Nenufer a Vašek jsou manželé, ale ne jen tak ledajací… Přes patnáct let jsou vůdčími osobnostmi české fetish scény, která o sobě dává vědět stále více pozoruhodnými akcemi. Ty se již čtvrtým rokem pořádají na stejném místě, a sice v bývalém průmyslovém objektu nedaleko stanice metra Depo Hostivař. Říká se mu Ateliér, zkráceně Aťas. Poněkud zavádějící označení? Ne tak docela, když uvážíme, že se jím označuje prostor, kde se vytvářejí nové hodnoty. Ostatně, posuďte sami!

Co vás to napadlo, najmout si takový kolos a vybudovat v něm fetish centrum Prahy?

Vašek: No, vyloženě takhle bych to nepojmenovával, jsme totiž otevřeni všem. Nazvěme to raději multifunkčním prostorem, který je přátelský vůči menšinovým komunitám, tedy nejen vyznavačům fetišismu a BDSM, ale také gayům, lesbičkám, translidem… I když nabízíme slušné ceny na baru, fetish zaměřených lidí zase moc není, aby nás uživili.
Nenufer: Velký prostor s sebou nese velkou režii. Proto může být dále nabízen například k oslavě narozenin, ke svatebním účelům, koncertům…
Vašek: A co se týče důvodů k nájmu objektu? Rozhodli jsme se tak po mnoha zkušenostech s provozovateli barů a restaurací. Často se nám totiž stalo, že coby pořadatelé fetish akcí jsme byli odmítnuti. (Přestože provozovatel podniku vítal jakékoliv vytížení s ohledem na ekonomický přínos, obával se většinou, že stávající klientelu ztratí.)

Provozovatelka klubu Ateliér Nenufer v jednom ze svých kostýmů z la(c)ku.

Klub Ateliér se proslavil eventy Adema Fetish Party, Other Dress Show, Fetish Bazar, stal se dokonce součástí Prague Fetish Weekendu… Přesto nebyl vyloženě jejich pořadatelem, jak si to máme vysvětlit?

Vašek: Je to tak půl na půl. Na některé akce klub jen pronajímáme, jiné se konají přímo pod naší hlavičkou.
Nenufer: Je to vždycky o dohodě. Mnoho stálých hostů nás tu a tam požádá o místo k realizaci nějaké párty. Organizovat ji a zároveň zabezpečit provoz klubu je náročné, proto jsme se z části organizátorské stáhli do roviny provozovatelské.

Fetish vás dva dal dohromady. Seznámíte nás se svými životními příběhy?

Vašek: Někdy před dvaceti roky jsem si v trafice koupil časopis Perverz, který vydávalo ostravské vydavatelství. Zaujal mě povídkami a fotkami tak, že jsem se začal zajímat o svět dominance a submisivity intenzivněji. Dokonce jsem se vydal na jednu párty realizovanou právě tímhle magazínem přímo v Ostravě, ale protože jsem zapomněl doma adresu místa konání, musel jsem se vrátit zpět do Prahy :o). Naštěstí jsem záhy zjistil, že existuje Madam Aradia, která pořádá workshopy v Hoštce u Mělníka. Dostalo se tedy na praktické ukázky. Samotnou praxi jsem si však odbyl až u Madam Lei ve Strakonicích, která tehdy budovala studio a hledala pomocníky. Přihlásilo se jich přes dvě stě, ale na místo nakonec dojeli dva – já a kamarád. Vypomohli jsme a ona nás za to dostatečně „zaučila“, za což jí moc vděčím. Oblíbil jsem si vázání a spoutávání.
Nenufer: U mě to prošlo delším vývojem. Byla jsem vždycky přesvědčená, že jsem submisivní, což bylo předurčeno i výchovou. Postupem času jsem ale došla k tomu, že mi vyhovuje dominance, což si možná řada mých přátel nedovede dnes vůbec představit :o). V Bratislavě, odkud pocházím, se nic podobného nekonalo, tak jsem jezdila do Čech – zvědavost v tomhle oboru byla velká… Navíc jsem se snažila dát podnět k něčemu podobnému na Slovensku. Jinak Vaška jsem poznala na srazu v pražskému klubu Alcatraz.

Provozovatel klubu Ateliér Vašek v latexovém oděvu.

To se hezky poslouchá. Nicméně u srazu nezůstalo…

Vašek: Ano, asi tři čtvrtě roku nato, tedy kolem roku 2000, jsme se pustili do vlastních akcí, které jsme připravovali v motorestu Stará pošta ve Zdibech. Tehdy pomocnou ruku přiložil i Grimm, z něhož se stal nejenže věrný kamarád a odsvědčil nám svatbu, ale je také dosud životním partnerem organizátorky fetish bazarů Raldy Mountbatten. O osm let později jsme pak převzali již zavedenou smíchovskou mučírnu U pána z Trautenberku. Šlo o vlhké sklepení, nicméně coby interiér na focení byl ideální – nejkrásnější záběry z akcí máme právě odtud.
Nenufer: Bohužel, tady jsme pobyli jen rok. Po změně majitele domu jsme se museli stěhovat o pár ulic dále k nádraží. Tehdy jsme přišli i s novým názvem Ateliér, ale ani tady nám dlouho pšenka nekvetla. Po několika letech byl dům prodám italské společnosti, takže bylo třeba hledat nový azyl. Ten jsme našli zde v Hostivaři, kde jsme už čtyři roky a snad pobudeme ještě hodně dlouho.

Když se rozhlédneme kolem, zdá se až neuvěřitelné, co jste z bývalého průmyslového objektu vykřesali. Znáte jeho historii?

Vašek: Známe. Byly tady umístěny tři tisícikilowattové kotle, které vytápěly okolní fabriky do té doby, než si každá vybudovala svou vlastní kotelnu. Teplem zásobovaly například fabriku výtvarných řemesel, továrnu na výrobu nábytku, prodejnu a opravnu škodovek a chemickou laboratoř. Najali jsme si vyloženě vybydlený prostor, kde byla jen jakási konstrukce vedoucí k prvnímu podlaží. Bar, kuchyně, sál s pódiem, terasa, mučírna, toalety – vše se budovalo od základu…
Nenufer: Kouzelné na celé věci je, že jsme se sem nastěhovali 21. prosince a už 17. března, tedy necelé tři měsíce poté, jsme pořádali první akci s názvem BDSM life, což byla aktivita komunitního webu. To ještě nebylo hotové první patro ani zahrádka. Ostatní jsme dodělávali během dalšího půl roku.

Mučící kolo.

Co myslíte, že pomohlo větší popularitě používání zkratky BDSM? Vždycky se hovořilo zlehounka – o s/m praktikách…

Vašek: Přestože s tím začala Lenka Blažejová, tedy Madam Aradia, prostřednictvím televizního pořadu Tabu v devadesátých letech, široké popularitě napomohl až nedávno uváděný film 50 odstínů šedi a jeho další pokračování. Třebaže mám na něj svůj názor, musím uznat, že se díky němu lidi přestali bát o BDSM otevřeně zajímat. Začali si citelněji uvědomovat, že existuje něco, co je mezi nimi, jen se o tom nahlas nehovořilo.
Nenufer: Došli zkrátka k tomu, že to nemusí být patologické, že to nemusí být společenský problém. Dříve bylo běžné se domnívat, že sadista, když jde po ulici, automaticky napadne a zmlátí kohokoliv potká na cestě. Dnes se ví, že to takhle nefunguje. Že to takhle nemůže být nastavené, že se vše děje po vzájemné dohodě. Musí to zkrátka sednout oběma stranám.

V shopu je možné vybírat produkty podle témat.

BDSM praktiky houfně nabízejí erotické salóny, holky na privátech. Dokonce by se dalo říct, že se roztrhl pytel s nabídkami…

Vašek: To je pravda, ale z mého pohledu je to strašný průšvih. Takové holky o tom většinou nic nevědí. Nerozeznají bič od rákosky, dále kam mohou uhodit, kde naopak ne, jestli existuje nějaká stopka… Kdyby si alespoň o tom něco rozumného přečetly nebo zašly na nějaký workshop. Takhle mohou docílit jen toho, že zákazníkovi zkazí o BDSM iluze… Nebo jim dokonce ublíží. Sami máme trpkou zkušenost se zákazníky, kteří náš klub navštíví a už se víckrát nevrátí jen proto, že zjistí, že je to o něčem jiném. Že tu není swingers klub a ani tady nikdo neposkytuje sexuální služby. Nechápou, že BDSM je z devadesáti procent o psychologii. Taková holka v erotickém salónu nabídne výprask a pak roztáhne nohy, jen aby to měla za sebou a mohla shrábnout prachy.
Nenufer: Taky jí nic neříká bezpečnost, totéž platí o dezinfekci. Proč by měla dezinfikovat rákosku? K cévkování používá katetry, které nevyváří, i když je možná výhodnější používat ty jednorázové… Neumí si navléknout pořádně sterilní rukavice… Špatně zavedeným dilatátorem snadno poškodí močovou trubici, nehledě na to, že v nemocnici s takovou pomůckou musí pracovat jen vyškolený personál. A to právě proto, aby se seznámil s následky případného nevhodného zacházení. Například že se klientovi jeho penis už nikdy nepostaví, nebo že mu z něj bude odkapávat moč do konce života.
Vašek: Ano, můžete namítnout, že se takové praxi dá bránit zveřejněním negativní recenze na internetu. Holka si to ale k srdci nevezme, naopak, podniká pod NOVOU přezdívkou dál.

Koupelna se speciálně vyspárovanou podlahou vhodnou i ke skotským střikům.

Dostali jsme se k pomůckám. Je vidět, že máte velký přehled. Jsou nabízeny k prodeji i v klubu?

Vašek: Nejenže je prodáváme, umíme také poradit, zda jsou pro daného zákazníka vhodné, či ne. Případně mu ukážeme, jak se s nimi pracuje, jak je hygienicky ošetřit po použití. Dokonce jednou v měsíci se u nás konají workshopy na zvolené téma.
Nenufer: Ještě je třeba doplnit, že k celkovému přehledu slouží „Zajíci“, dvakrát ročně organizovaný workshop pro všechny začátečníky BDSM. Animátoři je seznamují s tím, jak zacházet třeba právě s rákoskami a biči, aby se neštípaly, nelámaly, tedy z pohledu jejich trvanlivosti například s pomocí lubrikace, jakož i z pohledu hygieny… Jiný lektor zase přibližuje pravidla pro udržování latexu, kůže, lykry… Velice oblíbená u nováčků jsou kovová pouta, proto jim vysvětlujeme, na co si mají dát u jejich nákupu pozor. Ty zakoupené v sex shopu obvykle nejenže mají ostré hrany, ale často postrádají i pojistku proti zaklapnutí. Špatným zacházením si klient zaškrtí zápěstí, což je špatně, zejména když víme, že si může poškodit šlachy, cévy, nervy… A s tím je spojená i druhá věc: jak vysvětlovat takové poškození lékaři? Málokdo se bude přiznávat k tomu, že jde o důsledek BDSM hrátek. Samozřejmě je lépe to lékaři říct na rovinu, protože má pak větší šanci ten problém rychle vyřešit.

Místnost sloužící k zavěšování.

Sami provozujete eshop. Jaký je o něj zájem?

Nenufer: Začínali jsme s prodejem výrobků našich přátel, protože byl velký problém dostat se ke kvalitním věcem. Nicméně v jednom momentě se trh změnil a začal preferovat cenu nad kvalitou. Tomuhle trendu jsme se přizpůsobili i my, ale později jsme si uvědomili, že to není to, co chceme, a ani zákazníci. Vrátili jsme se tedy zpět ke kvalitě, zejména u kožených výrobků. Mezi oblíbené produkty z našeho shopu patří různé druhy kožených „bicích“nástrojů nebo rákosky. Ještě jednou podotýkám – vše ve špičkové kvalitě. Naši klienti nepohrdnou ani produkty z oblasti elektro a klinik sexu, provazové bondáže, jiní objednávají rádi ze sekce Nábytek a zařízení mučíren. V eshopu je možné vybírat podle témat, nebo podle materiálu.
Vašek: Upřednostňujeme osobní prodej před internetovým. Osobní odběr je možný (po dohodě) den po objednaní, slovenským zákazníkům nabízíme možnost nechat si zboží poslat, případně využití systému ulozenka.cz, kdy si zboží osobně vyzvednou v jejich bratislavské pobočce.

Klub se proslavil fetish bazary. Na jakém materiálu ujíždíte vy sami?

Nenufer: Mám ráda věci, které jsou vizuálně přitažlivější, například korzety. Nejdříve jsem objevila ty od návrhářky Riwy Nerony, ale pak jsem se zamilovala i do modelů z la(c)ku, které mi navrhuje Nona G. Obě mi je šijí na míru. Jinak u mě fetišismus není postaven na tom, že když se do něčeho takového navleču, že mě to primárně vzrušuje. Je to o dobrém pocitu. O pocitu, že se sama sobě líbím, že je to zkrátka dobře střižené. Vlastně když se nad sebou zamyslím, nemůžu o sobě tvrdit, že jsem typický fetišista. Alespoň ve smyslu, jak to vnímá řada jiných lidí, pro které má fetish erotický kontext.
Vašek: Já zase dávám přednost všemu z latexu, je mi hodně příjemný. A to jak v erotickém i společenském mínění. Taky jsem si oblíbil folii.

Všechno vybavení je přenosné.

Jak už jsme dříve uvedli, za čtyři roky provozování klubu se událo mnoho zajímavých večerů. Které pokládáte za ty vrcholné, velmi povedené?

Nenufer: Určitě Other Dress Show, módní prezentaci netradiční módy, kterou dnes organizuje kamarádka Anna Franková; dále Ples v maskách, což je jakási vrcholná událost, kdy hosté přicházejí ve společenském oblečení a maskách a interiér je vyzdoben velmi slavnostně. S výpravnou výzdobou si umíme pohrát také u oslavy Halloweenu… Zmínit musím ještě Fetish bazar, který je pořádán dvakrát do roka. Konkrétně po létě a po Vánocích, což bývají dvě typická období pro revizi vlastního šatníku. (V létě se většinou do něčeho už nevejdeme, o Vánocích jsme obdarováni nevhodným dárkem, případně starší věc měníme za novou.) Shrneme-li to, máme štěstí na kamarády, kteří na takových událostech spolupracují. Jsou ochotni do všech příprav investovat čas, energii a peníze. Navíc si umějí udělat legraci sami ze sebe.
Vašek: Ještě je třeba dodat dvě věci. Akce je kvalitní, když je dlouho předtím připravovaná a ctěn dresscode.

Středověké sklepení – stolička.

Důkladná příprava je základem úspěchu, ale jak to myslíte s tím dresscodem?

Vašek: Je vyzkoušené, že když na párty ze sta účastníků zavítá jen deset v požadovaném odění, tak je jisté, že tihle už víckrát v něčem podobném na další nedorazí. Řeknou si, že se mohou na to „vykašlat“. Ale v momentě kdy jsou všichni převážně navlečeni v určeném dresscodu, začne se rozvíjet debata jiným směrem. Lépe řečeno, tím správným směrem. To slyšíte: „Jé, odkud máš to sako, sukni? Co to je za pěkný materiál, střih…“ Najednou je tu společné téma, vyměňují se zkušenosti, ale hlavně se začnou všichni navzájem rychleji POZNÁVAT. Nikdo si už nepřipadá jako exot.
Nenufer: Ano, taky se stane, že někdo přijde vyloženě v něčem až příliš neobvyklém, že zvoláte údivem: „Wow!“. Například nedávno jsme tu měli párty věnovanou antropomorfním bytostem, tedy fauně. Přihlížející byli doslova šokovaní, co si kdo na sebe ještě dovede navléct, aby vypadal jako pes, vlk, kůň… Tedy podle toho, co ho přitahuje. Mimochodem, v červnu se bude na dané téma konat další, tentokrát většího rozsahu, takže očekáváme spoustu zástupců téhle skupiny ve fetish materiálu, latexu, lykře, la(c)ku, eventuálně v plyšovém provedení :o). Bude to jistě zajímavá vizuální podívaná.

Středověké sklepení – kříž.

V porovnání s předešlými provozovanými kluby, v čem je tenhle poslední ještě zajímavější?

Vašek: Je určitě vzdušnější a lehce se k němu dopravíte metrem, tramvají či autem. Metrem stačí dojet na konečnou linky A, tedy do stanice Depo Hostivař. V případě dojezdu vlastním autem, je možno ho odstavit bez problémů v naší ulici bez parkovacích zón, zejména o večerech a víkendech. Také je možné využít takzvané záchytné parkoviště P+R u metra.

Středověké sklepení – pranýř.

Přichází léto, většina z nás se vypraví na dovolenou k moři. Nabídne klub nějaký program pro ty, kteří zůstanou doma?

Nenufer: Určitě. Vedle takzvaných kecacích čtvrtků se připravuje párty, která proběhne 21. července, během níž oslaví narozeniny stará garda, tedy Vašek, já a Ralda. Přichystáme kopu dobrých věcí z grilu, venkovní bazének, nebude chybět ani burleskní vystoupení. A když jsme u toho jídla, nemůžeme opomenout rozmarné setkání s podtextem „food porno“, které je naplánováno tentokrát na 25. srpna. Za parného slunka s bazénkem a opalovačkou se budou ochutnávat ledové drinky a podávat speciality rožněné opět na grilu.

Jak probíhá takový kecací čtvrtek?

Vašek: To vždycky závisí na lidech, kteří se zrovna sejdou. Atmosféra není pokaždé stejná, i když základem je to samé: Neočekávat nic moc velkého, jde přece jen o to si popovídat se známými. A když bude přichystaný nějaký program, brát ho jako příjemné zpestření. Určitě není vhodné přijít s požadavkem: „Tak jsem tady, teď mě prosím bavte!“

Středověké sklepení – lavice.

Co nějaký výjezd mimo klub? Čerpání inspirace…

Vašek: Samozřejmě, jak jen to jde, vyjíždíme poznávat i podobné kluby v zahraničí. Bohužel musím konstatovat, že jde většinou o velmi drahou záležitost v porovnání s jinými tamními akcemi. Drahé bývá jak vstupné, tak i konzumace. Někde jsme se dokonce setkali s jakýmsi cenovým navýšením na akci, něco jako u nás známe horskou přirážku. To by našinec jistě neakceptoval. Navštívili jsme například Berlin Fetish Weekend, jehož součástí byl taky Fetish Ball, kde bylo vyžadováno vstupné pětapadesát euro na osobu. Jde o gala večer, kde se chodí ukazovat polovina Evropy, respektive o přehlídku všech těch, co za ten rok na sebe mimořádného „spíchli“… V téže metropoli jsme zavítali i na akci Fetish Guerilla, která se pořádala v KitKat klubu, což je areál bývalé fabriky se dvěma obrovskými halami a spoustou propletených menších a větších místností umístěnými v několika podlažích…
Nenufer: Zajeli jsme rovněž do Londýna, kde se v podobném klubu vstupné pohybovalo kolem pětačtyřiceti liber na osobu. Tam zase šlo o dvě haly vybavené klecemi, pranýři a erotickými hračkami rozvěšenými po stěnách. Ten mě ale tak nezaujal, protože dovnitř pustili tolik lidí, že se tam nedalo pořádně dýchat.

Co se týče vstupného, vyřešili jste to v Ateliéru šalamounsky. Upřednostňujete povinnou konzumaci například v hodnotě sta, jindy dvě stě padesáti korun. Jak se to osvědčuje?

Vašek: Nabízíme několik způsobů, jak uhradit provozování párty. Pořádající může zaplatit pronájem předem domluvenou částkou, nebo garantovat určitý počet návštěvníků, potenciálních spotřebitelů alkoholu na baru. Ve skutečnosti se tak neděje. Povinná konzumace se proto zdá být nejpřijatelnější variantou, chceme-li mít zajištěn příjem alespoň na pokrytí režie klubu. Nehledě na to, že se zákazníkovi promění v objednávku na pití či jídlo, nepřijde tedy zkrátka :o)
Nenufer: Taky jsou akce, kde by se vybírání vstupného třeba vůbec nehodilo. Například, pořádáme-li fetish bazar. Nikde v obchodě se nesetkáte s poplatkem, abyste mohli dovnitř, platíte jen za vybrané zboží. Jinak výběr částky povinné konzumace poslouží také k úhradě doprovodného programu, případně technického personálu zabezpečující chod události.

Zůstaňme ještě u financí. Jak se promítá do tržby skutečnost, že je větší zaměstnanost, že se zvyšují platy… Je to poznat?

Vašek: Zatím moc ne.

A co říkáte na to, že se ekonomika údajně opět přehřívá?

Vašek: Jsme si toho vědomi. Zase to vypadá, že bude za pět let spousta nezaměstnaných, případně spadnou platy a každý bude rád, že vydělá alespoň na nájem, na zájmy mu zbývat nebude. Navíc vidíme kolem sebe, jak nás obklopuje robotizace. Samoobslužné vysokozdvižné stroje, zakladače a pokladny v supermarketech, vkladomaty v bankách, samořiditelná auta… Zatím to moc vidět není, ale u nově otevíraných továren už na tenhle druh techniky najíždějí.
Nenufer: Ta ekonomika má přirozené vrcholy a pády, neexistuje způsob, jak ji udržovat ve stálé rovnováze. Když ta krize přijde, dotkne se samozřejmě i našeho podnikání. Na druhou stranu víme, že nás podrží přátelé a kamarádi, respektive komunita, kterou jsme budovali patnáct let. A když dojde na nejhorší, není problém se vrátit k původním profesím. Já k zahraničnímu obchodu a Vašek k revizím elektřiny, nebo datovým rozvodům, čemuž se vlastně věnuje dodnes.

Jednou z posledních skupin, která si oblíbila vaše klubové zařízení, je sdružení gay medvědů. Kdyby se chtěl nějaký další spolek přidat, co má udělat?

Nenufer: Nejvhodnější je použít mail na našich stránkách, kde se rozepíše o svých plánech i představách. Co nedoporučujeme, je kontaktování nás během akcí, to jsme plně vytíženi. Nebyli bychom schopni podat relevantní informace. Jinak dnes si již troufáme odhadnout, jestli je nápad životaschopný, jestli jsme něco podobného organizovali a osvědčilo se to. Umíme říct, co je špatně, případně lidi správně nasměrovat. Zkrátka snažíme se jim vyhovět, nikoliv je odbýt.
Vašek: Máme dost zkušeností, víme, jak na co kdo reaguje. Navíc dovedeme pomoct s reklamou, dát vědět o naplánované akci pomocí sociálních sítí.
Nabízíme také krátkodobé či jen hodinové pronájmy jednotlivých místností za účelem soukromých hrátek. Například profidominy, riggeři a fotografové využívají mučírnu, eventuálně středověké sklepení s dřevěným stropem, kůlem a „svíčkovým“ osvětlením, nebo technickou místnost s industriálními zdmi připomínajícími starou fabriku, ideální k zavěšování díky svým železným konstrukcím na stropě. Nechybí ani klinik zóna s bílým obkladem do výše dvou metrů a se speciálně vyspárovanou podlahou vhodnou i ke skotským střikům a bondage ve sprše. V každé z uvedených místností se nachází sociální zařízení. V případě pronájmu rozměrnějších prostor většími skupinami zájemců nezapomínáme na zajištění možného občerstvení.

Během běžného srazu, případně události významného rozsahu to bývá tak, že se jeden z vás stará o provoz na baru, druhý o kuchyni. V poslední době se dostáváte do povědomí díky haluškovým hodům. Co se to stalo, že fetish scéna propadla něčemu tak prozaickému?

Nenufer: V době, kdy jsme přestali organizovat akce v motorestu Stará pošta, scházeli se přátele jeden čas u nás v bytě. Ti si oblíbili moje halušky jednak proto, že jde o chutný slovenský pokrm, ale taky že jde o práci pro velkou partu lidí. Jeden škrábal brambory, druhý krájel slaninu, další to ládoval do hrnce, jiný posypával bryndzou – a vlastně tak se utužovala naše komunita… Když jsme se přestěhovali do Ateliéru, přenesla se aktivita sem, kde se navíc dá dodržet pravidlo, že se mají halušky podávat čerstvě uvařené. A vůbec, proč se něčemu takovému nepodvolit? Když je poptávka, je i nabídka :o)
Vašek: Halušky má dobré, dokonce i ty podávané se zelím. Mimochodem, mě taky vaření baví, mám za sebou dokonce nějaké kurzy. Často je mě vidět na terase u grilování vlastnoručně nakládaného masa, pstruhů, ale taky si dovedu pohrát s přípravou tataráku. Velkou poctou pro mě je, když po nějaké večeři ještě zákazník požádá o další porci, kterou si odnese v krabičce domů. Jde vlastně o příjemnou zpětnou vazbu, vezmeme-li v potaz, že se lidi mohou dobře najíst u nás, a nikoliv cestou na plánovanou párty…

Souhlasíme, však jsme také už nějaké speciality ochutnali. Děkujeme za milé povídání a držíme palce v podnikání.

Na závěr bychom rádi upozornili na druhé pokračování akce Shibari ženy sobě s večerním rope jamem pro všechny. V neděli 10. června se sejdou v klubu Ateliér riggerky, modelky a umělkyně, zkrátka milovnice obou konců provazu. Akci povedou Diana Vera s Joan von Brook. Zatímco Diana si vezme do parády bloky cvičení zaměřené na manipulaci s tělem a provazem, Joan bude učit techniku některého úvazu a podělí se o své bohaté zkušenosti na téma rope bottoming. A aby se stal zážitek nezapomenutelným, Lady Ann na požádání každou účastnici při vázání vyfotí a fotky následně zašle. Jde o výjimečnou příležitost, kdy žena váže ženu, a nikoliv jako tradičně muž ženu či naopak. Více informací naleznete na stránkách klubu.

Fotografie: z archívu klubu