Když jsem dostal zápal plic, nepřevezli mě do spádové nemocnice v Litoměřicích, kde jsem vyrůstal, ale do Roudnice nad Labem. Nechápal jsem proč, bylo mi přece jen osm let. Nechápal jsem ani, proč mým spolupacientem je žena. O jaký druh záměny šlo, dnes se už asi nedovím. Přineslo to však dva plusy. Jednak jsem se uzdravil bez následků, jednak jsem začal vnímat opačné pohlaví důkladněji.

Ta spolupacientka totiž polehávala, případně chodila po pokoji nahá – oděna jen do čehosi, čemu se říká andělíček. A beze studu! Všechno jsem viděl jako na dlani… Když se tak poohlížím dále, říkám si, že Roudnicko je mnohem pokrokovější, co se „sexuální výchovy“ týče. Na jeho okraji pořádali lesbičky a gayové v devadesátých letech seznamovací večery, nejdéle sloužící domina v Čechách Madam Aradia tu má dokonce své studio. A s ní si dnes budeme povídat.

Jaká byla vaše cesta k profesi dominy?

Paradoxem je, že jsem původně vůbec neuvažovala být profesionální dominou. Studovala jsem psychologii na Filozofické fakultě v Praze s tím, že bych v budoucnu chtěla dělat partnerskou a manželskou terapii. O BDSM jsem se zajímala, protože jsem takto zaměřená. Psala jsem povídky a články do nejrůznějších erotických časopisů a nakonec byla pozvaná do prvního dílu Tabu na TV Nova, protože to bylo velmi kontroverzní téma. Tehdy jsem učila na střední škole a po odvysílání Tabu jsem měla na stole rozvázání pracovního poměru. Chvíli jsem byla bez práce. Naštěstí, nebo naneštěstí (?) Tabu sledovali dva holandští podnikatelé, kteří si na mě sehnali kontakt a nabídli mi společně vybudovat první BDSM studio v Čechách v Praze. To fungovalo necelé dva roky.

Zajímavé. Proč jen dva roky?

Poté jsme se názorově rozešli a já se vrátila do Roudnice nad Labem. Začala jsem pořádat večírky pro BDSM orientované lidi, kteří mě postupně přesvědčili, abych znovu otevřela, tentokrát ale už své vlastní studio. No a to funguje už 22 let. Zpočátku jsem měla trochu strach, že když odejdu z Prahy, lidi za mnou nepřijedou. Ale opak byl pravdou. Klienti oceňují diskrétnost. Dnes mám studio kousek od Roudnice, daleko od lidí a jezdí mi sem klienti z celého světa. Ovšem nemám jen zákazníky subíky, ale vrátila jsem se i k tomu, co byl můj původní záměr – k manželské a partnerské terapii pro páry, kde jeden z partnerů je BDSM „pozitivní“.

Když jste otevírala zmíněné studio, byly s tím obtíže na úřadech, majitelem objektu, hygienickou stanicí?

Vůbec ne. V prostorách objektu byl původně v jedné části sexshop a ve druhé pornokino. To majitelé zrušili a místo něj vybudovali studio.

Je pravda, že jste stála u zrodu prvních časopisů zabývajících se tematikou BDSM?

No, kdo jiný? První čísla SM kontaktu pro OWK (Království jiný svět) jsem napsala prakticky sama. Tehdy jsem hodně spolupracovala i s ostravským časopisem Sex pervers, psala tam povídky, odborné články, intimní zpovědi lidí s menšinovou sexuální orientací.

Vaší doménou je udělovat BDSM lekce dříve jednotlivcům, nyní spíše párům. Proč zrovna jim?

Protože si myslím, že právě toto má smysl. Teď se budu trochu chlubit, ale jsem přesvědčená, že jsem zachránila spoustu manželství. Muži s touto orientací se většinou doma bojí tohle přiznat, raději tajně navštěvují dominy. Manželka pak nechápe, proč jejich sexuální život pokulhává. Většinou nabude dojmu, že manžela už jako chlapa nepřitahuje. Já se snažím klienty přesvědčit, aby se doma přiznali a přijeli společně na konzultaci, nebo terapii. Když se mi toto podaří, mám z poloviny vyhráno. Je zajímavé, že většinou mi muži říkají: „Moje žena na to určitě není!“ Ale když to jejich polovičkám správně vysvětlím, naučím partnery sdělovat si navzájem své sexuální touhy, pak se chlapi diví, jakou mají najednou doma dračici. Všechno je to o komunikaci.

Co je pravdy na tom, že jste si vychovala mnoho následovnic a následovníků, dokonce i v zahraničí?

Je to pravda. Spousta našich domin začínala u mě, buď jako komtesy, nebo se přijely alespoň poradit jak vést lekce, jak vybavit studio, apod. Na praxi u mě byla několik měsíců i jedna italská domina a jedna Belgičanka.

Kde berete inspiraci pro uplatňování BDSM? Vlastní fantazie, povídky, porno, internet…

Myslím, že jako spisovatelka mám dostatek fantazie. A když se k tomu přidá i fantazie mých klientů, tak je stále co vymýšlet a zdokonalovat.

Máte nějakou zkušenost s erotickými akcemi – swingers, festivaly…?

Sama jsem pořádala BDSM večírky a když už na to nebyl čas, jezdila jsem na večírky do Prahy, nebo do Brna. Zajímavé byly i večírky u Madam Tessy v Belgii, kam jsem také parkrát zajela a Madam Tessa naopak navštívila akce moje. Klasické swingers nevyhledávám a festivaly také ne. Já mám ráda uzavřenější akce.

Existují klienti, které jste kvůli jejich požadavkům odmítla?

Samozřejmě. A ne málo! Ty, co požadovali sex, nebo přijeli pod vlivem alkoholu, či drog. Drogy a alkohol do BDSM session prostě nepatří! Alespoň u mě ne.

Ve studiu provozujete mnoho praktik. Která z nich je u vašich klientů nejoblíbenější?

Breath control playing, smyslová deprivace, gumová terapie, shibari kinbaku, ale i klinik.

Máte hranici, za kterou byste nešla.

Nebezpečné praktiky ohrožující člověka na zdraví, nebo dokonce na životě. Zrovna nedávno mě kontaktoval člověk, že by chtěl být na týden pohřben zaživa. Nebo občas někdo požaduje kastraci. Masturbační fantazie jsou kolikrát bezbřehé.

Máte nějaký netradiční zážitek s klienty, který ve vás zanechal pozitivní či hlubokou stopu v podvědomí?

Každý klient ve vás zanechá určitou stopu. Ale nejraději mám lekce s „arogantní paničkou“ – transvestitou. Hrajeme takovou hru. On je bohatá arogantní dáma, se kterou už to manžel nemůže doma vydržet, a tak ji pošle ke mně na převýchovu. Ten chlapík se vždy tak krásně nalíčí a oblékne a hraje svoji roli tak přesvědčivě, že mě strhne s sebou. Strašně mě to s ním baví.

Sexuální preference se časem mění, existuje nějaká praktika, kterou jste objevila později a začala vás bavit, nebo naopak nějaká, kterou jste dříve provozovala a pak od ní ustoupila?

To bych neřekla. U mě je to vždy otázka momentální nálady. Jednou mě baví víc bondáže, jednou klinik. Spíš jde o to, aby lekce byly pestré a pokaždé v nich bylo něco nového. Proto stále nakupuji nové pomůcky a oblečky. Nemám ráda stereotyp.

Nakupujete v sex shopu? Kamenném, on-line shopu?

Občas. Většinou v on-line shopech. Ale spíš v zahraničí. U nás se toho bohužel stále moc sehnat nedá.

Sledujete trendy, nejnovější modely v erotických pomůckách?

Samozřejmě.

Obnovujete svou sbírku pomůcek? Vymýšlíte nové vybavení a stále hlouběji se zdokonalujete v této oblasti?

Když máte některé otroky třeba 10 – 15 let, musíte pořád vymýšlet něco nového. Mí stálí otroci mají za úkol posílat mi zajímavé odkazy, když objeví něco nového zajímavého, a já to pak zvážím a většinou pořídím do studia.

Jakou nejnovější sbírku pomůcek máte k dispozici nyní. A jaké vybavení studia jste naposled změnila a proč?

Nové profesionální elektro. Vyzkoušela jsem už celou řadu modifikací (od Rimby až po ET312) a pořád to nebylo úplně ono. Až jsem objevila jeden profi přístroj a s tím jsem konečně spokojená. Další novinkou je VENUS2000 – milking machine, ve spojení s bondáží v latexovém kokonu. Je to hodně zajímavá hračka.

Vyrábíte si sama erotické pomůcky?

Manžel mi vyrobil podtlakový přístroj na bradavky a genitálie. Občas mi lepí oblečky z latexu. Já tak šikovná nejsem.

Umíte si je opravit?

Opravuji jen věci z latexu, například roztržené latexové lehátko, latexový kokon nebo kombinézy. Některé přístroje dokáže opravit manžel, ale většinou to nechám na odbornících.

Byla jste někdy v opačné pozici – v roli subinky?

Ano. Já v podstatě v nějakých sedmnácti letech začínala v soukromí jako subinka. Asi proto, že jsem měla zkušenější a starší partnery.

Zkušenosti s holkou?

Moje první sexuální zkušenost byla s kamarádkou. Občas mám i klientky subinky, ale neřekla bych, že bych se orientovala na ženy. Spíš to beru jako změnu.

Zkušenosti s trojkou?

Myslíte v sexu? Mám. Taky je to zajímavé, člověk má vyzkoušet všechno.

Vzrušil by vás sex na veřejnosti?

To ano. Bohužel můj současný manžel na to moc není. Taky jsem dříve několikrát vyzkoušela.

Máte nějaký fetiš? Na čem ujíždíte?

Já osobně nakožešinách a kůži. Manžel na botách na vysokém podpatku. Takže se krásně doplňujeme.

Máte nějaký tip pro čtenáře jak si zpestřit a zpříjemnit sex?

To je individuální. Někdo má rád hračky, jiný oblečky, nebo boty na podpatku. V každém případě by spolu měly páry více komunikovat o tom, co by je bavilo, navzájem si naslouchat a nestydět si to zrealizovat. Ať už je to sebevíc ulítlé. Společná návštěva sexshopu taky není žádnou ostudou. A prodavačky každému rády poradí.

Doporučila byste zajímavé místo, praktiku…

Jak říkám, každému se líbí něco jiného. Zajímavé pro páry je podle mě změna prostředí k sexu. Dnes si můžete pronajmout noc na zámku, společnou saunu, vířivku, cokoliv. Nebo dokonce i BDSM studio. Manželský sex ubijí stereotyp. Na to pozor!

Jak se na vaši profesi dívá manžel?

Je fotograf, spravuje rubriku FETISH ART na mém webu a fotí mě pro tuto rubriku, takže pozitivně. Ví, že BDSM session není o pohlavním styku, takže nemá důvod žárlit.

Máte s manželem oblíbené techniky?

Máme. Ale do toho vám nic není. Moje soukromí je jenom naše věc.

Tedy jinak. Co jste ještě nevyzkoušela s ním?

Asi elektrosex. To odmítl.

Jaké spodní prádlo nejraději nosíte při sexu s ním?

Prádlo? Kdepak! Kůži, latex, nebo lak a kozačky. Prádlo je pro romantiky a to já rozhodně nejsem.

Co byste si vzala na sebe, abyste ho vyloženě vyrajcovala?

Kozačky na podpatku a kožený korzet.

A naopak. Jaké spodní prádlo vás vzrušuje na něm?

Upnuté černé spandexové slipy.

Prolíná se BDSM do klasického vztahu, co na to říká rodina, přátelé?

Já nic nedělám nikdy napůl. Takže to o mně vědí všichni. Zpočátku byl trochu problém s rodiči, ale když jsem jim dala přečíst knížky, co jsem o BDSM napsala, pochopili, že ke mně nechodí žádní „asociálové“, jak si původně mysleli, ale inteligentní lidé, kteří mají fantazii.

Co si myslíte o výroku MUDr. Plzáka, že sex je 80% úspěchu manželství?

Pan doktor má pravdu. Sex vyřeší spoustu drobných neshod a konfliktů v manželství. A pokud je sex uspokojující pro oba partnery, což je důležité, žádný z partnerů se neohlíží jinam. Mám totiž zkušenost ze své poradny, že nevěrníci zpravidla hledají jinde to, co nedostanou doma. Což je vlastně logické.

Madam Aradia má opravdu o čem vyprávět. Chcete-li se přiučit řemeslu dominy, případně si nechat poradit s partnerskými problémy, určitě vám přijde vhod níže uvedený odkaz na její stránky – Aradia.cz.