Tento rozhovor navzauje na sérii pikantních rozhovorů s českými sexblogerkami. Vyzvali jsme na rozhovor Stellu, která paradoxně primárně působí na Twitteru a jen prozatím jen okrajově na blogu jako takovém. Ale její netradiční zážitky, sexuální choutky a reálné fotky nás přesvědčily, že si tento rozhovor opravdu zaslouží.[no_toc]

Kapitoly

Proč jsi vlastně začala psát blog, potažmo celý svůj Twitter profil?

Pořád jsem slýchala, že nemám žádný koníček, ani nesportuju a ničemu se pořádně nevěnuju. To ale nebyla pravda, už v pubertě jsem se zabývala lidskou sexualitou, vztahy a jejich psychologií, začala jsem sbírat erotické pomůcky a tomu všemu se naplno věnuji doteď.

V rodině došlo k menšímu „coming outu“, takže mě berou seriózně a chodí si dokonce i pro rady. To mě vedlo k tomu sdílet i přijímat další informace cestou blogu a Twitteru, případně detabuizovat. 🙂

Pracuješ v sexshopu, že? Jak jsi se k té práci dostala?

Je to tak. Po střední jsem začala cíleně hledat pozici prodavačky v sexshopu a po půl roce se mi můj sen splnil. Je to úžasná pestrá práce, kde jsme zároveň prodavači, sexuologové, lékaři, psychologové, technici a kosmetici.

Kvůli tomu mě nejvíc mrzí, když přijde někdo, kdo nás od samého začátku vnímá jako prostitutky nebo obecně spodinu společnosti, ale že si díky nám zdravě, bezpečně a hravě zasouloží už jim nedojde. 🙂

Máš nějaké zajímavé příhody z „práce” v kamenném sexshopu? Už dříve jsme dělali rozhovor s jednou prodejkyní a byly z toho dobré zážitky.

Zážitků je neuvěřitelně moc, potkáváme v práci asi to nejširší spektrum lidí, protože sex dělá zkrátka každý.

Nejzvláštnější zážitky mám ale kupodivu s lidmi, kteří si nejdou cíleně nic koupit. Ti se ve většině jen projdou a podívají, případně si popovídají.

Ale jednou si k nám s kolegou přišel pán evidentně užít svůj „trip“ na LSD. Pána obsluhoval kolega, já zrovna ukončovala prodej s jedním párem a koukala, co vše kolega nosí na pult. Byly to pomůcky dohromady za takových třicet tisíc, načítali jsme je a dávali je postupně do tašky.

Pán se začal chovat divně, přešlapoval, mlaskal, pak docela nervózně řekl, že si jde pro peníze do auta. Odešel, vrátil se, my mu řekli částku, kterou má zaplatit a pán předvedl, jak z prázdné peněženky vytahuje imaginární peníze, které nám podával.

„No tak tady, tady je máte.“
„To… to ale nic není…“
„TADY MÁTE TY PENÍZE!“
„Pane, vy žádné ale nedržíte…“

Vypadalo to, že jeho samotného to vyděsilo, vyvedli jsme ho opatrně ven z obchodu a absolutně situaci nechápali.

Hlavně vytváříš obsah na twitter – proč zanedbáváš svůj blog?

Na blog jsem bohužel začala kašlat právě ve chvíli, když jsem nastoupila do práce, pak se k tomu přidala vysoká škola. Plánuju se k blogu časem opět vrátit, bavilo mě to a mohla jsem se pořádně rozepsat, ale prozatím zůstanu na Twitteru. 🙂

Dostáváš hodně často „dickpicky” do zpráv na Twitteru? Stojí aspoň nějaký za pozitivní reakci?

Je měsíc, kdy je klid, ale pak jich zas přijde třeba dvacet. Jako masturbační materiál nemůžu považovat ani jediný. Buď mě to úplně znechutí nebo naopak rozesměje.

Kdyby mi ale chodily fotky hraček nebo zmlácenejch zadečků, to bych si fakt nechala líbit… 🙂

Jaká je tvoje nejoblíbenější erotická hračka?

To je těžká otázka, všechny je svým způsobem miluju. 🙂 Mám to často jako jiný ženský s botami. Nevadí, že některé půl roku leží ve skříni, ale mám je!

A nejméně?

To už můžu říct celkem snadno. Nesnáším jezdecké bičíky.

Podle tohoto tweetu máš ve své sbírce už hodně hraček – dokážeš je všechny spočítat?

Sbírka je velká a stále se rozrůstá. Proto si vedu seznam a když nepočítám různé druhy lubrikačních gelů, tak jich je 121.

Vyhazuješ někdy nějaké? Dle čeho se rozhoduješ, jestli si ji nechat, nebo vyhodit?

Za život jsem vyhodila jen dvě pomůcky. První byl realistický vibrátor z gumy, který se mi rozpustil, protože jsem ještě neměla páru o tom, jak pomůcky správně skladovat.

Další byly plastové venušiny kuličky s provázkem. Ty jsem vyhodila z principu, protože je nehygienický do sebe cpát něco plastovýho a ještě víc, zavádět nějaký provázek… Nechápu, že se takové ještě vůbec vyrábějí.

Jinak není třeba nic vyhazovat. 🙂 Stačí se jen pořádně věnovat výběru, dát si bacha na materiál a vědět něco o péči. 🙂

Jak velkou už máš svoji „skřínku” na erotické hračky?

Aktuálně jsem ve stavu, kdy mám hračky kromě menší skříňky v různých krabicích a cestovních taškách. Na podzim mě čekají doma větší bytové úpravy, takže prozatím přežívám takhle a šetřím na šatní skříň. 😀

Stále máš problémy s utrácením peněz v sexshopech?

On to ale není problém. 😀 Chvíli byl, občas mi přišel balíček a já si ani nepamatovala, že bych si něco objednávala, ale dneska už si vše pečlivě rozvrhuju a občas taky něco dostanu. 🙂

Jaké všechny máš fetiše? Podle twitteru to vypadá, že jich nebude málo…

Málo jich opravdu není, ale podělím se jen o některé, jinak by to bylo fakt na dlouho. Fetiš na hračky asi vůbec zmiňovat nemusím, ale například mě vzrušuje určitý typ mužských rukou. 🙂 Prim u mě hraje také věk, ideálně kolem čtyřiceti. To hlavně kvůli potřebě „tatínka“.

Jako další můžu zmínit fetiš na kouření (zdravé i nezdravé) a sperma. Kuřba u mě může úplně v pohodě nahradit i samotný sex. A když se chlap neznechutí při mých hrátkách se spermatem, jsem v sedmým nebi. 🙂

Co říkáš na nový trend DDLG, pro neznalé se dá označit jako růžovější a „dětinštější“ BDSM hrátky?

Jak jsem zmínila, sama v životě vlastně „hledám tatínka“ a nevidím na tom nic špatného. Myslím, že častý názor, že jde o nějaké pedofilní sklony, je úplně mimo. Záleží jen a jen na vzájemném konsensu mezi partnerem či partnery, bezpečnosti a také samozřejmě na dodržování práva. Jinak ať si všichni dělají, co uznají za vhodné.

Stále nosíš obojek?

Už ne. Sundala jsem ho před pár týdny. Opakovaně jsem zjistila, že vážně nedokážu mít vztah a potom, co jsme si s partnerem (dnes už kamarádem/milencem) promluvili, mi už přišlo nečestné nosit něco, co pro mě znamenalo „patřím ti“.

Na Twitteru často popisuješ dost tvrdé „seance” se svým protějškem – výprasky a spol. Jak nejdéle ti zůstaly stopy na těle?

Tvrdé? Občas si říkám, že by mohly být tvrdší, ale hranice se posouvají fakt pomalu:D

Po výprasku mi stopy mizí do týdne, což je škoda, ráda si je fotím a prohlížím. Úplně nejdéle mi zůstaly stopy na rameni, když jsme si hráli s jehličkami, to byly dva týdny.

Máš poměrně sebedestruktivní a masochistické sklony,není to už někdy za „čárou”?

Těžko říct, kde je vůbec to „za čárou“. Dokud jsem schopná v životě fungovat a protějšek přijímá jaká jsem, pak je to v pořádku. Mívám období, kdy potřebuju zničit trochu víc, ale nezvládnu to, jindy zas zvládnu víc, než potřebuju a někdy je mi bolest vyloženě protivná.

Anální sex ti rozhodně také není cizí – dnes už ho asi zvládáš v pohodě, ale jaké byly začátky?

Začátky byly hezké, můj první anální sex proběhl s fotografem z jednoho hotelu v Egyptě a ačkoliv se mě na nic moc neptal, byla to romantika jak vyšitá. Proběhlo to v noci za útesem po kolena v moři, svítil měsíc v úplňku… Nebolelo to a nečekala jsem, že to je takové. Krásné a vzrušující.

Další chlap už byl v tomhle horší. Jednou se ožral, rozhodl se, že mi svejch 22 cm narve do zadku gel negel, a to už romantika nebyla. Řvala jsem, brečela, on si stále užíval. Pak, když skončil a viděl tu spoušť, brečel taky.

Postupně jsem se z toho vyhrabala, ale kdo chce mít se mnou anál, musí dodržovat moje pravidla. Musím ale říct, že anál jsem si začala opravdu užívat až s tím kamarádem/milencem, protože je na to vyloženě úchylnej a dost jsem v tom díky němu pokročila. Dostal do mě třeba svojí ruku jak nic. 🙂

Rozhodně máš za sebou hodně – co bys ostatním poradila ohledně prvního fistingu?

Základem je mít hodně času, vyšetřovací rukavici a spoustu kvalitního lubrikačního gelu (za mě je jednička Glide4you). Na nic se u fistingu nesmí spěchat, žena musí být uvolněná a nemít zbytečný strach, jinak se stáhne a bude to akorát bolet nebo dojde k nějakému úrazu.

Mužům pak radím pozorovat reakce a být opatrný. Rozhodně není účelem do ženský narvat hned celou ruku, ale pořádně si pohrát a dosáhnout intenzivnější stimulace. 🙂

Kolik jsi už navštívila SM klubů?

Navštívila jsem pouze jeden, toho se zatím držím a chodím pravidelně. Plánuji „vyletět z hnízda“, ale to chce ještě čas. 🙂

Snad všechny tvoje zážitky mluví o tvé submisivitě, ale co opak? Byla jsi někdo dominantní?

Vyzkoušela jsem si i „dominantní“ roli. Párkrát to bylo z bývalým, kdy hrál mýho pejska, ale nesedlo nám to a vždy to dopadlo pejskovou vzpourou. 😀 S tím samým bývalým jsem i zorganizovala a vedla povedenou trojku s jeho kamarádem.

Také jsem se krátce scházela s jedním submisivním footfetishistou za menší finanční odměnu. Docela mě to bavilo, ale kvůli situaci u něj jsme to museli utnout.

Dneska jsem dominantní jen s děvčaty a jiné to už snad ani nebude.

Takže i trojku máš ve sbírce – kluk, kluk, ty, či jiný mix?

Zažila jsem všechny varianty. Nejhorší byla kombinace dvě holky na jednoho kluka, to jsem nezvládla. Spousta lidí k tomu potřebuje někoho, koho moc dobře nezná, někoho nového. Já bych to pravděpodobně potřebovala naopak. Mít v trojce holku, se kterou se sehraju a nedošlo by tak k něčemu, co by bylo nefér.

Jinak to vždy bylo bombastický, ať už jsem se podvolila dvěma klukům, nebo vedla výše zmíněnou trojku. Rozhodně nejzábavnější byly hrátky ve třech holkách. Žádná divočárna, naopak plno něhy. 🙂

S postupným odhalováním sebe sama problém nemáš  – nebojíš se, že tě někdo z tvého okolí pozná?

Dávám si docela pozor na to, co sdílím. Hlavní je pro mě, aby tam nebyl celý obličej, specifika na mém těle a moje vagína. Ta je pro mě posvátná. Větší pravděpodobnost je, že mě někdo pozná skrz fotky hraček nebo z toho, co píšu. Ale i když se to stane, nějak extra mě to nestresuje. Je to můj život, moje tělo a osoby, o kterých píšu, jsou také chráněny anonymitou.

Ne nymfomanka, ale dekadentní. 🙂  Stále se považuješ za dekadentní?

Aktuálně tolik ne, teď se cítím být vyšťavená, jak po třiceti letech manželství. 😀 Ačkoliv mám pořád dekadentní zážitky, přijde mi, že jsem trochu zkrotla. Možná je to zvykem, což se bohužel může stát.

Když člověk opakovaně zažívá něco „temného“, tabuizovaného, bohémského… rázem je z toho vlastně stereotyp. Naštěstí je život pestrý a pořád je co si přát a za čím jít. 🙂 V pravém smyslu dekadence, pořád je do čeho spadnout. 😀

Napište komentář

Kliknutím na tlačítko ODESLAT KOMENTÁŘ udělujete
souhlas se zpracováním osobních údajů.

Spolupracujeme: