V dnešním rozhovoru jsme zaměřili na erotické romány – respektive na českou autorku Kristinu Haidingerovou, která na letošním ErotiConu pokřtí svoji knihu Richardovy živé hračky. Je jasné, že podobný žánr by nemohla psát žádná puritánka, proto jsme Kristině (kromě otázek týkajících se knihy) položili i několik lascivnějších otázek. Takže rozhodně čtěte dál, máte se na co těšit!

„Jsem spisovatel, cokoli řeknete nebo uděláte, může být použito v knize!“

Medailonek Kristiny Haidingerové:

Kristina Haidingerová (nar. 1980 v Příbrami) je spisovatelka, ilustrátorka, grafička, příležitostná zpěvačka a textařka. Publikovala už ve škole, později se věnovala především překladům textů zahraničních metalových skupin. V roce 2014 debutovala kritikou dobře přijatým románem Ti nepohřbení (Netopejr), na který navázala dvěma doplňujícími povídkami (ve sbornících Poslední polibek a Rokle šeré smrti). Letos vydává nakladatelství Netopejr její druhý, tentokrát erotický román Richardovy živé hračky. Kristininy ilustrace nebo grafiky můžete vidět v románech Ti nepohřbení, Drak bere vše, Richardovy živé hračky, Krev teče vždycky červená a v horrorovém čtvrtletníku Howard, kde narazíte i na některé její povídky a recenze. Kristina je také redaktorkou Dětí noci a organizuje nově vzniklý festival HorrorCon.

Autor fotografie: Neira Lohikäärme

Autor fotografie: Neira Lohikäärme

Pamatujete si na svoji první povídku, kterou jste napsala – o čem byla?

Byla to trojdílná pohádka Kristýna královna hor. Šlo o příběh slečny nadané nadpřirozenými schopnostmi, kterou unese „zlý král.“ Napsala jsem ji ve druhé třídě základní školy.

Obě vaše knihy se odehrávají v historii – Ti nepohřbení jsou zasazeni do 17. století a Richardovy živé hračky do 19. století. Proč jste si vybrala zrovna tato období?

Historie je pro mě velmi přitažlivá, dovoluje mi se zasnít a vrátit se časem. Obě období jsem si vybrala také podle událostí, které mým záměrům v románech „šly na ruku.“

Láká vás historie více než současnost?

Láká. Abych se přiznala, příběhy ze současnosti mě moc nebaví. Nelíbí se mi ani dnešní styl oblékání. Třeba muž oblečený podle módy v 19. století je pro mě na první pohled mnohokrát přitažlivější než stejný muž v kravatě a saku. Současná pánská móda mi přijde celkově velmi nudná, proto vítám každý „nemódní výstřelek.“

Vaše prvotina byl horor, proč jste se odklonila od tohoto žánru?

Příběhy obou knih šly prakticky ruku v ruce. Richardovy živé hračky jsem začala psát v říjnu roku 2002. Nosila jsem v hlavě příběh dvou mužů, kteří se milují i nenávidí, o domě, který skrývá tajemství a pustila se do psaní. Pak jsem se ale zamilovala a na psaní už nebyl čas. S manželem jsme navštěvovali metalové festivaly, hodně jsme cestovali. Jenže každý další zážitek mě doslova pěchoval inspirací a já nakonec musela stejně znovu zasednout k počítači. No, a vždy je jednodušší začít psát úplně nový příběh, než křísit již rozpracované dílo. Proto Nepohřbení vlastně předběhli Richarda a je v nich také docela dost ne úplně tradiční erotiky. Na druhou stranu – v Richardových hračkách najdete též pár hororových momentů. Nyní se ale vracím k hororu naplno; nedávno mi vyšla povídka (přímo související s románem Ti nepohřbení) ve sborníku Poslední polibek a zanedlouho by měly vyjít ještě další hororové povídky ve sborníku 100 horrorů ve 100 slovech. Zároveň pracuji na pokračování Nepohřbených a začala jsem pořádat HorrorCon s cílem tento žánr pozdvihnout z propadliště zapomnění a vrátit na hlavní kolej.

Richardovy živé hračky se prezentuje jako kontroverzní román. V čem je kontroverzní?

Jde o „švédskou“ (zde bychom asi mohli říci „německo-francouzskou“ :-)) – čtyřku, kde je samozřejmostí sex dvou osob stejného pohlaví a vzájemná služba, při tom je román psán jazykem své doby – tedy takřka bez vulgarizmů. Někteří hrdinové jsou velmi zhýralí, drogově závislí lidé, schopní prakticky čehokoliv, ovšem včetně lásky. Příběh je právě o poznávání a překonáváni hranic vlastního studu a nakonec i vůle. Mísí se tu sadistická bezohlednost s tou nejněžnější láskou, horor s romancí, fantasy s psychologickým dramatem…
Kniha se obecně dá asi jen těžko žánrově zařadit.

Autor ilustrace: Kristina Haidingerová

Autor ilustrace: Kristina Haidingerová

A vy osobně máte zkušenost se sexem s více aktéry?

Možná, že kdybych neměla, tak Richardovy živé hračky nemohu napsat. Musím přiznat, že tyto zážitky byly pestré, zábavné i poučné. V manželském životě ale dávám přednost experimentování s partnerem.

Takže se váš život odráží ve vašich knihách? Myslím tím vaše životní zkušenosti, touhy a podobně.

Určitě. Nejen můj, ale i životy mnoha dalších osob, neboť „jsem spisovatel, cokoli řeknete nebo uděláte, může být použito v knize!“

A kde ještě čerpáte inspiraci ke psaní?

Hlavně z hudby a z přírody.

Podporuje vás manžel v práci?

Velmi. Být manželem spisovatelky je velmi náročná role. Sám musí být nejen zdrojem inspirace, ale hlavně mít neuvěřitelnou trpělivost, zvlášť když se autorka dostane do „spárů múzy.“ Spisovatelství je navíc docela drahý koníček. Živit se jím je v naší malé zemi takřka nemožné. Vratislav mi všemožně pomáhá s propagací, s veškerými problémy ohledně IT, nebo s vyhledáváním informací, které je časově velmi náročné.

Richardovy živé hračky jsou více o sexu – předpokládám, že se v knize objevují i nějaké erotické hračky. Dělala jste si nějakou studii, které hračky se v 19. století používaly, nebo jste to nechala na své fantazii?

Základem byl sběr všech možných informací o sexualitě lidí té doby z internetu a knih; navštívili jsme různé přednášky a také muzea právě s erotickými pomůckami. Pak přišla na řadu fantazie. Velmi bujná, jelikož ve většině erotických pasáží knihy se objevuje vícero aktérů a jeden z protagonistů je navíc vynálezce…

Zmínila jste se, že jste s manželem hodně cestovali – navštěvovali jste muzea s erotickými pomůckami také v zahraničí, nebo jste čerpali inspiraci pouze u nás?

Pokud si vzpomínám, tak pouze u nás. Ale vzhledem k tomu, že erotika nás napříč kontinenty pojí více než řeč a v muzeích rozhodně nejsou jen hračky naší výroby, nijak mě to nemrzí. Podle toho, co jsem se dočetla, jsou odchylky ve všech hračkách většinou jen „kosmetické.“

Jaký je vlastně váš vztah k sexu?

Už od časného mládí velmi pozitivní. Shodla bych se s románovým Richardem určitě ve rčení, že „erotické prožitky jsou jedny z nejvyšších, jakých člověk může ve svém životě dosáhnout.“ Já si k tomu přidám, že pokud jde o sex s milovanou osobou, jsou tyto prožitky ještě mnohokrát znásobené.

Jací jste s manželem v sexu? Zkoušíte rádi nové věci, nebo máte svoji klasiku, ke které se vždy rádi vracíte?

Dnešní doba je velmi uspěchaná, takže pro „rychlou vášeň“ máme jistou vlastní „klasiku.“ Ale jsme velmi naklonění objevování dalších stupňů rozkoše.

Autor fotografie: Hanina Veselá

Autor fotografie: Hanina Veselá

Je něco, co byste v sexu chtěla vyzkoušet?

Život je příliš krátký, aby člověk stihl přečíst všechny knihy, ale bývá většinou dostatečně dlouhý na poznávání slastí – pokud tedy člověk chce a nemá omezené možnosti. V tomto ohledu je manželství velkou výhodou. Partner vás zná a znáte vy jeho, tudíž už víte směr, kterým se vydat, abyste i v neobvyklé hře učinili toho druhého i sebe blaženým.

A naopak něco, co byste v životě neudělala?

Nevyzkoušela bych nic, co by druhému vadilo, nebo mu dokonce ublížilo.

Používáte s manželem nějaké erotické hračky?

Velmi rádi.

A jaká je vaše nejoblíbenější?

Budu – li mluvit jen za sebe, nejoblíbenější by bylo jednoznačně dildo (u které dámy ne? :-), provaz a důtky.

Tak provaz a důtky – používáte to raději vy na manžela nebo on na vás?

On na mě důtkami a já na něho provazem 😀 Ne, jsme amatéři stále ještě ve školení. Manžel je častěji v dominantní roli.

Takže jste submisivní?

Nemám problém ani s jednou rolí – záleží především na náladě a hlavně příležitosti.

Souhlasím s vámi, že provaz je skvělý doplněk, se kterým se dají dělat divy – máte nějaký oblíbený úvaz?

Bohužel stále nedisponujeme ložem s mřížovaným čelem 😀 Ne, vážně – umění bondage je velmi složité, takže ani po absolvování několika workshopů nejsme o moc chytřejší. Je to pro nás stále ještě výzva. Experimentovat lze snad jen s nějakým lehkým znehybněním, kdy je člověk příjemně vydaný druhému – což ho donutí relaxovat a soustředit se na své smysly.

Chodíte na nějaké erotické akce – festivaly, workshopy,…?

Ano. Tak nějak jsme začali kvůli knize. Nakonec jsme si sběr informací velmi užili.

Takže teď, když jste nasbírala inspiraci do knížky, omezíte jejich návštěvy? Nebo vás natolik zaujaly, že na ně budete chodit i nadále?

Určitě budeme pokračovat. V této oblasti jsme poznali spoustu skvělých a inspirativních míst i přátel, a snažíme se otevírat oči dalším dvojicím.

Jaký festival byste našim čtenářům ze své zkušenosti doporučila?

Klub Atelier v pražských Strašnicích pořádá prakticky celoročně spoustu skvělých, inspirativních a seriózních akcí. Pak samozřejmě doporučím ErotiCon, ve kterém se mísí erotická témata s fantasy literaturou; můžete se zde dozvědět o „problémech“ erotiky v literatuře, zažít vtipné vstupy třeba o vývoji velikosti poprsí ve světě počítačových her, nechat se okouzlit krásnými tanečnicemi a letos je v plánu také několik soutěží. Je to zkrátka akce, na které se nemůže nudit vůbec nikdo.

Vaše jméno se v souvislosti s ErotiConem objevuje také. Jaká je vaše účast na této akci?

Bude zde pokřtěna právě kniha Richardovy živé hračky. Za kmotru půjde půvabná modelka Kateřina D. Urbanová alias Absinthová víla a politý výtisk bude dražit tajemný Peyrac. Bude to fantastická akce, na kterou se velice těším a vás samozřejmě srdečně zvu!

Kristino, děkujeme za rozhovor i pozvání na akci – myslím, že se tam setkáme 😉