V téhle chvíli představuje tři čísla. Nohatou ostružinu, která spočívá v propichování nafouknutých balónků na téměř nahém těle, dále satirický a divoký výstup s názvem Hindi, kde obdivuje radost ze života, a konečně noir show Absinthe, kde se noří hluboko do historie Prahy, do doby, kdy neplatila absinthová prohibice. Do historie, která se jí mimochodem stala také osudem, zmíníme-li Univerzitu Karlovu, kde studovala obor Dějiny evropské kultury. Řeč je o tanečnici burlesky s uměleckým jménem Farhell.

V jednom z předchozích rozhovorů jsem hovořil s vaší kolegyní Yassmine de Mortifére na „zrzavé“ téma. I když nejde o přírodní zrzku, v těchto odstínech si libuje velmi. U vás je tomu naopak. Jste rusovlasá od přírody, barvu jen občas zvýrazňujete. Nabízí se tedy příhodný dotaz: bylo vám někdy tohle zbarvení vlasů na obtíž?

Ženu tvoří mnoho faktorů, to samé platí i o blondýnkách a tmavovláskách. Pravda sice je, že zrzavé vlasy přitahují větší zájem, mohou se ale stát i bariérou, které se okolí zalekne. V našich středoevropských končinách nikdy nebyla zrzavá barva příliš obvyklá a jak tomu bývalo zvykem, jinakost přitahovala oba tábory – jak odpůrce, tak i její vyznavače. Ve středověku byly zrzky často pronásledovány jako čarodějnice obcující s ďáblem, teprve až renesance a nové vnímání žen jim přinesla klid… Jinak přiznávám, že žádné potvrzené severské předky, kde má být údajně největší výskyt zrzavých, nemám. Zastávám však teorii, že po roce 1648 v nás koluje kapka švédské krve (smích).

Zajímavý postřeh. Přejděme tedy k vaší zálibě v tanci burlesky. Kde jste se naučila jejím základům a kdy došlo na první výstup před publikem?

Učila jsem se sama. Postupně jsem skládala prvky z klasického a scénického tance, kterému jsem se věnovala v minulosti, a pomalu přidávala i zkušenosti z divadla. A dělám to dodnes, stále jsou zde nekonečné možnosti ke zdokonalení. Například nedávno jsem se díky produkci Prague Burlesque zúčastnila workshopu gogo pohybů ve stylu 60. let s Erochicou Bamboo, ikonou japonské neo burleskní scény. Načerpání inspirace od zkušených tanečnic je neuvěřitelným motorem pro vlastní sebevyjádření a tvorbu, každému vřele doporučuji! Úplně první číslo jsem odtančila před více než čtyřmi lety.

Co vás inspirovalo?

Především láska k tanci a obdiv šarmu a kouzla hereček stříbrného plátna. Pouhým mrknutím oka dokázaly zmrazit dav a stále z nich čišela ženskost. Burleska v mých očích propojuje opravdovou ženskost se špetkou svůdnosti a velkou dávkou nadsázky v ideálním poměru. Jakmile jsem ji poznala, nadlouho jsem se stala nadšenou fanynkou. Impuls k předvedení prvního čísla mi dala Veronika Kohoutová, majitelka baru Cardinal‘s, která v salónu Réxim pořádala komorní večer pro gentlemany. I přes obrovskou počáteční nejistotu jsem u burlesky zůstala.

Dostala jste takzvaně lano a my vás můžeme vídat na mnoha jevištích.
Kde konkrétně?

Pravidelně v divadle Royal na pražských Vinohradech nebo ve varšavském Bar & Books Podwale, příležitostně ve zmíněném žižkovském klubu Cardinal‘s, kde je prostředí poněkud komornější, ale zato umožňuje rychlejší rozehřátí publika. Tomu napomáhají mimochodem i fantastické koktejly od barmana Ryšky. Určitě vyzkoušejte! A samozřejmě inkognito v pražských ulicích a lesích (smích).

Jak moc vás ovlivňují tanec a hudba?

Maximálně. U tance mě nikdy nepřestane fascinovat především jeho sledování. Různorodost vyjádření, neuvěřitelné techniky, ale i tvrdá dřina a dril, to všechno se v tanci odráží. Bez hudby si nedovedu představit ani den. Rozvíjí fantazii i vnímání emocí, povznáší… Při show je jedním z hlavních elementů, stačí se zaposlouchat a nechat unášet.

Na plakátech jste uváděna pod uměleckým jménem Farhell nebo Kitten Farhell. Inspirovala vás snad nějaká kočičí kráska?

Kdepak, ale nejste daleko od pravdy, přeložíte-li Kitten z angličtiny, jedná se opravdu o kotě. Tuhle přezdívku jsem dostala nezávisle na sobě od několika přátel, protože jsem byla dlouho všude nejmladší. Co se týče druhé části jména Farhell, tak ta ke mně přirostla malinko později, kdy jsem objevila počítačové hry. Tehdy jsem si ji vymyslela a začala používat i pro jiné účely.

Vedle tance jste studovala na Univerzitě Karlově obor Dějiny evropské kultury. Jak dalece tanec burlesky ovlivnilo právě tohle studium?

Historie je jednou z mých mnoha vášní, dá se z ní čerpat nekonečná poučení. Tanec sice ovlivňuje, ale nijak markantně – často stačí jen malá jiskřička fantazie…

V burlesce jde většinou o vtipné tanečně-erotické číslo. Nedávno jste například uspěla s kostýmem nohaté ostružiny a v dalších dvou shora uvedených výstupech… Není to málo ve srovnání s jinými tanečnicemi?

Žádný strach! Mám ještě rozpracované dva další motivy.

To jste mě uklidnila. Mimochodem, vedle nafukovacích balónků je třeba na sebe občas taky něco obléct, aby bylo co odhalovat. Jak se vede v tomhle oboru?

Míníte-li kostýmy, tak ty sice ráda vymýšlím, ale jejich šití přenechávám profesionálkám. Božské korzety, prádlo a několik dalších kusů pro mě vytvořila Riwaa Nerona, jeden model má na svědomí éterická víla Kateřina Urbanová neboli CatWaist a v tuhle chvíli spolupracuji s designerkou Petrou Věžníkovou. Kostýmy se snažím vylepšovat svépomocí, zdobit i opravovat, přesto je potřeba do nich stále investovat.

Jak pracujete se studem? Zvládáte ho? Co když se právě předváděné číslo nepovede?

Se stydlivostí musím občas pořádně zabojovat, ale bez ní by to nešlo. Co se týče nevydařeného čísla, drobné problémy se samozřejmě občas objeví, například zaseknuté zapínání, nefunkční proprieta nebo spadlá pasties v tu nejméně vhodnou dobu. Je důležité nezpanikařit a číslo odtančit s humorem. Burleska je i o improvizaci a nedokonalosti.

Vystupujete na festivalech? Získala jste nějaká ocenění?

Zatím jsem se neodhodlala, ale mám velké předsevzetí se přihlásit v následujícím roce. Na oba české nadcházející festivaly se moc těším a jsem zvědavá, co nového přinesou.

Kde vás můžeme vidět v nejbližší době?

Každý pátek jako Ritzy Dancer s Prague Burlesque v divadle Royal na Vinohradech, a sice od 29. září. Jinak nepravidelné akce a shows zveřejňuji s předstihem na FB profilu. Více rovněž mohu poskytnout prostřednictvím emailu msfarhell@gmail.com.

Většina burlesek také fotí pro módní salóny. Je to i váš případ?

Ne tak docela, nerada bych se označovala za modelku, tahle profese je přece jen odlišná. Říkejme tomu tedy spíše láska k fotografování. Strašně záleží na dobrém fotografovi, který pomůže odbourat nejistotu, poradí a vede. Modelka nemusí být exhibicionistka. Vše je o tom, co má v sobě. V průběhu let jsem nafotila mnoho projektů různých autorů, kromě aktů, ty nikdy.

To jste mi nahrála. Fotografové se nezaměřují dnes jen na umělecké akty, ale jdou dál. Fotí třeba ženy při orgasmech, při užívání erotických pomůcek… Jak se díváte na tenhle umělecký přístup?

Popravdě, často mi připadá, že se jedná jen o snahu přitáhnout k sobě pozornost. Podobné projekty tady byly už dávno a málokdo je považuje za šokující. Na druhou stranu, plakáty filmu Nymfomanka od Larse von Triera, kde jsou znázorněné výrazy hlavních postav při orgasmu, ty mě opravdu pobavily. Možná to je to, co mi schází u těch vámi zmíněných projektů – humor. Modlou erotické fotografie pro mě zůstává Helmut Newton. Čiší z nich autorova fascinace ženami jako takovými, nejen některými jejich orgány…

Nedávno proběhla v Praze výstava živých nahých těl, které si mohl návštěvník osahat. Přiznala jste, že byste nefotila nikdy akty. Zavítala byste do galerie s podobnou expozicí i přes tuhle skutečnost?

Asi ne, postrádám náboj v dotýkání se anonymního exponátu.

Vedle rozhovorů pro dospělé se magazín věnuje testování erotických pomůcek. Navštívila jste někdy sex shop?

Samozřejmě.

Byla jste spokojena s nákupem?

Nakupovala jsem většinou dárky pro ostatní, tudíž spokojenost by měli posoudit oni.

Máte velký rozhled, jste velmi vnímavá. Sledujete erotické novinky?

To vás zklamu. Vnímavá asi ano, ale v tomhle oboru jen decentně.

Dovedete poradit kamarádce s výběrem pomůcky?

Zatím jsem se o to nepokoušela.

Jak se díváte na sex jako takový?

Je to magie a past, do které se dá snadno chytit. Sexualita není jen sex, je důležité na to nezapomínat.

Jak listy, tak i plod ostružiníku mají léčivé účinky v mnoha směrech. Léčivě působí i show nohaté ostružiny v podání burlesky Farhell. Co třesk, to výskot v hledišti. Zkrátka správná interakce, která vrcholí skandováním a posléze neutuchajícím potleskem… Asi se ptáte, kde se tohle zdánlivě jednoduché číslo vzalo. V zahraničí. Tam má velkou tradici a je uváděno většinou pod názvem Balloon Popping Burlesque. Jde o vtipnou choreografii, kdy tanečnice přitančí na pódium ověšena mnoha nafouknutými balónky, aby jeden po druhém v rytmu hudby likvidovala zapálenou cigaretou, ostrým hrotem pavího pírka, nebo ozdobnou jehlicí ukrytou ve vlasech. A to do té doby, dokud na těle nezbudou jediné dva zakrývající její hruď. Dva – symbolizující enormní ňadra, s nimiž se burleska nějakou chvíli mazlí, potěžkává je, pohupuje do stran, ale i jim nakonec dá sbohem a konečně předstoupí nahá, samozřejmě s decentně zakrytými intimními partiemi. Ostatně – tak jak si to burleskní umění žádá.

Fotografie: Marius Sachtikus Photography