Korzetiérka – tak interesantně zní profese módní návrhářky, která si říká Riwaa Nerona. Interesantně se jeví i její ateliér v pražské Husitské ulici, který se utápí v příjemných temných barvách. Podél stěn postávají figuríny s korzety, korzelety, podvazky a župany s krajkou i bez krajky… První seznámení s Riwou proběhlo prostřednictvím Facebooku, nicméně úplně vřelé nebylo. Její odpovědi byly strohé, jakoby jí v tom bránil ostych. Namlouval jsem si, že má za sebou špatné zkušenosti s muži, utvrzoval mě v tom i fakt, že na jejích firemních stránkách nebylo uvedeno telefonní číslo. Osobní návštěva mě však obav zbavila. Z prvotní ostražitosti se korzetiérka v černých koktejlkách zvýrazňující vosí pas a s účesem Evity Perónové přehrála do role usměvavé hostitelky, která dokonce nalila červené víno. Přestaly se mi klepat kolena, zmizela husí kůže a tvář dostala zase běžnou barvu. Konečně jsem byl schopen vysoukat ze sebe první dotaz.

Jaké druhy korzetů (šněrovaček) navrhujete a vyrábíte?

Jde o autorské korzety pro klienta, které navrhuji dle jeho vzezření, proporcí i účelu nošení. Nezabývám se tím, že bych generalizovala gendrově, takže šiji jak pro muže tak pro ženy a i tyto modely jsou si v podstatě podobné, jen jsou zhotovené na jiné proporce. Nejčastěji zhotovuji modely pro časté nošení jako spodní prádlo, popřípadě kostýmy pro burleskní tanečnice i společenské účely. Velice výjimečně se věnuji i historizujícím korzetům, bez nichž by kostýmová silueta dávných dob nebyla dokonalá. Dále se věnuji spodnímu prádlu se specializací na funkční podvazkové pásy.

Co převažuje? Zájem o korzety pro tanečnice burlesky, travestie umělce, dominy či denní nošení?

Nejvíce „viditelnými“ klientkami jsou burlesky, pro které vytvářím náročné korzety plné ručního zdobení a též s velkým stažením pasu (tight lacing). Jinak se hodně připravují běžné druhy, které slouží jako spodní prádlo, tedy se nenosí na vrchu oblečení, ale pod ním – pro zúžení pasu. Dříve bylo zcela běžné, že si klientky či klienti přáli dosáhnout co nejužšího pasu (tzv. waist training) a počítali centimetry. Nyní klienti spíše touží po pocitu, nežli po výkonu. Je to obrovská změna od doby, kdy jsem začínala. Nastala doba, kdy si lidé chtějí užívat možnosti, které jim korzety nabízejí.

Při jednom z rozhovorů se známou travestie skupinou jsem se dozvěděl, že si nechala připravit sadu šněrovaček, ale již po druhém vystoupení se začala rozpadat…

To se může stát. Není korzet jako korzet. Je model, který je dělán podle korzetiérského řemesla, což znamená mít dlouhou průpravu a též je jeho vyhotovení poměrně fyzicky náročné. Jde o to, aby vydržel rok či dva i více při pravidelném nošení. V jiném salónu může být technologie výroby v mnohém odlišná. Používají se jiné výztuže, jiné kostice, jiné látky, jiné vrstvení, jiné vázání…

Tak proto máte zakázky na rok dopředu. Věnujete se řemeslu důkladně… Model obšíváte několikrát, aby nějakou dobu vydržel… Není to o tom vyrobit ho za pět minut ve vašem případě, ale kvalitně, což vás vyjde na pět šest hodin práce…

No to přidejte. Výroba vychází většinou na třicet hodin, včetně ušití pokusného modelu z plátna, aby si klient/klientka vyzkoušela pocit stažení. Korzety se snažím vytvářet tak, že stahují pouze v pase a zbytek těla pouze modeluje a přiléhá. Není možné odzkoušet modely, které mám zde v ateliéru vystaveny. Jednak jsou šity na mě, pro jiný pas a i pro jiné proporce. Sama jsem totiž aktivní nositelkou korzetů již více než devět let.
Pro výjimečné nošení si však můžete pořídit i konfekční korzet, který však vybírejte nikoliv podle měr pasu, kterého chcete dosáhnout, ale podle horního a spodního obvodu. Velmi často se při výběru menší velikosti za účelem většího stažení pasu stává, že si nositel/nositelka utáhne celou trupovou partii, což je nežádoucí nejen pro tělo, ale i esteticky.

Kolik zkoušek musí absolvovat taková klientka?

Těch může být několik. Ale hlavní je ta první, která trvá přibližně hodinu a jde spíše o konzultaci. Povídáme si o materiálu, střihu, účelu nošení, k jakému oblečení korzet bude nosit i jaký má šatník. Poté následuje výroba pokusného modelu z velmi pevného plátna. Takový korzet je tužený sice plastovými kosticemi, ale i tak dokážeme určit, zda je pro klientku/klienta příjemný a dobře padne. U korzetů jde především o střih. Výztuže mu dodávají na trvanlivosti. Až poté následuje samotné šití a následné „školení“, jak s ním zacházet. Učím též samozřejmě jak si ho zašněrovat i jak o něj pečovat.

Jste tedy odbornice na slovo vzatá. To asi nebude levná záležitost…

Vše je popsáno na internetových stránkách. Začíná to od tří a půl tisíce korun včetně konzultace a zhotovení pokusného modelu a cena roste dle náročnosti zhotovení. Většinou konečná cena je kolem čtyřech až pěti tisíc korun. V případě náročně zdobeného korzetu se cena může vyšplhat klidně i nad deset tisíc i v závislosti na použitých komponentech.

Jak jste se k práci korzetiérky dostala?

První korzet jsem si ušila na sebe podle návodu na internetu. A protože se zadařilo, oslovily mne s šitím i mé přítelkyně. Následně jsem si zařídila živnost a začala dělat na zakázku. Byl to dlouhý proces. Korzetiérskému řemeslu se věnuji již devět let.

Domníval jsem se, že na to máte školu?

Pravda je, že po gymnáziu jsem navštěvovala ještě tři roky dálkového studia oděvní školy, ale šití korzetů rozhodně nepatří do osnov. Samozřejmě se na školách vyučuje modelace korzetového živůtku pro společenský oděv, ale s korzety jako takovými nemá mnoho společného. Korzet je stahovací prádlo a i pokud jej vytvoříme jako vnější oděv, stále v něm zůstává špetka prádlové koketérie a to jej činí tak svůdným.
Již od začátku tvorby šiji i pro pány, třebaže se pánské varianty a jejich nošení považuje za tabu. Zájem však vzrůstá a některé ukázky jsou k vidění i na mých internetových stránkách.
A pozor: neplést si korzelety a korzety. Korzelet je spojení podvazkového pásu a podprsenky.

Tímto jsme se dostali k doplňkům. Modelujete i podvazky. Není to trochu retro?

Kdepak retro! Dámy zařadily do svých šatníků opět sukně, a proto potřebují punčochy kvůli teplu či z estetického hlediska (nejen dámy, ale mezi klientkami je i mnoho klientů, kteří podvazkový pás a punčochy nosí i pod kalhotami). Má tvorba nesměřuje k oslavě retro stylu, třebaže podvazkové pásy se začaly objevovat již v období první republiky. Netoužím po kopírování historie, ale vycházím z poznatků.
Podvazkový pás je plně funkční kus spodního prádla, ve kterém se jako bonus můžete cítit svůdně. A každý ví, jak moc dokáže punčocha zdůraznit jemné křivky nohou. Proč se považují podvazkové pásy za erotické? Podívejte se na ten rozdíl, kdy si jako žena oblékáte punčochové kalhoty a kdy se obléká a svléká punčocha jednotlivá.

Většina burlesek nosí čelenky s pštrosími péry. Jak jsem byl poučen, jde o druh doplňku, který se označuje jako head piece…

Je to tak. Pro událost L’Amour Night jsem vytvořila kolekci „head piece“, avšak jen pro účely vystoupení mých modelek. Nemám v plánu se této tvorbě věnovat. V Čechách jsou na to daleko zdatnější tvůrci. Nehledě na to, že jde o drahou záležitost.

Spočítala jste kolik hotových šněrovaček máte na svém kontě?

Přibližně asi kolem šesti set, počítám-li ještě pokusy, zvláště v začátcích jejich šití.

Vaše civilní jméno je nahrazeno uměleckým Riwaa Nerona. Kde jste k němu přišla?

Mám ráda černou barvu proto příjmení Nerona a Riwaa je vyloženě mnou vymyšlené jméno.

Zúčastňujete se přehlídek?

Ano, ale též musím účasti poněkud omezovat. Navíc upouštím od klasických přehlídek, ale snažím se připravovat přímo celé tématické scény. Například jsem měla možnost účastnit se Prague Fetish Weekendu (show s názvem CVLT), další Other Dress (Zhýralí), naposledy jsem předváděla modely na akci zvané L’Amour Night (You Want It Darker).

Posledně zmiňované akce jsem zúčastnil jako divák. Šlo o pestrý program, kde vystupovaly tanečnice burlesque, nechyběl zpěv, netradiční moderování a tajemná show v podání souboru vašeho ateliéru. Kde jste vzala inspiraci?

Převážně z Číny, Tibetu, Indie, jejich chrámů, celkově show byla laděna jemně orientálně… Během čtyřminutového výstupu bylo potřeba představit publiku několik modelů a to čtyři negližé, pod nimiž jste mohli vidět korzelet, podprsenku vyšívanou broušenými korálky a s našívacími kameny doplněnou o podvazkový pás, další modelka oblékla krajkové body s motivem růží a jako poslední nejodvážnější se stal model „open bra“ – podprsenka bez košíčků z luxusního vyšívaného tylu, která byla doplněná o kalhotky a pasties ze stejného materiálu. Sama jsem vystoupila v „tight lacing“ korzetu pod prsa, který byl doplněný o bezramínkovou podprsenku. Oba kousky byly ozdobené aplikacemi z vyšívaného tylu, ze kterého byl vyhotoven i head piece inspirovaný španělskou mantilou. Prsty jsem polepila dlouhými drápy, což byl dílo mého manžela. Celá přehlídka byla doplněna o značkové punčochy timea.cz.

Bylo to zajímavě sladěné. Stačí vzpomenout barevné proměny scény, rozžhavené svíce, některé modelky si to po pódiu vykračovaly ve vysokých botách nad kolena… Jak dlouho se taková show připravuje?

Většinou se s Múzami sejdeme šestkrát. Na první zkoušce si řekneme něco o myšlence výstupu a výběru hudby. Pak následují nácviky choreografie bez kostýmů a s kostýmy.

A teď přiznejte barvu. Kolik návštěvníků v sále jste měla podplacených? Vaše vystoupení bylo doprovázeno hlasitým hvízdotem a neutuchajícím potleskem…

Podpora publika byla úžasná a samotné nás tak obrovský aplaus potěšil. Samozřejmě se pohybujeme v jedné branži, proto se dá říci, že se všichni vystupující mezi sebou znají. Rozhodně si však nedovedu představit, že bychom si platili s týmem klaku 😀 Moc za tak velkou podporu děkujeme a budeme se snažit pro příště zase něčím překvapit.

Na prvním ročníku této velkolepé události jste byla hlavním partnerem. Jak hodnotíte ročník druhý?

Byl o mnohem lepší,co se týče programu, velké návštěvnosti a řady vystavovatelů. Akce přinesla příjemný pocit z vystoupení na molu, nové kontakty a větší povědomost o produktech vystavujících.

Mimochodem, vy sama jste ateliér prezentovala vlastním stánkem. Jaký to splnilo efekt?

Byla jsem v kontaktu s klienty. To mě vždy dokáže inspirovat k další tvorbě. Také mě těší si s lidmi nejen o zboží povídat, ale rovněž zjišťovat tajná přání a tím sortiment obohacovat. Samozřejmě moje prádlo je především o pocitu, každý si ho mohl nezávazně vyzkoušet a především dotknout se materiálu, což vždy vítám.

Vy sama nosíte korzety ráda?

Ano, nosím, a v zásadě jako spodní prádlo. Nošení punčochových kalhot ke korzetu je velmi nepraktické, a proto volím punčochy. Ten pocit v nich je úžasný, cítím se s nimi elegantně. Toto prádlo vyžaduje jiný styl sezení, chůze a pohybu vůbec a především elegantní délku sukně minimálně ke kolenům. Vždy jsem milovala prádlo, luxusní materiály a dotek krajek přímo na kůži. Zkrátka vše, co podtrhuje svůdnost tím, že zahaluje a přitom odkrývá.

O historii a významu korzetů (šněrovaček) je na netu řečeno mnohé. Nicméně proč si nepřipomenout několik faktů z historie. Předchůdkyně dnešních korzetů se údajně našly již v dobách starověku, a to většinou v podobě stahovacích pásů u mínojské kultury. V období renesance, především ve Francii vznikala první takzvaná „tílka s kosticemi“. Dokonce královna této země Kateřina Medicejská zavedla tuhle módu u dvora. To aby prý potlačila u dvorních dam jejich přirozené vnady, protože tohle období fandilo velmi drobnému poprsí. Obecně vzato, šněrovačka byla vnímána jako ochrana pasu díky velkému množství těžkých sukní a rovněž přispívala k tvarovaní dekoltu. Hovoříme-li však o korzetu s háky a šněrováním vzadu, musíme se vrátit do poloviny devatenáctého století a seknout poklonu návrháři Jean Julien Rosselinovi. Od té doby se šněrovačky tohoto typu začaly vyrábět sériově. Nebyly však prvotřídní, a sice pro lacinou a nekvalitní ocel, která mohla své nositelce způsobit zranění… Následovaly podvazky, které se ke korzetům upevňovaly, pro jednodušší nošení punčoch. V době odložení korzetů se do středu zájmu dostaly podvazkové pásy.

Riwaa Nerona je v jednom kole. Je si moc dobře vědoma skutečnosti, že zatouží-li mít někdo korzet zhotovený přímo od ní, považuje si toho a zároveň je to znamení, že dělá svou práci dobře. Navíc nikoho nekopíruje, vše má originální podobu. Stačí se přesvědčit na jejím portfoliu: riwaa-nerona.

Fotografie: Danny Worm Photographer, Lucie Baldé, Lucie Kout a Riwaa Nerona