Kontroverzní dvoudílný film od dánského režiséra Larse von Triera Nymfomanka vyvolal v době svého uvedení do kin pozdvižení, zvědavost a u spousty lidí i zklamání. Fanoušci tohoto režiséra si určitě přišli na své, ale u diváka klasických filmových trháků zpracování tématu nekonečné touhy po sexuálním uspokojení může snadno vyvolat nelibé pocity.
Téma provokativního filmu
Film se noří do těch nejtemnějších tajemství lidské sexuality i mezilidských vztahů, které ovládá sex. Skrze hlavní postavu, nymfomanku Joe, která celá zmlácená vypráví svůj životní příběh náhodnému kolemjdoucímu-zachránci, odhaluje její touhy a motivaci k tak kontroverznímu životu.
Hodnocení CSFD: Nymfomanka, část I. (65 %) / Nymfomanka, část II. (59 %)
Nymfomanka sama má extrémně jiné vnímání světa než zbytek společnosti. Nepokládá své chování za špatné, jako to připadá zbytku „normálních“ lidí. Naopak říká, že jejím jediným hříchem je, že chce, aby bylo všechno víc. Zároveň posluchači, kterým je starý asexuální panic a rybář, tvrdí, že je špatný člověk a snaží se mu to dokázat na svém životním příběhu.
Joe tak provází diváka celým svým životem. Začíná už v době, kdy byla malá holčička a přišla na to, jak se uspokojit sama a tvrdí, že byla nymfomanka už ve dvou letech.
Do detailu popisuje všechny sexuální praktiky a začíná už tím, jak si domluvila, aby přišla o panenství. Její odpor po celém styku je v ostrém kontrastu s její touhou po orgasmech, která ji žene od jednoho muže k druhému, od různých zážitků a technik po celou dobu vyprávění příběhu.
Celým filmem se neustále prolíná životní cyklus, narození a smrt, hlavně smrt, spolu se sexuálním aktem, historií lidstva, náboženstvím a kulturou. Filmová hudba souzní s příběhem, ať už to je tvrdá skladba od Rammstein nebo jemné tahy smyčcem v klasické hudbě.
Trier si tu neodpouští své charakteristické rozbíjení obrazu, aspoň například ve formě střihů do tří oken (zde se střídá lovící šelma, detaily na penis, jazyk, vagínu, varhany a další). Umocňuje tak pocit z proběhlého sexuálního aktu a podsouvá divákovi ohromení a slast, které nymfomance orgasmus přináší, v kontrastu k tichu, které doprovází její zklamání z toho, že žádný orgasmus zrovna nemá.
Video trailery obou filmů
Část I.
Část II.
Neobvyklé fetiše ve filmu
V obou dílech Nymfomanky je tolik sexu, že ho díky tomu přežije i publikum, které na Trierovy filmy není zvyklé (a které si kvůli tomu nejspíš film nejspíš ze zvědavosti pustí).
Můžeme tu tak najít spoustu fetišů a neobvyklých doplňků:
- samotné nosné téma filmu se tu objevuje jako nekončící touha po opakovaných orgasmech, které samy o sobě nestačí ke konečnému uspokojení. Setkáváme se tu s tímto klasickým pojetím nymfomanie, stejně jako s otevřeným vysvětlením nymfomanie přímo od hrdinky, která touží po absolutním uspokojení a dosahuje ho jen skrze víc lidí.
- poměrně dobře je tu znázorněný svět submise a dominance, který se v menších detailech i jasných vyobrazeních prolíná celým filmem.
- poslední sexuální partner je pro Joe v příběhu žena, mladá P. Její něžný lesbický vztah s Joe je v ostrém kontrastu k tomu, jak brutálně se k ní s Jermomem zachovají. P se tu projeví stejně sadisticky a dominantně, jako Jerome, a ponížení dokoná pomocí techniky piss (pomočení).
- jeden z milenců F se dokáže podřídit jejímu režimu a nevadí mu čekat, až přijde na řadu, za to dostává zvláštní privilegium (obřadná koupel). Můžeme tu pozorovat prvky cuckold (muž, který chce sdílet svou ženu s jinými, chce být ponížený) spolu se submisí (muž, který udělá vše, co mu Paní přikáže).
- rybář-posluchač dokáže tak vnímat a analyzovat příběh nymfomanky, bez toho, aby se vzrušil, právě díky své asexualitě. Neodsuzuje ji jako špatného člověka, jen hledá vysvětlení a pokouší se najít uspokojení i pro sebe.
- prvky exhibicionismu můžeme vidět, když Joe skrytě masturbuje ve vlaku a je jí jasné, že to ženy poznají, nebo když si do vagíny v restauraci strká lžičky a pak s chřestěním odpadajících lžiček odchází ven.
Herecké obsazení se blýská slavnými jmény
Ve filmu si zahrála spousta známých herců. Vzhledem k netradičním záběrům, kterými je Trier proslulý, tu může mít divák problém poznat třeba Umu Thurman, která si někdy není podobná.
Hlavní roli ztvárnila Charlotte Gainsbourg a Stacy Martin jako její mladší já.
V dalších hlavních rolích se představili Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater a další.
O autorovi
Když režisér Lars von Trier přišel s dvojfilmem Nymfomanka, měl za sebou filmy úspěšné u kritiků i diváků – a to i přes to, jak divné se mainstreamovému diváku zdají.
Dánský režisér se z osobních důvodů vymkl tradičnímu natáčení filmů už v roce 1995 a od té doby jeho manifest Dogme 95 klade důraz na herectví víc než na kameru a ostatní tradiční náležitosti filmu. Nymfomanka je sice natočená pro širší publikum, ale Trier v ní ponechává spoustu svých zvláštností.
Zhodnocení
Pro fanoušky nemainstreamových filmů, ve kterých se hojně objevují odkazy na lidské dějiny i umění, je Nymfomanka určitě zážitkem a vychutnají si ji do posledního tónu písně běžící pod závěrečnými titulky.
Ale většinový divák může být zklamaný – hlavně pokud chce zhlédnout sice kontroverzní film, ale film nabitý erotikou, okořeněný netradičními úchylkami. Trierovo vyprávění je tak surové, brutální a odhaluje vše až na kost takovým způsobem, ze kterého mohou mít citlivější povahy noční můry.
Trier tu podává Nymfomanku v její surové kráse, tak, jak se odsuzuje ona sama. Joe nechce, aby nám jí bylo líto – a v kontrastu posluchač-rybář ukazuje její lidskou stránku a ospravedlňuje ji ze všech jejích hříchů a provinění.
Ale je to Joe, která má nejspíš poslední slovo. Vzhledem k tomu, že se konec odehrává pod černou obrazovkou, nechává Trier konec uzavřený a otevřený zároveň.
Po víc než pěti hodinách zírání na krutý příběh jedné ženy, by se ale slušelo příběh dovyprávět trochu jasněji.
