Bonding: humorný a uvolněný seriál od Netflixu, který ukazuje sexualitu v mnoha podobách a pomáhá divákům najít normálnost i v neobvyklých věcech
Seriál Bonding je určený hlavně pro mladou generaci a nabízí trochu jiný úhel pohledu na sex a experimentování. Humornými i vážnými epizodami ze života univerzitní studentky, která má poněkud netradiční brigádu, provádí diváky mladá herečka Zoe Levin.
Netflix tak posunuje hranice toho, co je a není z oblasti sexu na televizní obrazovce ještě normální a boří další sexuální tabu.
Hodnocení: CSFD.cz – 72 %
Zoe Levin jako Tiff, vysokoškolská studentka a také jako domina
Právě Zoe s nádechem vtipu dokáže ve své roli umně balancovat na hranici toho, co diváka baví a co už je trapné. I ty nejbizardnější scény zvládá s grácií, a navíc i přes netradiční prostředí, ve kterém se pohybuje, si dokáže zachovat profesionální přístup a zdravý úsudek o tom, co už se tolerovat nemůže (viz. otevřený boj se svým univerzitním učitelem, který obtěžuje naivní a nezkušenou spolužačku).
Postava dominy Tiff už v první sérii před zraky diváků krásně dospívá a vysílá do světa mladým lidem jedno důležité poselství za druhým.
Pro ni je zásadní to, že se přestala stydět před svými spolužáky za to, čím si vydělává na studium a šla s pravdou ven, a to i s tím rizikem, že ji budou soudit.
Ona sama svoji práci bere jako službu lidem, kteří mají jen fantazie spojené se sexem trochu jiné, než je „zavedená norma“ a chtějí si své fantazie uskutečnit, aniž by tím někomu ubližovali. Nabité zkušenosti může uplatnit i ve studiu psychologie.
Mladá herečka Zoe Levin se dostala k hraní už ve 13. letech a pochopila, že herectví je právě to, co chce v životě dělat.
Za svým snem šla z Chicaga do Los Angeles, kde studovala komunikaci a umění na Loyol Marymount Univerzity.
První větší seriálovou příležitost dostala v projektu Red Band Society v roce 2014. Má za sebou také pár filmových rolí, například Hujavské prázdniny, Čas sklizně, Palo Alto, Nezapomenutelné prázdniny.
VIDEO trailer:
Další lehce provokativní postava na scéně: kamarád Pete
Scenárista a režisér Rightor Doyle se rozhodně nehodlal spokojit s pouhou postavou dominy v roli „sociální pracovnice“, která pomáhá lidem plnit jejich sny. K Tiff přidal ještě pomocníka, který dostává stejně podstatný prostor jako mladá domina.
Touto postavou je spolužák ze střední, se kterým měla Tiff v minulosti malou aférku ještě v době, kdy tápal ve své sexuální orientaci. Pete je gay. Role se s úspěchem ujal Brendan Scannell, a právě tento nehezký zrzek vnesl do seriálu svou vážností potřebnou dávku humoru.
Pete se dlouho snažil prorazit jako komik, ale jeho snaha vždy končila u toho, že sledoval své kolegy při vystoupení při vystoupení a nenašel odvahu předstoupit před publikum.
Teprve netradiční brigáda, kdy začal dělat z finančních důvodů „asistenta dominy“, pro něj znamenala v životě velký posun, uvolnil se, a aniž by si to uvědomil, tak získal sebevědomí a přestal se schovávat. Když si v průběhu děje našel přítele, který ho neodsuzuje za to, co dělá, konečně v jeho kariéře komika dochází ke zvratu a Pete má odvahu začít vystupovat.
A co více, dokonce svá komická vystoupení staví na získaných zkušenostech ze spolupráce s Tiff. Otevřenost, se kterou přichází, z něj sundala „morální okovy“ a jeho vystoupení je zábavné a uvolněné, což se hostům představení líbí a Pete sklízí konečně dlouho očekávaný úspěch.
Zajímavá studie vztahů
Zajímavé vedlejší dějové linky seriálu jsou milostné vztahy, které mají tito dva přátelé Tiff a Pete. Je příjemné sledovat, jak jsou opatrní a jak se postupně svým láskám citově otevírají a s překvapením zjišťují, že nejsou odsuzovaní, ale vzájemné sdílení jim přináší pocit svobody a uvolnění.
Netflixovské boření tabu
Seriál otevřeně vypráví o lidech, kteří potřebují k pocitu štěstí a uspokojení trochu jiné prostředky a nebojí se své leckdy bizardní fantazie realizovat. Pokud svým chováním nikoho neohrožují, není nezbytně nutné je odsuzovat a nad jejich životním stylem moralizovat.
Vlastně je jedno, zda chce někdo výprask, aby pocítil bolest, nebo má rád latexové oblečky, či ho vzrušují chodidla anebo k pocitu euforie (tohle slovíčko je i názvem dnes už legendárního seriálu na HBO) potřebuje plyšové kostýmy, svazování nebo lechtání. Pokud najdou spřízněné duše, jsou to šťastlivci.
Ti ostatní si za své radovánky jednoduše zaplatí.
O seriálu a scénáristovi
Seriál je natočený celý v New Yorku. Začínající režisér a scénárista má za sebou pár hereckých rolí v seriálech a filmech.
V roce 2019 si zahrál v komediálním krimi seriálu Barry, který se potkal s velkým diváckým úspěchem.
Seriál rozhodně nenudí a jeho krátké epizody se stopáží 14 až 22 minut jsou právě ideální pro zlepšení nálady, když den nestojí za nic. Ve většině případů ovšem jedna epizoda nestačí! Ještě štěstí, že jich natočili 15 (7 epizod 1. série z roku 2019 a nově 8 epizod 2. série pro rok 2021).
Pro seriálové fanoušky je to příležitost, jak si udělat pikantní víkend a nechat se třeba inspirovat.
Bonding není dokument o BDSM, ale stylizovaná komedie
Při sledování seriálu Bonding je podle mě důležité přijmout jednu věc hned na začátku. Nejde o realistický dokumentární pohled do BDSM komunity ani o přesnou sondu do světa profesionálních domin. Bonding funguje především jako krátká, svižná a záměrně stylizovaná komedie, která si bere výrazné téma jako kulisu pro vyprávění o přátelství, studu, sexualitě, ambicích a hledání sebe sama.
Právě proto seriál působí tak lehce a rychle.
Nepouští se do dlouhých vysvětlování, nebuduje složité psychologické studie a často raději sází na nadsázku, trapnost nebo přepálenou situaci. Pro někoho je to výhoda, protože Bonding odsýpá a nenudí.
Pro jiného to může být slabina, protože některá témata jen otevře a hned od nich uteče dál.
Pokud ale člověk přijme, že seriál nechce být učebnicí BDSM, ale spíš odvážnějším vztahovým dramatem s komediálním rytmem, začne mu fungovat mnohem lépe. V takové chvíli už nejde jen o latex, bičíky a provokaci, ale hlavně o to, jak si jednotlivé postavy nesou vlastní nejistoty a jak se učí žít se svou sexualitou i se svými rozhodnutími.
Nejsilnější stránkou seriálu není provokace, ale vztah Tiff a Petea
Přestože Bonding na sebe poutá pozornost hlavně tématem dominance, submisivity a BDSM, skutečné těžiště seriálu podle mě leží jinde. Nejsilnější je ve chvílích, kdy se soustředí na vztah Tiff a Petea. Právě jejich dynamika dává celému seriálu srdce a z obyčejné provokace dělá něco o poznání zajímavějšího.
Tiff není jen studentka, která si vydělává jako domina – i v česku jsou takové jako Madam Aradia (viz rozhovor o pár slov níže, Cora, Red Queen (s tématem findom a OnlyFans) a další!
Je to postava, která se snaží působit sebejistě, ale uvnitř si sama není jistá skoro ničím. Pete naopak často působí jako ten citlivější, zranitelnější a lidsky čitelnější pól. Když jsou spolu, seriál funguje nejlépe.
Ne kvůli šoku, ale kvůli tomu, že mezi nimi existuje historie, důvěra, napětí i staré křivdy.
Bonding je díky tomu vlastně ve své nejlepší formě seriálem o přátelství dvou lidí, kteří se dlouho snaží najít vlastní místo ve světě a zároveň si navzájem nepřekážet v tom, kým chtějí být. BDSM tu není jen atrakce pro diváka, ale i prostředí, ve kterém se odhalují jejich slabiny, obranné mechanismy i potřeba být konečně přijati takoví, jací opravdu jsou.
Když seriál boří tabu, ale občas i zjednodušuje
Na Bondingu se mi líbí, že se nebojí otevřít témata, která seriály často obcházejí nebo z nich dělají jen lacinou senzaci. Mluví o sexualitě bez zbytečného moralizování, ukazuje různé touhy a fantazie a snaží se divákovi naznačit, že ne všechno, co je mimo běžnou normu, musí být automaticky zvrácené nebo špatné.
Zároveň ale platí, že právě v téhle odvážnosti někdy naráží na vlastní limity. Seriál si místy pomáhá zkratkou, přepáleným humorem nebo efektním obrazem, a tím některé věci zjednoduší víc, než by bylo ideální. Tam, kde by mohl být přesnější, bývá spíš rychlý. Tam, kde by mohl být hlubší, často uteče k další bizarní situaci nebo vtipu.
To ale neznamená, že Bonding nefunguje. Jen je fér přiznat, že nejzajímavější není jako průvodce BDSM scénou, ale jako svižný seriál o lidech, kteří balancují mezi tím, co o sobě ukazují světu, a tím, co si skutečně nesou uvnitř.
Právě krátká stopáž je výhoda i slabina zároveň
Jednou z věcí, které Bonding odlišují od běžných seriálů, je jeho krátká stopáž. Epizody jsou svižné, rychle utíkají a člověk má velmi snadno chuť pustit si další. V tom je Bonding silný. Nepřetěžuje, nezdržuje a i při citlivějším nebo kontroverznějším tématu působí překvapivě lehce.
Jenže právě to je zároveň i jeho limit.
Mnohé motivy by si zasloužily větší prostor – viz moje výpisky níže…
Některé vztahy, konflikty nebo vnitřní proměny postav jsou jen načrtnuté a seriál nemá dost času je rozvinout do plné síly. Místy tak působí, jako by měl na dosah něco hlubšího a zajímavějšího, ale místo toho raději zůstane u krátkého, úderného efektu.
Pro část diváků to bude ideální. Bonding se dá zhltnout rychle a bez únavy. Pro jiné to ale může být trochu škoda, protože pod povrchem je v něm víc témat, než kolik stihne skutečně vytěžit.
Co Bonding dělá dobře
Bonding podle mě funguje nejlépe ve chvílích, kdy přestane tlačit na samotnou výstřednost tématu a začne být víc o lidech. Umí být vtipný, svižný a sympaticky drzý. Má dobře zvolenou ústřední dvojici, mezi kterou funguje chemie, a dokáže sexualitu ukazovat bez přehnaného studu nebo pokrytectví.
Silnou stránkou seriálu je i to, že se nebojí trapnosti.
Mnohé situace jsou záměrně nepříjemné, přestřelené nebo zvláštně komické, ale právě tím působí živě. Vedle toho seriál umí ukázat i zranitelnost, samotu a nejistotu, aniž by úplně ztratil lehkost.
Funguje také jako poměrně přístupný titul pro diváky, kteří chtějí něco odvážnějšího, ale nechtějí hned sáhnout po těžkém nebo extrémně explicitním dramatu. Bonding (aka poutavý, či spojující a haha slovní hříčka s bondáží) se pohybuje na hraně, ale pořád zůstává dost lehký na to, aby byl divácky snadno stravitelný.
Kde má Bonding své limity
Na druhou stranu je fér říct, že Bonding není seriál, který by uspokojil každého. Pokud někdo čeká propracovaný a realistický pohled do světa profesionálních domin a etiky BDSM, pravděpodobně bude zklamaný.
Seriál si z reality bere hlavně inspiraci, ale často ji přizpůsobuje tempu, humoru a dramatické zkratce.
Někdy má člověk pocit, že tvůrce ví, jak zajímavé téma drží v ruce, ale nechce se u něj zdržet moc dlouho, aby neztratil lehkost a švih. Výsledkem je, že některé momenty působí spíš jako efektní nástřel než jako opravdu dotažená výpověď.
Právě proto Bonding podle mě funguje lépe jako odvážná vztahová komedie než jako seriál, který by měl reprezentovat BDSM scénu jako celek. Jakmile od něj člověk čeká hlavně emoce, dynamiku postav a trochu provokativní tón, funguje. Jakmile od něj čeká přesnost a hloubku v každém detailu, začne narážet.
Druhá série působí vyzráleji
Zajímavé je, že s dalším vývojem seriálu je cítit i určitý posun. Bonding se nesnaží stát úplně jiným seriálem, ale působí o něco jistěji a vyzráleji. Jako by si víc uvědomoval, že nejde jen o efektní prostředí a neobvyklou práci hlavní hrdinky, ale o vztahy, komunikaci, důvěru a hranice.
To je podle mě dobře, protože právě ve chvíli, kdy se seriál přestane tolik opájet vlastní provokací, začne být zajímavější. Najednou je méně jen o tom, jak diváka šokovat nebo pobavit tématem, a víc o tom, co jednotlivé postavy chtějí, čeho se bojí a proč se k sobě chovají tak, jak se chovají.
Druhá série tak na mě působí kompaktněji a dospěleji.
Není nutně revoluční, ale je znát, že seriál už nechce stát jen na prvotním nápadu. Chce být i trochu víc o lidech.
Pro koho Bonding je a pro koho spíš ne
Bonding bych doporučil hlavně divákům, kteří mají rádi krátké seriály, queer motivy, vztahové napětí, lehce provokativní humor a témata, která se nebojí jít mimo běžný proud. Je to typ seriálu, který se dá zhlédnout rychle a který umí pobavit i ve chvíli, kdy není úplně bezchybný.
Sedne lidem, kteří od seriálu nečekají učebnicovou přesnost, ale spíš energii, styl, zajímavé postavy a trochu odvahy. Naopak pokud někdo hledá velmi realistické zobrazení BDSM lidí (v česku se shlukují kolem Kotelny / Ateliéru či uskupení Hell a jejich Rope Spiritu a Prague Fetish Weeku) nebo hluboké psychologické drama, Bonding pro něj nejspíš nebude ideální volba.
Je to zkrátka seriál, který je nejlepší brát jako svižnou, odvážnější a místy dost ujetou vztahovou podívanou, ne jako definitivní výpověď o sexualitě nebo BDSM.
Druhá série s oficiálním trailerem 🙂
Celkový pohled na seriál po letech (očima Petra z redakce)
S odstupem času na mě Bonding působí jako seriál, který zaujal hlavně tématem, ale zapamatovatelný zůstává především díky postavám a jejich vztahům. Provokace mu pomohla přitáhnout pozornost, jenže to, co ho drží nad vodou i po letech, je spíš lidská rovina než samotný šok.
Není to dokonalý seriál a není ani tak odvážný, jak se možná na první pohled tváří.
Přesto má svoje místo. Umí otevřít dveře k tématům, která bývají v mainstreamu často podaná křečovitě nebo moralistně, a zároveň nabídnout něco lehkého, svižného a herecky příjemně odehraného.
Právě proto podle mě Bonding stojí za připomenutí i dnes. Ne jako ultimátní seriál o BDSM, ale jako krátký, drsný, místy vtipný a místy překvapivě citlivý příběh o tom, že sexualita, stud, role i identita bývají mnohem zamotanější, než se na první pohled zdá.
Výpisky šéfredaktora Petra co mi z Bonding utkvělo nejvíc
„Na Bondingu mě nebavilo jen to, že otevře BDSM téma i lidem, kteří by si jinak nic podobného asi nepustili. Nejvíc mi v hlavě zůstaly momenty, kdy seriál ukazuje, jak tenhle svět zvenku vypadá hrozně tvrdě a sebejistě, ale ve skutečnosti je plný nejistoty, domluvy, rolí a vnitřních zmatků. To mi přišlo možná zajímavější než samotná provokace.“
„Hodně silně na mě fungovaly scény, kde Tiff přepíná mezi běžným civilním životem a svou dominou personou. Právě ten kontrast mě bavil asi nejvíc. V jednu chvíli působí jako někdo, kdo má všechno pevně v rukou, a v další je vidět, že sama v sobě ještě zdaleka nemá uklizeno. Ten střet mezi rolí a skutečným člověkem mi na tom přišel mnohem zajímavější než samotné bičíky, latex nebo pouta.“
„Bonding podle mě docela dobře ukazuje, že spousta lidí si pod BDSM představí hlavně bolest, trestání nebo nějakou extrémní úchylárnu, ale ve skutečnosti je na tom často nejzajímavější právě psychologie. Kdo vede, kdo poslouchá, kdo se v jaké roli cítí bezpečně, kdo si co potřebuje odžít a proč. Seriál to sice bere dost zkratkou, ale i tak mi přišlo fajn, že aspoň naznačuje, že to celé není jen o výprasku.“
„Z praktických motivů mi utkvěly hlavně chvíle kolem dominance jako služby. Tedy ne BDSM jako partnerská hra v ložnici, ale jako profesionálně poskytovaná role, výkon, práce s klientem a zároveň určitý obchodní rámec. To je přesně ta poloha, která je pro běžného diváka nejvíc fascinující, protože ukazuje sexualitu skoro jako kombinaci terapie, divadla a moci.“
„Seriál mě bavil i v tom, jak zachází s trapností. Nehraje si na to, že všechno v tomhle světě je dokonale sexy a estetické. Naopak. Občas je to divné, občas nekomfortní, občas směšné. A to je vlastně dobře, protože sexualita bez trapnosti by byla podezřele sterilní. Bonding mi právě v těch nepohodlných chvílích přišel nejživější.“
„Pete je pro mě strašně důležitý právě tím, že skrz něj seriál funguje i pro outsidera. Dívá se na ten svět trochu zvenčí, trochu nechápavě, trochu fascinovaně, a tím pádem do něj vstupuje i divák. Není to jen komická figurka. Je to takový tlumočník mezi běžným publikem a prostředím, které by jinak část lidí možná hned odmítla jako moc cizí nebo moc ulítlé.“
„Zajímavé mi přišlo i to, že Bonding často nestaví erotiku jako čisté vzrušení, ale spíš jako něco rozpačitého, komplikovaného a občas dost mechanického. A to je vlastně dost pravdivé. Ne všechno, co vypadá zvenku dráždivě, je uvnitř automaticky sexy. Někdy je za tím rutina, výkon, únava nebo jen lidská snaha nějak přežít vlastní chaos.“
„Když si z toho mám vytáhnout jednu věc, která mi přišla pro Bonding nejtypičtější, tak je to střet fantazie a reality. Na jedné straně stylizace, role, kostýmy, mocenská hra. Na druhé straně obyčejní lidé, kteří mají svoje mindráky, dluhy, vztahové průšvihy a potřebu být vůbec nějak přijati. A právě tam mi ten seriál přišel nejsilnější.“
