RECENZE – BDSM sada Midnight Temptations od Sexy Elephanta

Sdílím své zápisky – Markýz de Sade: Zhýralý sadista nebo oběť své doby?

Vážený čtenáři. Vážená čtenářko. Než se začteš do následujích řádků. Žádám tě. Odhoď předsudky stranou. Následující text v sobě zahrnuje mé vlastní myšlenky zpracované skrze poznání veřejně dostupných informací. Způsob jakým je budu níže interpretovat, ber jen jako můj osobní názor veden k debatě, ne k podněcování.

Donatien Alphonse François, Marquis de Sade (2.6.1740-2.12.1814)

Se narodil v Hôtel de Condé v Paříži. Otec Jean Baptiste François Joseph matku i syna v útlém dětství opustil. Malý Markýz byl dle služebnictva, které ho vychovávalo a plnilo mu každý dětský rozmar, takové vlčí dítě. Věčně nespokojený, s nezkrotným temparementem. Jeho chování poprvé vygradovalo roku 1746 při návštěvě desetiletého prince z Condé, Louise Josepha. Markýz atakoval mladého prince a způsobil mu vážná zranění. Tento incident měl za následek odeslání Markýza de Sade k jeho strýci Abbé de Sade. Strýc v jeho životě hrál roli první autority a mužného vzoru, a jestli jsou informace věrohodné, byl to právě on, kdo ho zasvětil do tajů sexu.

Matka Marie Eléonora de Maillé de Carmam se o svého syna moc nestarala a nedlouho po jeho odstěhování ke strýci se rozhodla vstoupit do kláštera.

V deseti letech nastoupil na čtyřleté studium na Lyceum Ludvíka Velikého. Obecně uznávanou jako nejtěžší střední školu ve Francii. Dospívající Markýz de Sade byl za honbou, po poznáním svého těla kárán formou přísných fyzických trestů, včetně bičování. Přes veškeré nesnáze, kvůli konfliktům s představiteli církve, studium úspěšně dokončil. Jistě za určité pomoci v podobě patronství, které mu poskytoval kněz Abbé Jacques-François Amblet. Ten byl jednou přítomen jako svědek při soudním líčení a na obranu svého bývalého žáka řekl, „Měl vášnivou povahu, která ho činila dychtivým po hledání rozkoše, ale měl dobré srdce.”

„Můžeme tedy připustit myšlenku, že ctihodný kněz Abbé nebyl natolik zaslepený vírou jako jeho kolegové. Dokázal se na člověka podívat nezaujatým pohledem a snažil se pochopit jeho chování. Však Markýz de Sade byl v té době sirotek, který v mládí nepoznal rodičovskou lásku ani péči. Byl zdivočelý, protože ho odmala nikdo neusměrňoval ani k ničemu nevedl. A právě jeho volnost v chování se stala jeho darem a prokletím zároveň. Nespoutaná mysl vírou mu dala nadhled, který interpretoval ve svých knihách. A jelikož to byl i vážený filosof, tak situace vykreslené v příbězích můžeme považovat jako jeho osobní myšlenky, názory i prožité emoční strasti.”

Ve čtrnácti letech narukoval do elitní vojenské akademie. Průprava v poslušnosti od Jezuitských kněží, dospívajícího šlechtice dobře připravila v otázce sebezapření a tak se za tři léta a dvě povýšení na hodnosti v rozmezí několika měsíců stal plukovníkem dragounského pluku a bránil svou vlast během Sedmileté války.

Po návratu z války roku 1763 se rozhodl usadit a snažil se dobít srdce dcery bohatého rychtáře. Ten se z představy, že by svou mladší dceru provdal za pouhého vojáka, rozhodl tyto svazky v samotném počátku překazit. A namísto sňatku žádaného, navrhl Markýzu de Sade ruku své starší dcery Renée-Pélagie de Montreuil. Manželství to bylo narychlo domluvené a bez citů z obou stran, vzešly z něho dva synové a dcera a trvalo až do roku 1790.

„Celkem třicedva let věznily mříže tělo, které ovládala mysl, jež nás dráždí dodnes.”

Markýzův život byl dramaticky dynamický. Kdyby byl pouhým sadistou, neměli bychom v dnešní době zapotřebí se o jeho persónu zvídavě zajímat. Z prostého důvodu. Nebyl by důvod. Sadista se skrýval ve většině tváří bohatých Pánů, čehož si uvědomovali i ostatní literáti.

„Například Oscar Wilde a jeho Lady Fuckingham. Přeci jen se jedná o stejné divadlo, jen prostředí je zromantizované a idealizované k obrazu hodnostářů společnosti.”

Za dobu třiadvacet let byl Markýz de Sade „hostem” v několika žalářích a dvou ústavech pro mentálně choré. Za mříže ho ostatně z valné části provinění, pro nedostatek důkazů neposílali soudci, nýbrž panovníci. Převážně od roku 1777 byl přímo izolován na základě lettre de cachet. Zjednodušeně řečeno. Přímým zatykačem od krále, bez možnosti obhajoby.

Čtyři měsíce po svatbě se 17. Května 1763, Markýz de Sade poprvé veřejně, na náměstí, provinil z rouhačství, pohoršení veřejné morálky a hanobení obrazu Krista.

Nedlouho po té si, 18. Října 1763 náš milovník objednal přítomnost místní prostitutky Jeanne Testard. Návrh v provozování Sodomie se jí však nezamlouval. Markýz nepotěšen odmítnutím tak oba zamkl v pokoji a zeptal se své společnice, zda-li věří v Boha. V tomto případě mu bylo zodpovězeno kladně, načež se Markýz rozohnil a začal vykřikovat všelijaké urážky pro zhanobení Ježíše Krista a Panny Marie, konečný verdikt zněl. Žádný Bůh neexistuje. Následně si měl stoupnout na slonovinový kříž a masturbovat do klášterního kalichu. Posléze Jeanne rozkázal aby ho zbičovala. Nejdříve bičem rákosovým, následně železným, jejichž konce byly vloženy v ohni, rozžhavené do ruda. Během dvanáctihodinového setkání se de Sade proti Jeanne Testard provinil při nejhorším tím, že jí donutil stoupnout na krucific, masturbovat s vyšpulenou vagínou a vykřikovat „Bastarde, nic pro mě neznamenáš!”, zatímco on sám recitoval rouhačské básně.
Po této kratochvíli byl Markýz de Sade 29. Října uvězněn na dobu patnácti dnů ve věznici Vincennes.

„Markýz de Sade byl Libertin, tedy člověk, který mimo jiné aspekty, nenachází vnitřní uspokojení na materiálním základě nýbrž na psychickém či fyzickém. Osobnostní střet mezi ním a aristokratickou společností. Tou, která kázala poslušnost a komformismus. Přičemž za zdmi svých míst, páchali činy hrůznější než samotný Markýz. Všimněte si prosím, že jádro konfliktu spočívá v tom, že prohlášení Markýzem de Sade byla pro uši všech lidí. Zasazoval se o rovnocennou společnost. Pro veřejně přístupné bordely, kde by si zákazníci plnily touhy, jak už dnes moderní člověk ví, v BDSM sféře. Svůj návrh podpořil i logickým tvzením, že v případě umožnění ukájení perversí běžnému lidu by dopomohlo k dramatickému snížení sexuálně motivovaných trestných činů. Za další se snažil reformovat právní systém, kde by namísto trestu byla uložena přiměřená povinnost ku spokojenosti obou stran.

Rizika ze všeobecnění perversí. Představa z rovného postavení bez ohledu na majetek. Lidské soudy. Uctívání přírodních sil namísto Boha. Byly pravými důvody proč se představitelé vyšší vrstvy tehdejší doby rozhodli, Markýza de Sade při jakékoli příležitosti zdiskreditovat v očích svých poddaných a vykreslit ho jako zrůdu, která týrá ženy a znásilňuje děti. Potřebovali ho jako obětního beránka.”

„To, co se rádo nazývá humanitou, není nic než prázdný blud, který neodolá ani potřebám, a tím méně lidským náruživostem.“ Julietta čili Slasti a neřesti.

Z těch X zařízení pro napravení. Stojí z mého pohledu za zmínku, uvěznění Markýza de Sade do Bastilly a hospitalizace v blázinci Charenton.

Roku 1784 bylo vězení ve Vincennes zavřeno a Markýz byl převezen do Bastilly. Uzavřen ve věži psal rukopis pro 120 Dnů Sodomy. Díla, které šokovalo a splnilo tak svůj účel napsání na výbornou, je však na škodu, že element šoku je tak silný, že přebyjí racionální mysl a zabraňuje tak vstřebávat informace schované „mezi řádky” a to i v dnešní době.
Za možnost si toto dílo přečíst vděčíme neznámému muži jménem Arnoux de Saint-Maximin. Ten rukopis nalezl dva dny před útokem na Bastillu. Hlavní operací Francouzské revoluce, která proběhla deset dnů po odeslání Markýza de Sade poprvé do Charentonu. Propuštěn z něj byl na počátku roku 1790 díky Národnímu Conventu do kterého byl přizván.

„Rok 1790 byl pro Markýza velmi zásadní. Rozhodl se anonymně vydat několik svých knih. Rozvedl se a následně se seznámil s jistou Marie-Constance Quesnet, bývalou herečkou, opuštěnou svým manželem po kterém zůstala vzpomínka v podobě šestiletého syna. Milostné pouto mezi Markýzem de Sade a Marií trvalo až do konce jeho života. Později tohoto roku se stal členem Národního Francouzského výboru, který 10. Srpna 1792 svrhl dosavadního monarchu Ludvíka XVI, čímž se Francie stala Republikou. De Sade i oproti své aristokratické minulosti získal několik politických funkcí. Byl členem levicové frakce, která ve své době prosazovala radikální změny. Například přímou volbu prezidenta. Na jejíž prosazení napsal Markýz de Sade několik politických traktátů. a někteří politologové ho tak označují za zakladatele myšlenky Socialismu.”

V roce 1803 byl Markýz prohlášen za blázna a znovuumístěn do blázince Charenton. Ústav měl na starost Abbé de Coulmier, který oproti svým kolegům nebral své pacienty jako zdivočelá zvířata. Naopak se jim snažil poskytnout příležitost jak intrepretovat svou mánii. Coulmier používal psychoterapii na základě uměleckého projevu. Například skrze malbu, herectví nebo psaní. Avšak Markýzova svobodná tvorba pod doktorskou záštitou netrvala dlouho. V roce 1809 byly vytvořeny nové podmínky a restrikce pro hospitalizované v lečebnách. Na základě přijmutých opatření byly Markýzovi odebrány a znepřístupněny psací potřeby. Následně roku 1813 bylo Coulmierovi nakázáno aby přestal s pořádáním divadelních představení. O rok později zde Markýz de Sade umírá.

„Coulmierovi poznatky, kterých se mu díky lidskému přístupu povedlo získat, publikoval ve své Psychoanalitické teorii, kterou přezkoumal, rozšířil a podle svého upravil doktor Freud. A byl to právě Freud, který postavu Markýza da Sade použil pro vytvoření termínů Sadismus a Sadista. Přičemž z dvojice Markýz / Freud, mi Freud příjde jako větší zlo. Uznávám, že dokázal několik průlomů v lidském vnímání sebe sama, například pomocí pochopení ID, Ego a Super-ego. Avšak na základě jeho vnitřní ublíženosti a citové prázdnotě dělal z žen nejpodřadnější bytosti na světě a silně se prosazoval o čistě Patriachální mocnost.”

Malý vhled do literárání tvorby:

Pokud jste od Markýza de Sade nic nečetli, neberte si jako první knihu do rukou 120 Dnů Sodomy. Pro odhalení a pochopení jeho mysli a povahy si nejdříve přečtěte například: Justina čili prokletí ctnosti, Leonora a Klementina nebo Zoloe a její dvě pomocnice neboli několik týdnů života tří hezkých žen. „Všechny tyto zmíněné knihy mám v knihovně.”

Text, který budete číst berte s nadhledem a hledejte v něm přirovnání ke společnosti i ke své vlastní osobě. De Sade je kritizován za obsah svých knih z důvodů užívání mladistvých osob, znásilnění, sodomie, rouhačství. Ano. Narazíte na scény, které nebudete chtít dočíst. Narazíte i na scény, které vás pobouří. Bude vás k tomu nutit obsah i prostředí. Faktor za který může Markýzovo předělávání Gotického styl v něco více a zároveň surrealistické popsání reality.

„Dám vám malou nápovědu aby jste překonali těžké pasáže. Skutky, které jsou na slečnách páchany, konají vždy ctnostní mužové z řad šlechty, rytířů i opatů. Brutalita v zacházení s ženami nepramení ze srdce Markýza avšak z jeho pozorování chování ostatních mužů, počínaje nejspíš jeho strýcem. Marký de Sade prosazoval i myšlenku, že když se člověk dostatečně ukojí na nějaké touze, automaticky ho to pohání k prožitkům intenzivnějším a neotřelejším. Nebo naopak odříkání si pocitů rozkoše vede ke zkratovému jednání, díky němuž se muž neuhlídá a je schopen násilného zmocnění osoby. Příběhy, které vypráví jsou totiž z pohledu ženy, tedy té trpné postavy v knihách. Mladistvé postavy volil aby vypíchnul mysl svázanou vírou a ctností a mysl svou jako volnomyšlenkáře idealisty, realisty.”

„Užívejte si cokoliv s kýmkoliv, jen mějte souhlas a držte se domluvy.”