Euforie není za nás seriál, který by šel jednoduše odbýt jako další drama o dnešních teenagerech. Od začátku je to mnohem intenzivnější, stylizovanější a nepříjemně přesnější podívaná o tom, co se může stát každému. A to, když se dospívání promíchá se závislostí, sexem, studem, osaměním, násilím, queer identitou a zoufalou potřebou být konečně někým opravdu viděn.
V Lascivní.cz redakci tento seriál sledujeme už pěkných pár let, takže máme už i s odstupem na něj svůj názor a chceme vám ho teď začerstva předat. A i aktuálně probíhající třetí série k tomu napomohla :))
Na tomhle seriálu je nejsilnější, že sex a drogy nepoužívá jen jako atraktivní kulisu. V Euforii jsou to nástroje, přes které se ukazuje bolest, chaos, hlad po lásce, potřeba moci i touha na chvíli vypnout vlastní hlavu. A právě proto ten seriál nepůsobí jen jako provokace. Funguje spíš jako emocionálně rozbitý, ale velmi intenzivní portrét mladých lidí, kteří se pokoušejí přežít sami sebe.
Petr, šéfredaktor
„Na Euforii mě od začátku nebrala jen nahota, drogy a šok. Nejvíc mě vzalo to, jak přesně ten seriál umí zachytit stav, kdy už člověk vlastně ani neví, jestli něco dělá z touhy, z bolesti, ze zvyku nebo jen proto, aby na chvíli necítil vůbec nic.“
Natálie
„Na Euforii miluju, že je současně nádherná i vyčerpávající. Vypadá skoro jako sen, ale emocionálně je to dost často spíš noční můra.“
O čem Euforie vlastně je
Středem celého seriálu je Rue Bennett, mladá holka, která se vrací z léčby, ale velmi rychle je jasné, že její vztah k drogám, bolesti i vlastnímu tělu zdaleka není vyřešený. Přes Rue pak vstupujeme i do životů dalších postav, které jsou každá jinak rozbité, přecitlivělé, hladové po lásce nebo nebezpečně ztracené ve vlastních rolích.
Vedle Rue je pro seriál klíčová Jules, křehká a zároveň neuchopitelná postava, která do příběhu přináší něhu, chaos i jiný způsob práce s identitou a tělem. Kolem nich se pak točí další výrazné tváře jako Nate, Maddy, Cassie, Lexi, Kat, Fezco nebo Ashtray. Každý z nich do seriálu přináší jiný typ studu, touhy, kontroly nebo sebezničení.
To je mimochodem jedna z největších sil Euforie. I když je Rue přirozeně hlavní osou, seriál umí vytvořit pocit, že skoro každá důležitější postava si nese vlastní vesmír bolesti, fantazie a obranných mechanismů.
Hodnocení seriálu
Euforie má aktuálně na ČSFD 82 % podle více než 10 tisíc hodnocení a na IMDb 8,2/10 z přibližně 304 tisíc hlasů. Na české scéně tak patří mezi velmi silně hodnocené seriály a dobře je vidět, že funguje jak u domácího publika, tak i mezinárodně.
Roky jednotlivých sérií
1. řada
První řada měla premiéru v roce 2019.
Speciální epizody
Mezi první a druhou řadou vznikly dvě speciální epizody, které vyšly v prosinci 2020 a lednu 2021.
2. řada
Druhá řada dorazila v roce 2022.
3. řada
Třetí řada měla premiéru v roce 2026 a podle aktuálních přehledů jde o závěrečnou sezónu.
Hlavní herecké obsazení
V čele seriálu stojí Zendaya jako Rue Bennett. Mezi nejvýraznější tváře dál patří Hunter Schafer jako Jules Vaughn, Sydney Sweeney jako Cassie Howard, Jacob Elordi jako Nate Jacobs, Alexa Demie jako Maddy Perez a Maude Apatow jako Lexi Howard. V širším obsazení se se seriálem pojí také Angus Cloud, Eric Dane, Barbie Ferreira, Storm Reid, Nika King, Algee Smith, Austin Abrams nebo Javon Walton.
Kde se dá Euforie aktuálně sledovat
V Česku je Euforie aktuálně dostupná ke streamování na HBO Max.
JustWatch uvádí HBO Max jako aktuální streamovací službu pro seriál jako celek i zvlášť pro 1. řadu, 2. řadu, 3. řadu a také pro speciální epizody. Bezplatná možnost sledování podle JustWatch momentálně k dispozici není.
První řada
Šok, styl a pocit, že všechno je moc
První řada je nejsilnější jako náraz. Nejen dějově, ale i pocitově. Seriál od prvních dílů působí, jako by diváka hodil do světa, kde je všechno přepálené. Emoce, tělesnost, hudba, úzkost, make-up, světla, hádky, první lásky i první velké průšvihy.
Rue tu funguje jako vypravěčka, která je chytrá, cynická, zraněná a zároveň totálně nespolehlivá. A právě to je skvělé. Díky ní seriál nepůsobí jako sterilní sociální drama, ale jako subjektivní, rozbitý proud emocí, ve kterém se realita, vzpomínky, halucinace a bolest často slévají do jednoho.
Jules je v první řadě něco jako světlo, které ale nikdy není opravdu bezpečné. Není jen „ta nová holka“. Je to postava, přes kterou se v Euforii řeší touha být chtěná, viděná a milovaná, ale i otázka, co všechno je člověk ochotný udělat, aby tu blízkost vůbec pocítil.
Petr
„První řada mě dostala hlavně tím, jak rychle člověk pochopí, že tohle není seriál o pubertálních trapasech. Tohle je seriál o tom, jak vypadá chaos, když má hezké světlo, dobrou hudbu a úplně rozbitý vnitřek.“
Natálie
„Rue a Jules na mě v první řadě fungovaly hlavně tím, že mezi nimi není jen romantika, ale i obrovská křehkost, nevyrovnanost a strach. A právě proto to není jednoduchá love story, ale něco mnohem bolestivějšího.“
Jak první řada pracuje se sexem a intimitou
První řada je strašně silná v tom, jak pracuje se sexem. Ne jako s odměnou nebo vyvrcholením, ale jako s prostorem, kde se míchá stud, moc, performance, potřeba přijetí a naprosté odpojení od sebe sama.
U Cassie, Kat, Maddy i Jules je krásně vidět, že sexualita v Euforii není jednotná. Každá z těch postav ji prožívá jinak, používá ji jinak a taky ji jinak odnáší. Právě proto seriál nepůsobí jako jedna velká provokace, ale jako spletitější a mnohem bolestivější mapa toho, co všechno se může skrývat za touhou.
Spoiler alert k první řadě
Rue a Jules jako vztah, který je něžný i nebezpečný zároveň
Tohle je jeden z nejsilnějších základů celého seriálu. Ne proto, že by šlo o ideální pár, ale právě proto, že nejde. Jejich blízkost je krásná a zároveň tak křehká, že člověk skoro od začátku cítí, jak snadno se to celé může zlomit.
Nate jako zhmotněná kontrola a stud
První řada velmi rychle ukáže, že Nate není jen školní hajzl. Je to postava, ve které se vaří potlačený vztek, strach, násilí a extrémní potřeba mít všechno pod kontrolou. Čím víc ho seriál odkrývá, tím nepříjemnější je sledovat, jak hluboko tenhle rozklad jde.
Finále první řady a Ruein propad
Závěr sezóny funguje přesně tak, jak má. Ne jako efektní cliffhanger, ale jako bolestivá připomínka, že ani nejněžnější spojení, ani nejsilnější cit někdy nestačí přebít závislost a vnitřní prázdnotu.
„První řada Euforie je jako večírek, který vypadá nádherně, ale už od prvních minut víte, že skončí dost zle.“
Speciální epizody
Když Euforie na chvíli ztichne
Mezi první a druhou řadou vznikly dvě speciální epizody, které se zaměřily zvlášť na Rue a Jules. Právě tady seriál ukázal, že umí fungovat i mnohem tišeji, komorněji a bez neustálého vizuálního přetlaku.
Tyhle epizody mám rád právě proto, že Euforii na chvíli stáhnou z extatického obrazu zpátky k člověku. Rue najednou není jen součást velké stylizované jízdy, ale holka sedící v rozhovoru, v bolesti, v přemýšlení, v nevyřešené závislosti. A Jules zase dostává prostor být víc než projekcí Rueina citu.
Natálie
„Ty speciály mě bavily tím, že najednou všechno utichlo a šlo víc slyšet, co ty postavy opravdu cítí. Bez všeho toho opojného rámu byly možná ještě smutnější.“
Druhá řada
Méně opojná, mnohem víc rozbitá
Druhá řada už nestojí tolik na tom, že divák objevuje nový svět. Ten svět už zná. A právě proto může jít hlouběji do následků. Do rozkladu. Do toho, co udělá závislost, posedlost, stud a potřeba být milovaný s člověkem, který už nemá z čeho brát.
Rue je tu ještě sebedestruktivnější a druhá řada je v jejím případě mnohem méně cool a mnohem víc fyzicky i psychicky nepříjemná. To je dobře. Euforie tady přestává být jen stylovou senzací a začne opravdu bolet.
Cassie se ve druhé řadě mění v jednu z nejsilnějších a zároveň nejbolestivějších linek celého seriálu. Její zoufalá potřeba být milovaná a vybraná je tak extrémní, až je chvílemi těžké se na ni dívat. Jenže právě proto funguje. Cassie není jen hysterická postava pro efekt. Je to docela přesný obraz toho, co se stane, když člověk zamění hodnotu za pozornost.
Lexi naopak vytahuje na světlo jiný typ síly. Tichou, pozorující, dlouho upozaděnou. A Nate s Maddy dál drží jednu z nejtoxičtějších dynamik celého seriálu.
Petr
„Druhá řada pro mě přestala být sexy skoro úplně. Spíš jsem měl pocit, že se dívám na rozklad lidí, kteří už nedokážou odlišit touhu od závislosti, lásku od posedlosti a blízkost od potřeby někoho vlastnit.“
Natálie
„Cassie mě ve druhé řadě strašně bolela. Ne proto, že by byla nevinná, ale protože je na ní vidět, jak šíleně moc chce být chtěná a jak destruktivně si pro ten pocit umí dojít.“
Spoiler alert k druhé řadě
Ruein útěk a rozpad před rodinou
Tohle je jeden z nejsilnějších momentů celého seriálu. Ne kvůli efektnosti, ale kvůli tomu, jak brutálně odhalí, co závislost dělá s tělem, hlasem, rodinou i zbytkem důstojnosti.
Cassie a Nate jako vztah postavený na zoufalství a kontrole
Jejich linka funguje právě tím, jak je zjevně špatně. Ne jako zakázaná romance, ale jako emočně toxická spirála, ve které oba spíš potvrzují své nejhorší stránky.
Lexiina hra jako zrcadlo všem ostatním
Jeden z nejchytřejších tahů druhé řady. Nejen dramaturgicky, ale i tematicky. Euforie tím sama sebe obrátí dovnitř a ukáže, jak moc jsou všechny ty role, gesta a pózy zároveň směšné, bolestivé i tragické.
„Druhá řada Euforie už není večírek. Je to kocovina, při které člověk konečně vidí, co všechno během noci rozbil.“
Třetí řada (aktuálně na HBO)
Aneb sledujte ji s námi, ještě v době psaní článku není celá venku, takže rozhodně o překvapení nebude nouze! :))
Dospělost jako další typ kocoviny
Třetí řada působí nejzajímavěji tím, že Euforie už neřeší jen chaos střední školy. Mnohem víc se dívá na to, co z těch lidí zůstane, když pubertální kulisy zmizí a přijde dospělost. Jenže dospělost tady nefunguje jako uzdravení. Spíš jako jiný typ vystřízlivění.
Třetí řada působí méně jako divoké rozjíždění a víc jako skládání účtů. Postavy už nejsou jen v bezprostředním teenage zmatku. Následky jejich rozhodnutí mají delší stín a člověk mnohem víc cítí, že seriál nechce jen znovu šokovat, ale taky něco uzavřít.
I tady je pořád jasné, že Euforie neztratila nic ze své stylizace, erotického napětí ani bolesti. Jen už to celé nepůsobí jako první extáze, ale spíš jako pomalé dojíždění všeho, co se roky kupilo pod povrchem.
Petr
„Na třetí řadě mě baví hlavně to, že už nehraje jen na chaos puberty. Najednou je z toho spíš otázka, co s člověkem udělá dospělost, když si do ní přinese úplně stejné díry v sobě jako před pár lety.“
Natálie
„Třetí řada na mě působí míň jako extáze a víc jako pomalé skládání účtů. A to mi vlastně sedí, protože Euforie nikdy nebyla seriál, který by měl skončit pohodlně.“
Spoiler alert k třetí řadě
Rue a pocit, že vykoupení pořád není zadarmo
I tam, kde to chvíli vypadá jako naděje nebo nový začátek, je v Euforii vždycky cítit, že nic nepřijde bez ceny. A přesně to zatím třetí řada drží.
Posun od školy k následkům
Tohle není jeden konkrétní zvrat, ale důležitý pocitový posun sezóny. Méně teenage kulis, víc tíhy. Méně prvního šoku, víc následků.
Bezpečí je v Euforii vždycky jen dočasné
I když seriál chvíli nabídne iluzi smíření nebo klidu, velmi rychle ji něčím naruší. A právě díky tomu zůstává napjatý i ve finální řadě.
„Třetí řada Euforie už není o tom, jaké je dospívání. Je spíš o tom, jaké to je, když si všechny jeho rány přitáhnete s sebou dál.“
Co Euforie dělá výjimečně dobře
Atmosféra, která člověka pohltí
Nejsilnější stránkou Euforie je pořád atmosféra. Ten seriál má vlastní jazyk. Vizuálně, hudebně i emočně. Umí být krásný, odpudivý, rajcovní i úzkostný zároveň. A právě tím vystihuje něco, co je pro dospívání i mladou dospělost dost přesné. Člověk často prožívá všechno najednou a v extrému.
Postavy, které nejdou jednoduše milovat ani odmítnout
Když Euforie funguje nejlépe, není to jen o tématech, ale o lidech, kteří je nesou. Protagonisté nejsou jen zástupci nějakého problému. Jsou to postavy, ve kterých se bolest, touha, stud a ego míchají tak nečistě, že působí živěji než v mnoha civilnějších dramatech.
Sex a intimita jako prostor moci i zranitelnosti
Euforie neukazuje sexualitu jako jednoznačně osvobozující ani jako jednoznačně zničující. Ukazuje ji jako prostor, kde se odehrává moc, potvrzení vlastní hodnoty, sebepotrestání, performance, manipulace i opravdová touha po blízkosti. A právě díky tomu je ten seriál mnohem víc než jen „odvážný“.
Petr
„Na Euforii mě baví, že sex v ní není ani romantický únik, ani jen šok pro diváka. Je to spíš místo, kde se nejlíp ukáže, kdo se cítí moc, kdo má strach a kdo je uvnitř úplně rozpadlý.“
Natálie
„Tenhle seriál podle mě není silný tím, co ukáže, ale tím, co zůstane viset ve vzduchu po scéně. Stud. Ticho. Trapnost. Touha. A pocit, že nikdo z těch lidí vlastně neví, jak být v klidu sám se sebou.“
Kde může Euforie diváka ztratit
Je fér přiznat, že Euforie není pro každého. Někdo ji bude milovat právě pro její stylizaci, přepjatost a emoční přetlak. Jiného tím začne po čase unavovat. Někdy skutečně působí, že seriál ví až moc dobře, jak krásně umí natočit rozklad, a nechce si odepřít ani jeden silný obraz navíc.
Pro část diváků tak může být Euforie až příliš zahleděná do vlastního stylu. A není to úplně neplatná výtka. Jenže současně je pravda, že právě tenhle přehnaný, opulentní rukopis je součást její identity. Kdyby byla střídmější, byla by možná civilnější, ale nejspíš i mnohem méně nezapomenutelná.
Pro koho Euforie je a pro koho spíš ne
Euforie sedne hlavně divákům, kteří mají rádi psychologicky rozbitější vztahová dramata, stylizované vyprávění, temnější práci se sexualitou a seriály, které se nebojí být krásné i odpudivé zároveň.
Bude fungovat pro ty, kdo chtějí vedle děje i atmosféru, emoce, tělesnost, stud, queer rovinu, trauma a postavy, které jsou občas nesnesitelné, ale nejde od nich odtrhnout oči.
Naopak kdo hledá civilní a uměřený seriál o dospívání, může od Euforie rychle odpadnout. Tohle není decentní sociální drama. Tohle je třpytivá, bolestivá a místy až sebedestruktivně intenzivní jízda.
Kam jít hlouběji do králičí nory?
K této seriálové jízdě se přirozeně hodí témata jako první sex, stud při sexu, sexting, nudes, digitální intimita, toxický vztah, emoční manipulace, dominance a submisivita, konsent, body image, queer sexualita, sex jako výkon, vliv porna na sexualitu, závislost na drogách, nebo sexualita a trauma.
Závěrečné hodnocení
První řada Euforie byla náraz. Druhá rozklad. A třetí zatím působí jako bolestivé skládání účtů za všechno, co si postavy dlouho odmítaly přiznat. Jako celek je to seriál, který možná občas přehání, ale právě díky tomu umí zachytit něco velmi pravdivého. Jak moc jsou sex, závislost, identita, stud a touha po lásce v mladém věku navzájem zamotané.
Tohle rozhodně není seriál, který by chtěl diváka uklidnit. Chce ho pohltit, rozrušit a nechat sedět v emocích, které nejsou pohodlné. A právě proto se o ní pořád mluví.
Petr
„Euforie pro mě není seriál o tom, že dnešní mladí jsou ztracení. Je to seriál o tom, že když se bolest, sex, drogy a potřeba být milovaný potkají příliš brzy a příliš intenzivně, málokdo z toho vyjde čistý.“
Natálie
„Na Euforii mě nejvíc fascinuje, že umí být současně krásná i strašně smutná. A možná právě proto se od ní tak špatně odchází.“
A co vy, naši čtenáři?
Jak se vám tenhle seriál na HBO líbí? Dotkla se vás jeho původní premiéra a velmi syrová témata kolem chemsexu, závislostí, ale i hledání hranici a sexuality? Máme to v rámci redakce probrat v Lascivním podcastu?
Napište nám do komentářů! :))
Zdroje fotografií a videí: Photo © Home Box Office
