Přečetl jsem „Otroka“ dvakrát s rozdílem přibližně půl roku. A pořád mi přijde jako syrový, tvrdý příběh, který nám pomáhá nahlédnout pod pokličku vztahů založených na „dominanci/submisivitě“.

Mužský otrok, který je vám vždy… u nohou

V průběhu románu je dobře vidět změna psýché hlavní hrdinky Heleny. Ta si díky nezdarům v klasických vztazích „pořídila“ mužského otroka, který jí úslužně slouží a plní všechny její přání. Zajímavostí je, že Helena nebyla vždy dominantní typ. Byla spíše normální „ženská“, která má trable s muži. Ale v průběhu románu se její osobnost vytříbí. Stane se z ní domina se vším všudy. Nepřemýšlí o svém otrokovi jako o člověku. Považuje ho za něco nižšího.

Celkově hodnotím knížku jako dost inspirující. Jsem sice člověk, který je otevřený množství sexuálních praktik, ale některé místa v příběhu byly dost i na mě. Chvílemi jsem přemýšlel – šel bych do toho? Zvládnul bych podobné zacházení? Jasnou odpověď jsem nenašel, ale nejspíše bych se neodvážil. Jistě si podobné otázky budete také pokládat, pokud se odhodláte k přečtení Otroka.

Cituji:

Štefan měl vytřeštěné oči. Může tato praktika vést k trvalému poškození? Zůstanou snad na tváři nějaké fleky, spáleniny? „Máš trošku smůlu, Štefane, otrocká smlouva je sice podepsaná, ale rituál ještě není ukončen a já tě nepřijala do svého vlastnictví. Proto nemáš ani ten nárok mi písemně odsouhlasit eventuální trvalé fyzické poškození.“ (…) Byl čas přistoupit k druhé části hry. Vzala jsem třetí svíčku a nahnula tak, aby z ní horký vosk pomalu skapával dolů …

Konec citace

Někdo to musel prožít na vlastní kůži

Precizně popisované sexuální praktiky ze světa BDSM a netradiční příběh – to je Otrok autorky Sylvie Lauerové. Tato autorka má na svém „kontě“ i další z erotických románů – Hračka. Do rukou se mi tato knížka ještě nedostala, ale v nejbližší době se tomu tak jistě stane.

Tímto děkuji Nakladatelství van Aspen a autorce Sylvě Lauerové za možnost použít fotografie obálky a citace z knihy. Oficiální stránky Sylvy Lauerové – Sylvalauerova.cz.