Dokument Davida Čálky si vytyčil nelehký úkol – dotýká se tabu v té nejniternější a nejintimnější oblasti, jíž je erotika. Co spojuje čtveřici zdánlivě odlišných hrdinů jeho snímku?
Téma filmu
Český film Nebe, peklo vznikl za podpory Státního fondu na podporu a rozvoj české kinematografie, HBO (stojí i za slavnou Euforií) Europe a soukromého producenta nezávislých filmů. Natočen byl v roce 2010.
Snímek je pojat jako dokument. Věnuje se tématu netradičně prožívané rozkoše formou bolesti. David Čálek se se svou kamerou pokusil proniknout za oponu světa vyznavačů tzv. BDSM proudu.
Film tak představuje trojici osobností.
Každý z nich přitom vnímá bolest jinak. Domina Terezie bolest především způsobuje, pro ni samotnou má pak jakousi očistnou formu, jejímž prostřednictvím se vyrovnává s vlastními traumatickými prožitky.
Altair má jinou zálibu: je členem Asociace chovatelů antropomorfních koní.
Toto sdružení shromažďuje ty, jimž přináší uspokojení převlékání se za koně, navlékání postrojů a drezúra. Na rozdíl od Terezie se tak Altair neuchyluje k bolesti, klíčovým prvkem je spíše ponížení a zesměšnění. Svoji úchylku podává s vtipem a nadsázkou.
Posledním z této netradiční trojice je Fronéma, v jejímž životě bolest hraje roli jak z pohledu sadismu, tak i masochismu. Mladá programátorka otevírá před kamerami svou životní cestu, ve které BDSM probleskovalo už od dětství.
Teprve v dospělosti si však našla cestu do specifické komunity vyznavačů netradičního sexuálního fetiše. To jí napomohlo přijmout vlastní sexuální preference jako zcela normální a uvědomit si, že na jejich realizaci není nic závadného.
Emočním vrcholem ukázaným ve filmu je zavěšení dívky na háky před zraky fascinovaných návštěvníků exhibiční show.
VIDEO trailer:
Nebe, peklo v kostce = jak si film stojí v hodnoceních
Na Kinoboxu má dokument 61 %. Na IMDb má film záznam pod anglickým názvem Heaven, Hell a drží tam hodnocení 6,1/10. Na ČSFD má vlastní profil i uživatelské recenze a hodnocení 60 %.
Kdo jsou ústřední hrdinové dokumentu
Fronéma (Klára) Virglerová
Fronéma, která si přezdívku později nechala oficiálně zapsat jako své křestní jméno, vystudovala
ekonomii, pracuje v IT. Do povědomí široké veřejnosti se zapsala především jako propagátorka tzv. polyamory neboli vztahů s více lidmi najednou.
Asi nejvýraznější stopu zanechala, když se objevila v této souvislosti v televizní show Jana Krause.
V současné době je Fronéma kromě polyamory komunity taktéž aktivní na internetu. Píše vlastní blog a v minulosti se věnovala taktéž koučování. Aktuálně vystupuje nikoli jako žena, ale v mužském rodě. Nechala si rovněž oficiálně změnit příjmení.
Terezie Krejbychová
Terezie je absolventkou žurnalistiky na Literární akademii Josefa Škvoreckého. V době natáčení pracovala na Státním fondu pro životní prostředí. Z pozice šéfky zahraničního oddělení odboru komunikace však dostala výpověď právě po odvysílání dokumentu.
Rovněž působila ve Straně zelených. Tento post však opustila odchodu Martina Bursíka. V soukromém životě je Terezie matkou malé dcery. Jejím těhotenstvím bylo ostatně završeno již natáčení filmu. V současné době se věnuje boxu.
Působí jako trenérka a rozhodčí České boxerské asociace. Stala se rovněž jednou ze zakládajících osobností České paraboxerské asociace, která sdružuje handicapované boxery.
Michal Altair Valášek
Michal Valášek pracuje v IT. Působí jako konzultant a hlavní softwarový architekt společnosti Altairis. Rovněž pracuje jako lektor. V profesním zaměření se věnuje především platformě ASP.NET.
Aktivně publikuje, s jeho články se můžete setkat například v Hospodářských novinách. Rovněž píše vlastní blog. V soukromém životě žije v Praze, je svobodný, má dva potomky a je chovatelem československého vlčáka.
Kdo je David Čálek (režie snímku Nebe, peklo)
David Čálek je český kameraman, režisér a dokumentarista. Narodil se 28. dubna 1971 v Praze do filmařské rodiny. Jeho otcem byl vedoucí filmové výroby, fotograf a příležitostný herec Miloš Čálek. Na pražské FAMU vystudoval na Katedře kamery a Katedře dokumentární tvorby.
Pozornost si ve filmovém světě vysloužil už svým absolventským počinem z roku 1998. Film se jmenoval Dotek obrazu a Čálek na něm debutoval jako kameraman. Posléze se postavil za kameru například při tvorbě snímku Věry Chytilové Pátrání po Ester z roku 2005.
Coby kameraman se podílel i na řadě televizních pořadů, například Kosmopolis či Velký vůz. Rovněž se jeho jméno objevuje pod hudebními klipy a je podepsán i pod řadou reklam.
Výrazným režijním počinem Davida Čálka se stal právě dokumentární film Nebe, peklo zaměřený na BDSM komunitu. Později rovněž zaujal filmem o somálských pirátech. Snímek vznikl v roce 2014 a dostal název Pirátské sítě.
Své filmy často natáčí v extrémních podmínkách v zemích, jako je například Afghánistán či Čečensko. V dokumentu Cesta vzhůru (2015) zase Čálek mapoval osobní i profesionální život českého horolezce Radka Jaroše. Osobitý autorský snímek vznikal dlouhé tři roky, štáb se účastnil horolezecké expedice.
Jaký film je
Ačkoli si snímek vybral až prvoplánově kontroverzní téma, jeho cílem jednoznačně není šokovat. Dokument nemá potřebu hrát na strunu bulváru. Ač je film rámován bičíky, pouty a latexem, všechny tři ústřední protagonisty přibližuje divákovi, který o BSDM a komunitě kolem něj nic netuší, velmi civilní formou, bez zbytečné snahy o připoutání pozornosti.
Určitou civilnost, kterou si snímek vytyčil, se mu bezesporu podařilo naplnit. Ukazuje vyznavače BDSM jako zcela běžné lidi, kteří mají mimo poněkud neortodoxní náplně volného času naprosto obyčejný život.
Dokumentu však v mnoha ohledech chybí schopnost se podívat na problematiku hlouběji.
Avizované zkoumání bolesti a jejího propojení s duchovním životem všech tří protagonistů tak vyznívá poněkud do prázdna a zpracování by si zasloužilo hlubší sondu do duší postav.
Co dělá Nebe, peklo zajímavým i po letech
Na dokumentu Nebe, peklo je i s odstupem času nejcennější to, že se nesnaží BDSM svět podávat jako výstavu kuriozit pro zvědavé publikum. Nesází na laciný šok, nesnaží se své protagonisty zesměšnit ani je neukazuje jako bizarní atrakci.
Právě v tom je jeho síla.
I když pracuje s tématem, které se samo nabízí k bulvárnímu uchopení, zůstává překvapivě klidný, civilní a soustředěný na to, že i za latexem, bolestí, ponížením nebo fetiš rituály stojí obyčejní lidé se svým zaměstnáním, vztahem k tělu, minulostí a potřebou někam patřit.
To je možná největší důvod, proč film funguje i dnes. Ne jako dokument, který by měl diváka pohoršit nebo vyloženě rajcovat, ale jako opatrné nahlédnutí do prostředí, které bývá zvenčí často redukované jen na bičíky, pouta a bolest.
Nebe, peklo ukazuje, že BDSM není jen soubor praktik, ale také určitý jazyk intimity, identity a někdy i způsob, jak se člověk vyrovnává s tím, co v běžném světě neumí pojmenovat tak snadno.
Petr, šéfredaktor
„Na Nebi, pekle mě nebavilo ani tak to, že ukazuje B-D-S-M, ale že to dělá bez cirkusu. Nepůsobí jako laciná exkurze do úchylna, spíš jako připomínka, že i hodně neobvyklé touhy patří obyčejným lidem s normální prací, životem a vlastními démony.“
Natálie
„Na Nebi, pekle mě zaujalo hlavně to, jak klidně a civilně působí. Čekala bych u podobného tématu větší tlak na šok, ale místo toho je to spíš tiché pozorování lidí, kteří mají své touhy, své rituály a své důvody, i když je okolí nemusí chápat.“
BDSM tu není jen o bolesti, ale i o identitě a přijetí
Na první pohled se může zdát, že dokument stojí hlavně na bolesti, dominanci a různých okrajových podobách rozkoše. Jenže čím déle v člověku zůstává, tím víc je jasné, že jeho zajímavost leží i jinde. Není jen o tom, kdo co dělá se svým tělem nebo tělem druhého, ale i o tom, jak si člověk své touhy srovná v hlavě, jak si k nim hledá jazyk a co se stane, když poprvé narazí na komunitu, ve které není za divného.
Právě to je silné hlavně u Fronémy. Její linka nepůsobí jen jako svědectví o sadismu a masochismu, ale i jako příběh člověka, který si skrze komunitu a přijetí vlastních preferencí skládá úplně nový vztah k sobě samému.
Dokument tím otevírá mnohem širší rovinu, než by se mohlo zdát. Nejde jen o sex, ale i o sebepřijetí, o pocit normality a o to, jak moc může být osvobozující zjistit, že člověk není se svými touhami sám.
Natálie
„Fronéma na mě působila jako nejzranitelnější a zároveň nejotevřenější postava celého filmu. Právě u ní jsem nejvíc cítila, že BDSM nemusí být jen o bolesti nebo technice, ale i o přijetí sebe sama a hledání místa, kde člověk konečně není divný.“
Kde je film nejsilnější a kde zůstává na půli cesty
Velkou předností Nebe, pekla je bezesporu autenticita. Film nevypadá jako naaranžovaná televizní senzace. Spíš jako pozorování, které si dává pozor, aby svým protagonistům zbytečně nestrhávalo masku, pokud ji sami nechtějí sundat. Jenže právě tady je zároveň i jeho slabina. V mnoha chvílích působí, že stojí těsně před něčím opravdu hlubokým, ale nakonec se zastaví o krok dřív.
To je dobře vidět ve chvíli, kdy film naznačuje propojení bolesti, sexuality, traumatu a duchovního prožitku. Otevírá to, ale nejde do toho úplně naplno. U Terezie je cítit, že bolest není jen součást dominance, ale i něco osobnějšího, skoro očistného.
U Fronémy je patrné, že BDSM souvisí s dlouhodobě budovaným vztahem k sobě a k vlastní identitě. U Altaira zase film naznačuje, že hra s ponížením, drezúrou a zvířecí rolí není jen absurdní odchylka, ale plnohodnotná součást jeho sexuality. Jenže právě v těch nejzajímavějších otázkách dokument často uhne a nechá diváka stát na prahu.
Petr, šéfredaktor
„Nejsilnější mi na tom přišlo, že dokument nesklouzne k tomu, aby si z protagonistů dělal atrakci. Jenže zároveň jsem měl pocit, že se často zastaví těsně před místem, kde by mě to začalo zajímat úplně nejvíc. Tedy u otázky, proč přesně tihle lidé potřebují to, co potřebují.“
Natálie
„Na dokumentu se mi líbí, že se nesnaží své protagonisty soudit. Zároveň jsem ale cítila, že by mě víc zajímalo, co se děje pod povrchem. Ne jen co dělají, ale co přesně při tom cítí a jak se v tom sami sobě vysvětlují.“
Terezie a cena za viditelnost
Jedna z nejsilnějších rovin filmu neleží jen v samotných BDSM scénách, ale i v tom, co se stane, když se intimní identita střetne s veřejným obrazem člověka. U Terezie to působí obzvlášť silně. Její figura nefunguje jen jako obraz dominy, která si pohrává s bolestí a kontrolou, ale i jako připomínka toho, že sexualita nikdy nežije úplně odděleně od práce, společenského postavení a toho, jak si okolí představuje „normální“ ženu.
Právě proto její příběh ve filmu přesahuje samotné B-D a S-M. Otevírá i téma viditelnosti, společenského odsudku a toho, jak vysokou cenu může člověk zaplatit za to, že přestane svou intimitu držet v bezpečném utajení. Film to nezdůrazňuje křečovitě, o to víc to ale zůstává v hlavě.
Petr, šéfredaktor
„Terezie ve mně zůstala hlavně tím napětím mezi dominou a civilním životem. Přesně ten střet veřejné role, soukromé touhy a ceny, kterou za to člověk může zaplatit, mi přišel na dokumentu možná ještě silnější než samotné BDSM scény.“
Natálie
„Tereziin příběh mi přišel silný i tím, jak ukazuje, že sexualita není oddělená od zbytku života. Že to, co člověk prožívá intimně, může velmi tvrdě narazit na práci, společnost a představu, jak má vypadat normální žena.“
Altair a připomínka, že fetish svět je mnohem pestřejší, než si většina lidí myslí
Altairova linka je v tomhle dokumentu důležitá i proto, že rozbíjí zjednodušenou představu, že BDSM svět se vždycky točí jen kolem bolesti, nadřazenosti a klasických pomůcek. U něj se do popředí dostává ponížení, hra se zvířecí identitou, postroje, drezúra a určitý typ dobrovolné stylizace, který může na první pohled působit absurdně nebo úsměvně.
Jenže právě tím je zajímavý.
Dokument u Altaira připomíná, že sexualita a fetish preference se často vyvíjejí úplně jinými směry, než jaké zná mainstream. A že právě tam, kde by se většina lidí nejspíš začala jen pousmívat nebo pohoršovat, může být ve skutečnosti velmi silná potřeba role, ponížení, hravosti nebo odevzdání.
Tím film otevírá důležitou věc — ne všechny fantasy musí být pro většinu pochopitelné, aby byly pro konkrétního člověka skutečné a důležité.
Petr, šéfredaktor
„Altairova linka je skvělá v tom, že ukazuje, jak strašně pestrý umí být svět fetish fantazií. A že ponížení, hra na zvíře nebo drezúra nemusí působit jen bizarně, ale i překvapivě lidsky, když to člověk přestane sledovat jen jako kuriozitu.“
Pro koho je Nebe, peklo zajímavé dnes
Nebe, peklo bude fungovat hlavně pro diváky, které zajímá sexualita mimo normu, český dokument a lidské příběhy bez potřeby laciné senzace. Není to film, který by někoho edukoval krok za krokem o tvrdších praktikách, ani dokument, který by chtěl za každou cenu šokovat. Je spíš pro člověka, který chce nahlédnout do subkultury, jež bývá často popisovaná zvenčí, ale mnohem méně slyšená zevnitř.
Naopak divák, který čeká opravdu hluboký psychologický rozbor, vyčerpávající sondu do motivací nebo jasně vystavěný dokumentární oblouk, může zůstat trochu nenaplněný. Nebe, peklo totiž víc otevírá než dovysvětluje. A právě v tom je jeho síla i limit zároveň.
Jaký dojem zůstává po dokoukání
Po Nebi, pekle nezůstává prvoplánový šok. Spíš zvláštní klid a pocit, že člověk nahlédl do světa, který se často popisuje jen přes povrchové znaky, ale ve skutečnosti v něm jde o stejné věci jako jinde .
O přijetí, bolest, touhu, komunitu, roli, stud a hledání místa, kde člověk může být sám sebou.
A právě proto je ten film zajímavý i dnes. Ne proto, že by byl nejhlubší možnou studií BDSM, ale protože ukazuje, že za každým fetišem, rituálem nebo netradiční touhou stojí někdo konkrétní. Ne atrakce. Člověk.
Petr, šéfredaktor
„U Nebe, pekla jsem měl pořád pocit, že ten film otevírá hodně silné dveře, ale ne vždycky do nich vejde úplně dovnitř. Jako divák jsem chtěl víc psychologie, víc vnitřku a méně jen rámce.“
Natálie
„Nebe, peklo na mě nepůsobilo jako dokument o extrému, ale spíš jako film o lidech, kteří si pro svou touhu našli jiný jazyk než většina společnosti. A právě to mi na něm přišlo zajímavé.“
