O prostituci existuje spousta představ. Některé vytvořily filmy, jiné média a další lidé, kteří s ní nikdy nepřišli do přímého kontaktu. Jedni ji považují za svobodnou volbu dospělého člověka, druzí za synonymum vykořisťování. Mezi těmito dvěma póly se pak odehrává veřejná debata, která bývá překvapivě černobílá.
Jenže realita bývá téměř vždy složitější.
O prostituci mluví skoro každý. Lidé, kteří ji skutečně znají, mnohem méně.
Možná právě proto mě zaujala autobiografie Životní příběh velmi mladé bordelmamá. Ne proto, že slibuje nahlédnutí do zákulisí erotického průmyslu. Podobných knih už vyšlo mnoho. Tahle je jiná tím, že vypráví příběh člověka, který nestál na straně zákazníků ani žen nabízejících sexuální služby. Autorka popisuje svět očima ženy, která eskortní agenturu sama vedla.
Najednou se neřeší jen sex. Do popředí se dostává organizace, podnikání, bezpečnost, lidské vztahy, odpovědnost i každodenní rozhodování, která zvenku téměř nejsou vidět. A právě tady podle mě kniha začíná být opravdu zajímavá.
„Největší překvapení této knihy není svět prostituce. Je to zjištění, že i v prostředí, které si veřejnost často představuje černobíle, existují lidé s velmi rozdílnými motivacemi, hodnotami i příběhy.“
Kdo je vlastně bordelmamá?
Slovo bordelmamá v češtině nezní právě lichotivě. Často si pod ním představíme karikaturu ženy, která sedí za stolem v nevěstinci, počítá peníze a vydělává na cizím neštěstí. Jenže stejně jako většina stereotypů je i tenhle obraz příliš jednoduchý.
Autorka knihy vystupující pod jménem Ma-Ling Lee popisuje sama sebe jinak. Tvrdí, že se nesnažila ženy vlastnit ani řídit jejich osobní život. Svou roli přirovnává spíše k manažerce služby, která řešila klienty, organizaci práce, bezpečnost i provoz agentury. Čtenář samozřejmě nemusí přijmout její pohled bez výhrad, ale právě to je na autobiografiích zajímavé. Nenabízejí objektivní pravdu. Nabízejí způsob, jakým autor sám svůj život vnímá.
A tady bych doporučil číst velmi pozorně. Ne proto, abychom hledali senzaci, ale proto, že podobných svědectví vzniká překvapivě málo.
Sex jako služba a ne jako fantazie.
Erotická literatura často pracuje se sexem jako s fantazií. Porno ho ukazuje jako výkon. Tahle kniha ale sex posouvá do úplně jiné roviny – stává se službou, která má své klienty, ceny, organizaci, marketing i provozní pravidla.
To může znít zvláštně, ale právě tato změna perspektivy je největší hodnotou celé knihy.
Najednou totiž přestaneme sledovat jednotlivé erotické situace a začneme přemýšlet nad tím, jak vlastně funguje celý systém. Kdo vybírá klienty? Jak se řeší bezpečnost? Jaké konflikty vznikají mezi ženami? Jaké jsou vztahy s policií nebo konkurencí? Kde končí péče o zaměstnankyně a kde začíná ekonomický zájem?
Právě tady se autobiografie mění téměř v sociologickou sondu.
Lascivní pohled, aneb proč je podobná kniha důležitá
Na Lascivní dlouhodobě upozorňujeme, že sexualita není jen soubor praktik. Je to také psychologie, komunikace, vztahy, společenské normy a někdy i byznys. A sexbyznys je toho možná nejviditelnějším příkladem.
Ve veřejném prostoru často zaznívají dva extrémy. Jeden tvrdí, že každá prostituce je automaticky násilím. Druhý ji naopak romantizuje jako snadnou cestu k penězům a absolutní svobodě. Ani jedna z těchto představ není dostatečná.
Realita zahrnuje dobrovolné eskortní služby, pouliční prostituci, luxusní agentury, BDSM profesionálky, online tvorbu obsahu, sugar dating i případy obchodování s lidmi. Každé z těchto prostředí funguje jinak a každé přináší jiné etické otázky. Právě proto je nebezpečné mluvit o „prostituci“ jako o jedné homogenní zkušenosti.
Tahle kniha není odpovědí na všechny tyto otázky. Nabízí dle mě ale jeden živý pohled zevnitř systému, který většina lidí zná jen z doslechu.
Dá se sexbyznys provozovat eticky?
Tohle byla otázka, ke které jsem se při čtení neustále vracela. Autorka opakovaně popisuje, že se snažila vytvářet bezpečné prostředí, chránit ženy před násilnými klienty a podnikat způsobem, který sama považovala za férový. Její pohled je konzistentní a působí upřímně. Zároveň je ale důležité připomenout, že jde o autobiografii. Čteme příběh vyprávěný jednou konkrétní ženou, nikoli nezávislou studii o fungování eskortních agentur.
To podle mě není slabina knihy. Jen je dobré mít tuto optiku stále na paměti.
Právě díky tomu může čtenář přemýšlet nad vlastními postoji. Kde podle něj končí svobodné podnikání a kde začíná vykořisťování? Je možné provozovat erotické služby způsobem, který respektuje důstojnost všech zúčastněných? Nebo je celý systém problematický už ze své podstaty?
Autorka odpověď nabízí. Nemusíme s ní souhlasit. Ale stojí za to ji vyslechnout.
Kam knihu zařadit v historii erotické literatury?
Tady možná některé čtenáře překvapím. Životní příběh velmi mladé bordelmamá bych vlastně mezi klasickou erotickou literaturu vůbec nezařadil.
Mnohem blíž má k memoárům a publicistickým svědectvím o sexuálním průmyslu. Pokud jsme u Otrokyně hlubokého hrdla sledovali svět pornografie očima ženy, která se stala jeho symbolem, tady se díváme na jinou část stejného odvětví – na jeho organizaci a každodenní provoz. A zatímco Linda Lovelace otevřela debatu o souhlasu, manipulaci a moci v pornoprůmyslu, Ma-Ling Lee přináší otázky kolem eskortních služeb, odpovědnosti a podnikání.
Právě proto mi tato kniha připadá cennější jako společenské svědectví než jako erotické čtení.
Můj pohled
Po dočtení jsem neměla pocit, že jsem četla knihu o prostituci. Měla jsem pocit, že jsem četla knihu o lidech, kteří se živí v prostředí, o němž většina společnosti mluví mnohem častěji, než mu skutečně rozumí.
Ne všechno, co autorka píše, musí být objektivní. Ne všechno musí být přenositelné na celý sexbyznys. Ale právě proto mají autobiografie smysl. Nenabízejí univerzální pravdu. Nabízejí konkrétní lidskou zkušenost.
A pokud čtenář zavře knihu s tím, že svět placené intimity je mnohem složitější, než si myslel před jejím otevřením, pak svůj účel splnila.
Redakční zastavení, kdy sex work není jen prostituce
Když se v běžné řeči řekne prostituce, většina lidí si představí jediný obraz. Ve skutečnosti ale jde o zastřešující označení pro velmi rozdílné formy placených sexuálních služeb, které se liší způsobem práce, mírou samostatnosti i právním postavením.
Pouliční prostituce bývá nejviditelnější, ale představuje jen malou část celého odvětví. Ženy nebo muži zde často pracují bez zázemí, s vyšším rizikem násilí a výrazně nižší kontrolou nad tím, koho přijmou jako klienta.
Úplně jinak fungují eskortní agentury, které zprostředkovávají schůzky předem objednaným klientům. Některé agentury poskytují pouze společenský doprovod, jiné otevřeně nabízejí i sexuální služby. Vedle nich existují nezávislé společnice a společníci, kteří si klientelu budují sami a rozhodují o svých podmínkách bez prostředníka.
Samostatnou oblast tvoří BDSM profesionálky (aka dominy, Paní, Madam = prostě dominantní mršky), jejichž práce často vůbec nezahrnuje pohlavní styk. Klienti vyhledávají dominanci, fetiše nebo role-play a platí především za čas, zkušenosti a bezpečně vedenou scénu.
V posledních letech se navíc výrazně rozrostla online část sex work. Platformy jako OnlyFans, Fanvue nebo LoyalFans umožnily mnoha tvůrcům prodávat vlastní obsah přímo fanouškům bez klasické agentury. Z pohledu ekonomiky jde stále o placenou intimitu, ale pracovní podmínky i rizika jsou od tradiční prostituce často velmi odlišné. Proto je dobré mít na paměti, že když někdo mluví o „prostituci“, může tím označovat desítky velmi rozdílných životních situací.
Těmto tematikám jsme se věnovali ve více než 20 psaných (i audio-podcastových) rozhovorech s tvůrkyněmi kolem právě OnlyFans:
„Mám občas attention whore chvilky.“, „Češi budou určitě větší úchyláci.“, „Vytváření obsahu pro fanoušky mě baví asi nejvíce.“, „Můj muž je nadšenej, více sexu, více fun.“, „Je minimum tvůrců, co nemusí chodit pracovat.“, „Co si mé kotě přeje, to se snažím co nejlépe zachytit.“, „Ta váha, každý problém s rozměry, vše je nakonec neuvěřitelně příjemné „utrpení“.“, „Když se člověk fotí a zjistí, že na těch fotkách vypadá docela dobře, zpříjemní mu to pohled na své tělo.“, „Fanouškům se nejvíce líbí veřejná provokace, což mě velmi těší, protože i mě.“, „Více než 100x jsme navštívili swingersparty, tak nás už moc věcí nepřekvapí.“, „Dávám si velký pozor, s kým se vidím a s kým ne.“ a další!
Redakční zastavení a bordelmamá není totéž co pasák
České slovo bordelmamá zní téměř vždy pejorativně a bývá automaticky spojováno s pasáctvím. Ve skutečnosti ale může označovat různé role.
Historicky šlo často o ženy, které vedly nevěstince, organizovaly provoz, staraly se o zaměstnankyně, řešily ubytování, bezpečnost i finance. Některé byly bývalými prostitutkami, jiné podnikatelkami, které se k oboru dostaly jinou cestou. To samozřejmě neznamená, že jejich činnost byla bezproblémová nebo automaticky etická.
Autorka této knihy sama sebe popisuje právě tímto způsobem. Tvrdí, že její práce spočívala především v organizaci eskortní agentury, výběru klientů a zajištění bezpečnosti žen. Čtenář ale zároveň nesmí zapomínat, že jde o autobiografii. Sledujeme příběh vyprávěný jednou konkrétní ženou, která svou minulost interpretuje vlastním pohledem.
Právě proto je zajímavé číst tuto knihu nikoli jako objektivní dokument, ale jako svědectví člověka, který se snaží vysvětlit vlastní rozhodnutí a místo ve světě, jenž bývá veřejností často posuzován bez znalosti souvislostí.
Redakční zastavení nakonec = co se změnilo od vydání knihy?
Když autobiografie poprvé vyšla v roce 2008, vypadal svět placené intimity úplně jinak než dnes. Dominovaly eskortní agentury, tištěná inzerce postupně ustupovala internetovým portálům a sociální sítě byly teprve na začátku svého rozvoje.
Za necelé dvě dekády se většina odvětví přesunula do online prostoru. Tvůrci erotického obsahu dnes mohou oslovovat zákazníky přímo prostřednictvím vlastních profilů nebo specializovaných platforem. Mnoho lidí, kteří by dříve pracovali přes agenturu, dnes funguje zcela samostatně.
Proměnila se také veřejná debata. Vedle témat kriminality a obchodování s lidmi se mnohem častěji mluví o právech sexuálních pracovníků, bezpečnosti, digitálním soukromí nebo ekonomické nezávislosti. Zároveň ale přetrvávají otázky týkající se vykořisťování, nátlaku a hranice mezi dobrovolnou prací a situacemi, kdy lidé nemají skutečně svobodnou volbu.
Díky tomu dnes knihu nečteme jen jako osobní příběh jedné ženy. Stává se zajímavým dokumentem o tom, jak fungovala část erotického průmyslu na přelomu tisíciletí a jak rychle se od té doby změnila.
Pokud vás zaujalo téma placené intimity, doporučujeme pokračovat i dalšími tituly, které zachycují různé části stejného světa:
- Otrokyně hlubokého hrdla (Linda Lovelace) – pohled do pornoprůmyslu a debata o souhlasu, manipulaci a moci.
- Belle de Jour: Intimní deník londýnské společnice – osobní zkušenost eskortní pracovnice a každodenní realita její profese.
- Etická coura – publicistická klasika o konsenzu, sexualitě, vztazích a bourání stereotypů.
- Nebezpečné hry (Melanie Abrams) – psychologický román, který využívá BDSM jako prostředek k vyprávění o důvěře, traumatu a identitě.
