Existují knihy, které slibují nahlédnutí do zakázaného světa. Nakladatelé to dobře vědí. Na obálku přidají slova jako luxusní prostitutka, tajný deník nebo otevřená zpověď a čtenář automaticky očekává výpravu do světa milionářů, hotelových apartmá, drahého šampaňského a sexuálních fantazií, které běžný člověk nikdy nezažije. Jenže skutečný život bývá mnohem méně filmový.
A právě to je podle mě největší síla knihy Madam Camilly.
Když největší šok nepřinese sex, ale obyčejný život
Když odhlédnete od marketingového názvu, dostanete autobiografické vyprávění ženy, která se nesnaží šokovat každou stránkou. Místo toho popisuje svůj život se všemi jeho rozpory. Vedle práce prostitutky nebo majitelky privátu se objevují úplně obyčejná témata. A to partnerství, mateřství, dětství, rodina nebo každodenní provoz podniku.
Najednou si uvědomíte, že čtete spíš deník ženy, která žije v neobvyklé profesi, než kroniku erotických dobrodružství. A právě proto může být kniha pro mnoho čtenářů cennější, než kdyby nabízela jednu pikantní scénu za druhou.
„Možná největší překvapení téhle knihy spočívá v tom, že sex v ní není tím nejzajímavějším tématem.“
Deník místo senzace
Forma deníku je zároveň největší předností i největší slabinou knihy. Autorka nepíše jako zkušená romanopiskyně. Zachycuje události tak, jak přicházejí, vrací se k některým tématům, opakuje je a často nechává čtenáře sledovat zdánlivě obyčejné situace.
Část čtenářů právě to oceňuje jako autentické.
Jiní naopak kritizují opakování nebo očekávají dramatičtější děj. Obojí je pochopitelné. Deník totiž nemá klasickou románovou stavbu a nepotřebuje velké zvraty, aby působil věrohodně.
Pro mě je mnohem zajímavější něco jiného. Postupně mizí obraz „luxusní prostitutky“ jako nedostupné femme fatale a před čtenářem zůstává žena, která řeší úplně stejné starosti jako kdokoliv jiný. Jen je její zaměstnání společensky mnohem kontroverznější.
Redakční zastavení aneb luxusní prostituce není film Pretty Woman
Hollywood vytvořil obraz eskortních společnic jako žen, které střídají drahé hotely, létají soukromými tryskáči a jejich největším problémem je vybrat si správné šaty na večeři s milionářem. Skutečnost bývá mnohem prozaičtější.
Luxusní eskort sice obvykle znamená vyšší honoráře, pečlivější výběr klientů a větší důraz na diskrétnost než pouliční prostituce, zároveň ale přináší i vlastní tlak.
Neustálou péči o vzhled, budování pověsti, práci s klientelou, organizaci času nebo riziko, že se soukromý život začne prolínat s profesním.
Právě proto je zajímavé, že Madam Camilla věnuje mnohem více prostoru běžnému fungování svého života než popisům samotného sexu. Čtenář tak získává pohled, který se od mediálních stereotypů výrazně liší.
České svědectví, které má svou hodnotu
Ve srovnání s řadou zahraničních autobiografií má Tajný deník ještě jednu zvláštnost. Odehrává se v českém prostředí. To není zanedbatelný detail. Podmínky, legislativa, společenské vnímání i fungování privátů se u nás dlouhodobě liší od Spojených států, Velké Británie nebo Německa.
Právě proto kniha funguje dle mě také jako malá časová kapsle.
Zachycuje podobu českého sexbyznysu na přelomu prvního desetiletí nového tisíciletí, tedy v době, kdy sociální sítě teprve začínaly a online platformy zásadně neměnily podobu erotického průmyslu.
Neznamená to, že jde o sociologickou studii. Pořád čteme osobní příběh jedné ženy. Přesto může být právě český kontext tím, co knihu odlišuje od mnoha zahraničních titulů.
Redakční zastavení a jak internet změnil sex work
Když Madam Camilla svůj deník vydala v roce 2011, svět erotických služeb vypadal jinak než dnes. Dominovaly priváty, eskortní agentury a inzertní servery.
Sociální sítě byly teprve na začátku a platformy, které dnes umožňují prodávat vlastní obsah přímo fanouškům, ještě neexistovaly.
Dnes je situace podstatně pestřejší. Vedle klasických eskortních služeb se rozvinul online obsah, přímé předplatné alá OnlyFans, Fansly, video a livechaty i individuální podnikání bez prostředníků.
Vzestup těchto služeb jsme dokumentovali v sérii psaných rozhovorů s tvůrkyněmi kolem právě OnlyFans (via „Mám občas attention whore chvilky.“, „Vytváření obsahu pro fanoušky mě baví asi nejvíce.“, „Češi budou určitě větší úchyláci.“, „Můj muž je nadšenej, více sexu, více fun.“ a dalších).
Ale i skrze návštěvy berlínských festivalů – 2026, 2025, 2024 a dřívějších.
Rozhodně se dle nás i změnil se způsob získávání klientů, marketing i otázky bezpečnosti. Kniha tak zároveň připomíná období, které už v mnoha ohledech patří historii.
Kam knihu zařadit?
Kdybych ji měl zařadit do jedné škatulky, neoznačil bych ji za erotickou literaturu. Spíš za memoár ženy, jejíž profesí bylo poskytování sexuálních služeb.
Erotika je v ní přítomná, ale není hlavním důvodem, proč ji číst. Mnohem zajímavější je způsob, jakým autorka normalizuje vlastní každodennost. Připomíná, že za profesní nálepkou se vždy skrývá konkrétní člověk se svými radostmi, chybami, vztahy i názory. A právě v tom podle mě kniha nejvíce fungujjí.
Pokud vás kniha zaujala…
V rámci vznikající Erotické knihovny Lascivní bych na ni navázal několika tituly, které ukazují jiné pohledy na stejný svět:
- Životní příběh velmi mladé bordelmamá – pohled ženy, která organizuje eskortní služby a řeší jejich provoz.
- Otrokyně hlubokého hrdla – autobiografické svědectví Lindy Lovelace o pornoprůmyslu, moci a souhlasu.
- Etická coura – publicistická kniha o konsenzu, otevřených vztazích a sexualitě bez moralizování.
- Nebezpečné hry – psychologický román, který využívá BDSM jako prostředek k vyprávění o důvěře, traumatu a identitě.
A co na tuhle knížku říkáte vy naši čtenáři?
Je tam něco kolem českých prostituek, co vás vyloženě překvapilo?
