Sexuálně přenosné nemoci (SPN) představují skupinu chorob, které jsou přenášené mezi partnery při nějaké formě sexuální aktivity. Nejčastěji se jedná o orální, vaginální nebo anální sex.
Do roku 1990 se SPN nazývaly venerické nemoci. Pro bezpečný sex je vhodné využívat během styku kondomy, ale SPN mohou být přenášené i během kontaktu s tělesnými tekutinami (např. krevní transfúze), sdílením jehel apod.
Sexuálně přenosné nemoci lze rozdělit na:
- bakteriální: kapavka, syfilis, chlamydiová infekce, měkký vřed apod.;
- virové: HIV, AIDS, herpes, hepatitida, genitální bradavice;
- parazitické: svrab, veš Muňka;
Pohlavní nemoci neboli sexuálně přenosné infekce
Pohlavní nemoci jsou tak trochu nešťastný název. Mnohem přesnější je mluvit o sexuálně přenosných infekcích neboli STI. Člověk totiž může infekci mít, předávat ji dál a přitom se cítit naprosto zdravě. Žádné pálení, žádný podezřelý výtok, žádný pupínek na penisu nebo vulvě. Prostě nic.
A právě to je na sexuálně přenosných infekcích trochu zákeřné. Ne vždycky je na první pohled poznáte a rozhodně je nepoznáte podle toho, jestli někdo vypadá čistě, zdravě nebo „slušně“. Pohlavní infekce také nejsou trestem za promiskuitu. K přenosu může stačit jediný partner a jediný sexuální kontakt.
Nejčastěji se STI přenášejí při vaginálním, análním a orálním sexu. U některých infekcí ani není nutná penetrace. Stačí těsný kontakt kůže a sliznic v intimních partiích. Jiné se mohou přenášet krví a některé z matky na dítě během těhotenství či porodu.
Takže ano, sex je krásná věc a jen je dobré vědět, co všechno si při něm kromě orgasmu můžeme předat.
Jaké pohlavně přenosné infekce existují
Pod jedním označením se schovává poměrně pestrá společnost bakterií, virů a parazitů. Liší se způsobem přenosu, projevy i léčbou.
Mezi bakteriální infekce patří například chlamydie, kapavka a syfilis. Dobrou zprávou je, že bakteriální infekce lze léčit antibiotiky. Horší zprávou je, že například u kapavky představuje stále větší problém antibiotická rezistence.
Z virových infekcí se při sexu můžeme setkat především s HPV, genitálním herpesem, HIV nebo hepatitidou B. U virových infekcí už situace není tak jednoduchá. Některé organismus často zvládne sám, některé dokážeme léčbou velmi dobře kontrolovat, ale infekce může v těle zůstávat dlouhodobě.
Samostatnou skupinu tvoří například trichomoniáza způsobená prvokem. Do širšího tématu sexuálně přenosných nákaz se tradičně řadí také muňky nebo svrab, které se mohou velmi ochotně přestěhovat k novému hostiteli právě při těsném tělesném kontaktu.
Jak poznám, že jsem něco chytil/a
Tady bychom vás nejraději vybavili jednoduchým checklistem a poslali před zrcadlo. Bohužel to tak nefunguje.
Pohlavně přenosná infekce může způsobovat pálení nebo bolest při močení, neobvyklý výtok z penisu či vaginy, svědění, bolest v podbřišku, puchýřky, vřídky, bradavice, vyrážku nebo bolest při sexu. Jenže spousta infekcí žádné viditelné příznaky způsobovat nemusí.
Člověk se proto může cítit naprosto zdravě, sex si užívat bez jediného problému a infekci přesto přenášet dál.
Právě proto věta „nic mi není, takže jsem určitě v pohodě“ není v sexuální medicíně příliš spolehlivá diagnostická metoda.
Pokud máte důvodné podezření na rizikový kontakt, mnohem více vám řekne test než několik týdnů intenzivního pozorování vlastního rozkroku.
Pohlavní nemoc můžete chytit i při orálním sexu
Orál se občas bere jako bezpečnější alternativa k „opravdovému sexu“. Z pohledu nechtěného těhotenství určitě. Z pohledu pohlavně přenosných infekcí už tak jednoduché hodnocení neplatí. Při orálním sexu se mohou přenášet například kapavka, chlamydie, syfilis, herpes nebo HPV. Infekce přitom nemusí skončit pouze na genitáliích. Kapavku nebo chlamydie můžete mít také v krku a vůbec o nich nemusíte vědět.
Herpes je pěkným příkladem toho, proč se nedá sexuální zdraví rozdělit na „nahoře bezpečno, dole nebezpečno“. Opar způsobený HSV-1 se může při orálním sexu přenést z úst na genitálie.
Při orálním sexu na penisu lze riziko snížit kondomem. Při stimulaci vulvy nebo anální oblasti existují latexové orální roušky neboli dental dams. V českých ložnicích je pravděpodobně nepotkáte tak často jako vibrátor, ale existují a svůj účel mají.
Anální sex si zaslouží trochu větší pozornost
Sliznice konečníku je citlivá a při análním sexu může snadněji docházet k drobným poraněním. Proto je u análního styku důležitý kondom a dostatek vhodného lubrikantu.
Lubrikace není jen otázkou pohodlí, ale pomáhá omezit tření a riziko poškození kondomu i sliznice.
A ještě jedno pravidlo, které se hodí i tehdy, když žádnou STI neřešíte. Co bylo v análu, nemá putovat rovnou do vaginy. Penis, prsty ani erotická hračka. Kondom vyměňte a pomůcku před přesunem umyjte podle doporučení výrobce. Střevní bakterie totiž ve vagině opravdu nejsou vítanými hosty.
Kondom je skvělý, ale NE neprůstřelný
Kondom pořád (via naše recenze) patří mezi nejlepší kamarády bezpečnějšího sexu. Při správném použití výrazně snižuje riziko přenosu řady infekcí, zejména těch, které se šíří tělesnými tekutinami.
Jen z něj nedělejme magický latexový štít.
U infekcí přenášených kontaktem kůže na kůži může být infekční místo jednoduše mimo oblast, kterou kondom zakrývá. Typickým příkladem může být HPV, genitální herpes nebo syfilis. Kondom riziko snižuje, ale nedokáže jej vždy odstranit úplně.
A aby fungoval tak dobře, jak umí, musí být nasazený po celou dobu styku. Kondom nasazený až těsně před orgasmem sice zachytí ejakulát, ale z hlediska STI už část večírku propásl.
Pozor také na lubrikant. U latexových kondomů sáhněte po lubrikantu kompatibilním s latexem. Mastné oleje a některé další přípravky mohou latex poškodit a zvýšit riziko prasknutí.
Ani erotické hračky nemají diplomatickou imunitu
Vibrátor, dildo nebo anální pomůcka nemohou samy od sebe dostat pohlavní nemoc. Mohou ale přenést tělesné tekutiny a mikroorganismy z jednoho člověka na druhého.
Při společném používání erotických hraček proto dává smysl pomůcku mezi partnery důkladně očistit podle materiálu a doporučení výrobce. Praktickým řešením může být také kondom natažený přes hračku, který při střídání partnerů jednoduše vyměníte.
Stejné pravidlo platí při střídání tělesných otvorů. Z análu do vaginy vždy až po výměně kondomu nebo důkladném očištění pomůcky.
A ano, platí to i v případě, že je hračka vaše oblíbená, krásně umytá na pohled a stála tři tisíce. Bakterie cenovku nečtou.
Kdy má smysl nechat se otestovat
Testování není známkou toho, že jste něco provedli. Je to prostě součást péče o sexuální zdraví.
Smysl dává po rizikovém sexu, při prasknutí nebo sklouznutí kondomu, při novém sexuálním partnerovi, po upozornění partnera na pozitivní výsledek nebo ve chvíli, kdy se objeví podezřelé příznaky. U lidí s více partnery může být rozumné testování zařadit pravidelně.
Důležité je také říct zdravotníkovi, jaký sex jste skutečně měli. Není to zvědavost pro pobavení ordinace. Infekce může být v genitální oblasti, konečníku nebo krku a podle konkrétního sexuálního kontaktu může být potřeba moč, krev nebo stěr právě z příslušného místa.
A ještě jedna drobnost. Neexistuje jedno univerzální pravidlo, že „za tři dny si nechám udělat všechny testy a mám jasno“. Jednotlivé infekce mají různě dlouhá diagnostická okna. Pokud řešíte konkrétní rizikovou situaci, vhodný termín testování je lepší probrat přímo s lékařem nebo testovacím centrem.
Měl/a jsem rizikový sex. Co mám dělat teď
Hlavně nečekejte několik týdnů na první pupínek a nesnažte se diagnózu určit podle obrázků na internetu.
U některých situací totiž hraje čas významnou roli. Při významném riziku přenosu HIV existuje postexpoziční profylaxe neboli PEP, která se musí začít řešit co nejdříve po rizikovém kontaktu. Pokud k rizikové situaci právě došlo, obraťte se bez zbytečného odkladu na zdravotnické pracoviště.
Pokud zároveň existuje riziko nechtěného těhotenství, je potřeba řešit i to. Nouzová antikoncepce ale chrání před těhotenstvím, nikoli před sexuálně přenosnými infekcemi. Jsou to dvě různé věci, i když vznikly během stejného sexu.
Do vyjasnění situace je rozumné používat při dalším sexu bariérovou ochranu a při potvrzené infekci postupovat podle doporučení lékaře i ohledně sexuálních partnerů.
Kam s podezřením na pohlavní nemoc
Podle situace můžete začít u praktického lékaře, gynekologa nebo urologa. Specializovaným oborem pro sexuálně přenosné infekce je dermatovenerologie, takže rozhodně nemusíte hledat nějakou tajnou ordinaci pro lidi, kteří „něco chytili“.
Existují také specializovaná pracoviště zaměřená na testování HIV a dalších sexuálně přenosných infekcí.
Není potřeba se stydět ani lékaři upravovat svou sexuální historii do společensky přijatelnější verze. Jestli proběhl anální sex, řekněte anální sex. Jestli jste měli více partnerů, řekněte to. Jestli šlo o sex mezi dvěma muži nebo dvěma ženami, ani to není nepodstatná informace.
Lékař nepotřebuje váš životopis hodnotit, ale potřebuje vědět, odkud případně odebrat vzorek a jaké infekce hledat.
Očkování je v sexu pořád trochu nedoceněný parťák
Před všemi sexuálně přenosnými infekcemi se naočkovat neumíme, ale proti dvěma významným virovým infekcím vakcíny máme.
První je hepatitida B. Druhou je HPV, které je extrémně rozšířené a některé jeho typy souvisejí s rozvojem nádorových onemocnění. HPV se navíc netýká jen žen a děložního čípku. Infekce může postihnout také penis, anus nebo oblast úst a hrdla.
Očkování proto není téma pouze pro „holky před prvním sexem“. Podle věku a předchozího očkování má smysl probrat jeho přínos s lékařem i později.
HIV není AIDS
Tyto dva pojmy se pořád zaměňují, přestože neznamenají totéž. HIV je virus, který napadá imunitní systém. AIDS je označení pokročilého stadia HIV infekce, které může vzniknout bez účinné léčby. Díky moderní terapii dnes může člověk s HIV žít dlouhý život a léčba zároveň zásadně změnila možnosti prevence dalšího přenosu.
Proto bychom HIV už dávno neměli vnímat optikou strašáků z devadesátých let. Pořád jde o závažnou infekci, ale medicína se od té doby posunula o pořádný kus dál.
HPV je trochu jiná liga
HPV neboli lidský papilomavirus patří mezi nejčastější sexuálně přenosné infekce. Existuje mnoho různých typů. Některé způsobují genitální bradavice, jiné mohou při dlouhodobém přetrvávání zvyšovat riziko některých nádorových onemocnění.
Většina HPV infekcí sama odezní, aniž by člověk vůbec věděl, že ji měl. To ale neznamená, že bychom nad HPV měli mávnout rukou. Právě tady má velký význam očkování a u žen také pravidelná gynekologická prevence.
A opět platí, že kondom riziko přenosu snižuje, ale protože HPV může být na kůži mimo oblast zakrytou kondomem, neposkytuje stoprocentní ochranu.
Sedm mýtů o pohlavních nemocech, které už můžeme nechat spát
„Poznal/a bych, kdyby něco měl/a.“ Ne. Spousta infekcí může probíhat bez jakýchkoli příznaků.
„Měli jsme jen orál.“ Orální sex není z pohledu STI bezrizikový. Přenášet se při něm může například kapavka, syfilis, herpes, HPV nebo chlamydie.
„Používám kondom, takže nemůžu nic chytit.“ Kondom riziko výrazně snižuje, ale zejména u infekcí přenášených kontaktem kůže na kůži nedokáže zakrýt všechna potenciálně infekční místa.
„Beru antikoncepci.“ Výborně proti nechtěnému těhotenství. Proti kapavce, chlamydiím nebo syfilis je vaše pilulka bohužel naprosto bezradná.
„Pohlavní nemoci mají jen lidé, kteří střídají partnery.“ K nákaze může stačit jediný sexuální partner. Riziko samozřejmě s počtem partnerů roste, ale STI není morální vysvědčení.
„Pozitivní test znamená, že mě partner právě podvedl.“ Ne nutně. Některé infekce mohou dlouho probíhat bez příznaků a u některých je obtížné určit, kdy přesně k nákaze došlo.
„Když se po sexu osprchuji, jsem v bezpečí.“ Sprcha je příjemná pro hygienu. Zázračný reset sexuálního večera z ní ale bohužel neuděláme.
Bezpečnější sex není sex bez zábavy
Možná to po celém tom povídání o virech, bakteriích, výtěrech a kondomech zní, jako bychom vás chtěli od sexu spíš odradit. Přesně naopak. Smyslem bezpečnějšího sexu není vytvořit mezi dvěma nahými lidmi sterilní operační sál. Jde o několik návyků, díky kterým můžeme sex řešit hlavně jako něco příjemného.
Kondom/y, vhodný lubrikant, čisté erotické pomůcky, očkování, občasné testování a schopnost mluvit s partnerem o sexuálním zdraví udělají překvapivě hodně. A jestli máte nového partnera, nemusíte začínat první rande větou „ukaž výsledky“. Ale ve chvíli, kdy spolu plánujete sex bez kondomu, už rozhovor o testování není trapný. Je dospělý.
Protože „jsem určitě v pohodě“ je hezká věta.
Negativní test je přece jen o něco přesvědčivější!
