Chodila do církevní školy, kde sbírala letáčky o sexuální abstinenci a nebezpečích okultismu, má ráda svazování a znehybňování a píše blog s příběhy ze svého života… To je Nora z La Petite Mort, se kterou je dnešní rozhovor.

La Petite Mort je blog mladé ženy o sexu, smrti a všech nevyhnutelných věcech, ilustrovaný původními erotickými akty Petra Jedináka…. ale jaká je jeho autorka?

Mohla byste pár slovy popsat sebe jako osobnost?

Sebe člověk těžko popisuje, takže si vypůjčím, co o mně řekli ostatní: divoká krev z genů maďarských nájezdníků, dobrá duše, holčička, fatální žena. Jak to jde dohromady, to nevím. Byla jsem mnoho věcí pro řadu lidí a jsem jimi i dnes.

Jste jedna z mála českých erotických bloggerek, která se nestydí ukázat svoji tvář. Byla jste takto otevřená už dříve, nebo u vás nastal nějaký zlom, kdy jste se přestala stydět?

Okamžik, kdy jsem se rozhodla publikovat fotky, pokládám za zlomový. Do té doby tomu něco chybělo. Ilustrace Petra Jedináka dokreslují, kdo doopravdy jsem, i když pro většinu lidí je to spíš stimul vastní fantazie.

Dočetla jsem se, že jste navštěvovala církevní školu… Je vaše rodina věřící nebo proč padl výběr zrovna na tuto školu?

Jistě. Byla to religiozní rodina. Chtěli mne uchránit před nebezpečími velkého světa. (smích)

Máte pocit, že vás škola nějak poznamenala?

Nedávno jsem někomu vyprávěla, že jsem poprvé spatřila drogy v pětadvaceti. Nevěřili mi. Ale tak to prostě bylo, neznala jsem reálný svět.

Sbírala jste letáčky o sexuální abstinenci a nebezpečích okultismu. Ta tématika vás zajímala nebo jste to sbírala spíše z recese?

Zajímala – fascinovala. Byl to můj způsob, jak se s všudypřítomnou propagandou vyrovnat. Sbírala jsem je, abych s nimi argumentovala.

Váš blog je poměrně temný. Máte i vy nějakou temnou stránku?

Nepochybně.

Co bylo motivací k založení blogu La Petite Mort?

Byla to právě ona, potřeba se s ní vypořádat.

A proč ten název La Petite Mort? Fascinuje vás smrt?

Tehdy jsem seděla s kamarádem a svěřila jsem se mu se záměrem znovu začít psát. „Potřebuju název,“ povídám. „Nemáš něco?“ – „Jak tě znám, bude tam nějaká temnota nebo smrt,“ odvětil mi a já jsem řekla, že už jsem unavená z gotického pózování. Že by to chtělo „něco pozitivního.“ Tak se zrodila La Petite Mort, malá smrt jako eufemické označení orgasmu. Smrtí nemůžete být fascinovaní, když je vám přes pětadvacet. Sex vydrží na celý život.

Autor fotografie: Petr Jedinák

Autor fotografie: Petr Jedinák

Čte vaše rodina La Petite Mort? Jaká je jejich případná reakce?

Žádnou rodinu nemám, tím se to zjednodušuje. Když píšu nepřemýšlím o nich – o čtenářích. Ať je to, kdo chce. Takhle byste nedošli nikam, když vaše první myšlenka bude „co si lidé pomyslí“. Nakonec to snáší hůř než já, mí čtenáři. Já si ulevím, oni se vystresujou. (smích) Někdy mne překvapí, kdo všechno to odebírá, naposledy třeba moje gynekoložka.

Předpokládám, že příběhy, které píšete, jsou z vašeho života a zkušeností. Co vás při psaní ještě inspiruje?

Jsou. Část lidí tomu nevěří, ale já opravdu nemám fantazii na to, abych si vymýšlela. Začala jsem psát, abych se vyrovnala s realitou. Je ironie, že vzniklo něco, co lidé za fikci považují.

Jaký život žijete dnes?

Můj život je normálnější, než si většina lidí myslí, a divočejší, než na první pohled vypadá. Většina mých přátel nemá doma háky ve zdi ani kancelář s umělcem, který denně fotí děvky.

Jaký je váš vztah k sexu?

Ambivalentní. Vždycky jsem hledala uspokojení a měla pocit, že mi něco uniká. Toužím po tom, a zároveň se toho bojím. Někdy mám pocit, že se z toho zblázním.

Používáte nějaké erotické hračky? Případně, kterou máte nejraději?

Vibrátory od firmy Hitachi mi přišly legrační, ale velmi rychle jsem si na ně zvykla. Je to nesmírně variabilní hračka, co vám i rozmasíruje záda (smích).

Experimentujete v sexu?

Experimentování je nevyhnutelný, pokud neskončíte se svým prvním klukem. Každý si do postele přináší jedinečný objem zkušeností a libůstek. Je skvělé najít osvědčené rituály, a těžko se jich zbavuje. S novým partnerem jste zase vždycky na začátku. Sex je ze své podstaty kreativní činnost. Nikdy není stejný, ani kdybyste chtěli. A v tom spočívá jeho síla a jistá tragičnost. Honit se za momentem, který už nejde zopakovat, nebo za jednou fantazií mi nedává smysl.

Autor fotografie: Petr Jedinák

Autor fotografie: Petr Jedinák

Co máte ráda?

Svazování a znehybňování, když mne potrestá, poslouchat rozkazy, taky se ráda svlékám, třeba i na veřejnosti, stejně tak i koukám, na cokoliv sprostého, co má určitou estetickou úroveň. No a samozřejmě o tom ráda mluvím. A píšu. „Dirty talking“ mne hodně vzrušuje.

Svazování a znehybňování… tak to máte zkušenosti s BDSM?

Jistě. BDSM jsem objevila velmi záhy, ve stejné době, kdy jsem začínala žít sexuálně jako puberťačka. A nikdy mne nepustilo. (smích) Jsem asi z těch lidí, kteří v tomhle „nejsou normální.“

Takže jste submisivní?

Vždycky jsem byla submisivní, překvapuje mne, kolik lidí si to nemyslí. Asi dráždím jejich fantazie.

Je něco, co byste nikdy v sexu nechtěla zkusit?

Je spoustu věcí, o kterých si myslím, že bych je nezkusila, ale zkušenost už mne naučila o takových představách o sobě pochybovat. Takže hranice jsou spíš morální. Nešla bych do ničeho, co je nelegální. Jsou ploty, které není radno přelézat.

A co podle vás k sexualitě nepatří?

Zviřátka a děti. To jsem neřekla já, ale odpověď je to stále dobrá.

Chodíte na nějaké erotické festivaly nebo workshopy?

Chodím na velké BDSM akce jako je Fetish Night, ráda vzpomínám na Hell Party. Na swingers jsem nikdy nebyla. Líbí se mi, jak se v Čechách učí japonská bondage.

Připravujete knihu, kdy vyjde a o čem bude?

Já doufám, že příští rok, ale bude to boj, nepochybně. Měl by to být výbor z blogu z prvních čtyřech let, na téma Extáze, Smrt, Sex, Láska, Naděje, Marasmus, Hřích/Vina a Umění, které všechno sjednocuje. Ukazuje se to jako těžší sousto, než jsem si na začátku myslela. Objem rozdělaných článků se blíží pomalu ke stovce. Předpokládám proto, že první kniha bude čistě obrázková – výbor z fotografií, které jsme nafotili vloni a letos s Petrem Jedinákem. Bude se jmenovat Nora, což je moje skutečné jméno, a bude o třech kapitolách: S Norou naživu, Obcování s múzou a Nora ve vaně. Jde o černobílé akty. Prostřední část myslím snese označení pornografie.

Děkujeme za rozrovor a těšíme se na vaši knihu 🙂