Hosty Lascivního podcastu byli majitel salonu Matahari Jan a dlouholetá masérka Tereza. S Petrem a Aly mluvili o tom, jak se dostali k erotickým a tantrickým masážím, co klienti ve skutečnosti hledají, kde leží hranice téhle práce a proč se z masáží stále víc stává i prostor pro psychickou úlevu, kontakt a sebepoznání.
Pro kontext dodáváme, že v my sami jsme jsme v MataHari byli na párové erotické masáži s 2 masérkami (věnovali jsme tomu hodinový díl na našem podcastu na Forendors).
Plus sám jsem byl před 10 lety na několika MH masážích – psal jsem o návštěvě i report. Doplňujeme i historický rozhovor s původní majitelkou Alenou. A také nám jejich masérky pomáhaly rozšiřovat praktické návody na erotické masáže – pro NĚJ i pro NI.
A dnes pro vás máme kratší a psanou verzi našeho společného rozhovoru – ten bude v celé délce (1 hodina a 30 minut) brzy dostupný na Spotify, Apple Podcasts, …
Jak vlastně vzniklo MataHari a jak ses k erotickým masážím dostal ty, Honzo?
Jan:
Moje cesta k tomu byla vlastně dost nečekaná. Dlouhá léta jsem pracoval jako státní úředník, jenže s lepší pozicí a vzděláním nepřicházely lepší peníze ani větší naplnění. Kolem třicítky jsem cítil vyhoření a začal přemýšlet, co dál.
Přes společnou kamarádku jsem se tehdy poprvé dostal k tématu erotických a tantrických masáží. Nejdřív mě to fascinovalo hlavně zvenčí, protože jsem vůbec nechápal, proč na to muži chodí. Když člověk neví, co ta služba skutečně obnáší, snadno si ji zjednoduší jen na nějaký „happy end“. A právě to byl i můj první pohled.
Postupně mi ale začalo docházet, že smysl těch masáží je úplně jinde. Otevřel jsem nejprve menší prostor na Smíchově a myslel si, že všechno pojede rychle. Nepojelo.
Zlom přišel až ve chvíli, kdy zkrachoval tehdejší známý salon na Plzeňské a Tereza za mnou přišla s tím, že je tam hotový tým, prostory i klientela, jen to celé zůstalo bez vedení. Díky ní jsem se dostal k většímu provozu a to byl v podstatě skutečný začátek MataHari v podobě, jak ji lidé znají dnes.
Terezo, a jak ses k masážím dostala ty?
Já jsem tehdy studovala svoji první vysokou školu a hledala práci, která mě uživí a současně mi dá pocit, že vstupuju do jiného světa než jen do běžné studentské rutiny.
Přes společnou kamarádku jsem se dozvěděla o tantrických a erotických masážích a hodně mě to zaujalo.
Upřímně mě ale na začátku víc přitahovala tantra. Erotických masáží jsem se bála, protože jsem si pod tím představovala něco, co už bude za mojí hranicí a co bude blíž eskortu než práci s dotekem.
Nakonec jsem to šla zkusit. A první den byl katastrofa. Byla jsem tak nervózní, že jsem předstírala, že už mám zkušenosti, a pak jsem zůstala sama s klientem na pokoji a nevěděla, co dělat. Ale zároveň mě to prostředí a ta práce začaly strašně zajímat.
Postupně jsem si v tom začala hledat vlastní způsob, vlastní ukotvení i odpověď na to, co pro mě znamená být erotickou a tantrickou masérkou.
Když se potom rozpadl salon, kde jsem pracovala, spojilo se to s Honzou a jeho tehdejším menším studiem. Přes něj jsem si doplnila tantrické vzdělání a začala se téhle oblasti věnovat mnohem hlouběji.
Jaký je podle vás rozdíl mezi erotickou a tantrickou masáží?
Tereza:
Dnes je ten rozdíl často pokřivený tím, že spousta salonů začala erotické masáže označovat za tantrické, i když s tantrou mají společného jen velmi málo.
Já ten rozdíl vnímám tak, že u erotické masáže bývá cílem v ideálním případě orgasmus. U tantrické masáže je cílem spíš nové poznání sebe sama a jiný způsob práce se sexuální energií.
To platí hlavně u mužů. Ti jsou často zvyklí prožívat sexualitu směrem ven – přes pohled na ženu, kontakt s ní, reakci těla. V tantře se ale učí pracovat víc se sebou, se svým dechem, tělem, prožitkem. Masérka ho vede, ale nejde o stejný typ kontaktu jako u erotické masáže.
Když se to podaří, může muž zažít něco, co dosud nepoznal – i silné emocionální reakce nebo celotělové prožitky, které nejsou nutně spojené s ejakulací.
Jan:
Z mého pohledu je erotická masáž přímější a pro mnoho klientů přístupnější. Tantrická masáž je jemnější, hlubší a když ji dělá opravdu schopná masérka, tak dokáže energii, která v člověku vzniká, rozprostřít do celého těla. Ten člověk odchází jinak naladěný, ne jen sexuálně uvolněný. Je to opravdu jiný typ zážitku.
Mnoho lidí si pořád myslí, že muži chodí na erotickou masáž hlavně „se udělat“. Je to tak?
Tereza:
Tohle je velké klišé a podle mě dnes už spíš neplatí. Ano, nějaké malé procento klientů tam přijde s tím, že jsou prostě nadržené a chtějí rychlé uvolnění.
Ale většina lidí tam chodí z úplně jiných důvodů. Jsou osamělí, chybí jim blízkost, dotek, pozornost. Nemají v životě prostor, kde by se jich někdo něžně dotýkal, kde by nemuseli nic předvádět, nic dokazovat a kde by na chvíli nebyl tlak z práce, vztahu nebo běžného života.
Muži jsou v tomhle často opravdu nedomazlení. Stačí pohladit po tváři, po vlasech, být chvíli jen přítomná a oni jsou tím někdy úplně dojatí. A právě to je podle mě skutečné jádro té práce.
Jan:
S tím souhlasím. Dneska se ten důvod návštěv hodně změnil. Lidé žijí přes sociální sítě, spousta vztahů je vyprázdněných, komunikace chybí.
Muži k nám velmi často nepřicházejí jen za erotikou, ale spíš za přijetím, klidem a pocitem, že jsou na chvíli pro někoho důležití. Nechtějí výkon. Chtějí se uvolnit, cítit blízkost a znovu si sáhnout na vlastní sebevědomí.
Chodí do salonu i ženy? A co u nich bývá motivací?
Tereza:
Žen přibývá, ale pořád je to menšina. Kdybych to měla odhadnout, pořád se bavíme zhruba o několika málo procentech oproti mužské klientele. Ale je pravda, že ženských klientek i párů postupně přibývá.
To spektrum je široké. Některé ženy přicházejí proto, že chtějí prozkoumat vlastní tělo a sexualitu. Jiné chtějí zažít péči od ženy, protože mají pocit, že žena ženskému tělu rozumí jinak.
Některé experimentují, jiné jsou k tomu vedené zvědavostí nebo partnerem. U žen ještě víc než jinde platí, že je potřeba mluvit o očekáváních – jestli je cílem orgasmus, poznání, uvolnění, nebo prostě jen zážitek. Není jedna správná odpověď.
Já už dnes ženy nemasíruju, protože masáž ženy je energeticky i technicky náročnější a nechci ji dělat napůl. Ale dlouhé roky jsem se tomu věnovala a rozhodně vnímám, že ženská klientela roste.
A co páry? Je párová masáž něco, co doporučujete každému?
Jan:
Párová masáž může být nádherný zážitek a skvělé zpestření vztahu, ale není pro každého. Je potřeba si uvědomit, že jde o velmi intimní situaci a ne každý partner zvládne v klidu sledovat toho druhého s atraktivní masérkou nebo masérem vedle sebe.
Proto někdy párům doporučujeme, aby na masáž šli i odděleně, pokud si nejsou jistí, jak to budou prožívat.
Viděli jsme už i situace, kdy to jeden z partnerů nezvládl. Po masáži přišla hádka, žárlivost, uražené ego. Takže ano, může to vztah obohatit, ale člověk by měl být k sobě upřímný a vědět, do čeho jde.
Tereza:
Párová masáž může hodně odhalit. Ne nutně špatně, ale ukáže, jak jsou ti dva nastavení, jak zvládají sdílenou intimitu, jestli umějí komunikovat svoje hranice a emoce. Když je pár stabilní a otevřený, může to být velmi silný zážitek.
Dá se erotická masáž vnímat jako nevěra?
Tereza:
Za mě je nevěra hlavně to, co je tajené a co si partneři spolu nevykomunikovali. Takže pokud někdo chodí na masáže a druhý partner o tom neví, problém tam být může. Ale samotnou masáž jako automatickou nevěru nevnímám. Vždycky záleží na hranicích konkrétního vztahu.
Jan:
Já to vnímám trochu jinak v tom, že znám strašně moc lidských příběhů a vidím, jak komplikované vztahy bývají. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby si lidé všechno řekli. Jenže často to nedělají.
Z mého pohledu může být masáž pro některé lidi menší zlo než něco, co se rozvine do paralelního vztahu plného emocí, lží a destrukce.
V salonu jsou jasné hranice, služba začíná a končí v určitém rámci. Pro některé klienty je to bezpečnější ventil než hledání intimity někde jinde.
Vznikají mezi masérkou a stálým klientem city?
Tereza:
Vzniká tam vztah, to určitě. Když někdo chodí pravidelně měsíce nebo roky, nemůže to být úplně bez vazby. Není to ale klasický partnerský vztah ani běžné přátelství.
Je to něco specifického, co má svoje hranice i pravidla. Klient si někdy může plést profesionální laskavost, pozornost a bezpečný prostor s něčím hlubším. A samozřejmě i masérka si k některým klientům vytvoří vztah, protože je zná, ví, čím si procházejí, a nějakým způsobem je má ráda.
Důležité ale je, že v Matahari máme možnost klienta odmítnout nebo si ho nechat zablokovat, pokud už je to za hranou nebo se necítíme dobře. To je pro mě zásadní a dává mi to pocit bezpečí.
Jak náročná je tahle práce psychicky?
Tereza:
Více, než si lidé myslí. Není to jen o těle, ale i o neustálém ladění na druhého člověka. Musíte vnímat jeho náladu, rozpoložení, stud, potřeby, hranice.
A zároveň mít pod kontrolou sebe. Nejhorší není ani tak hygiena nebo arogance, s tím se člověk naučí pracovat. Pro mě je nejnáročnější klient, u kterého necítím žádnou odezvu.
Nedá najevo, jestli mu je dobře, jestli je mu to příjemné, jestli se uvolňuje. Když tam není žádná zpětná vazba, je to psychicky náročnější, než cokoliv jiného.
Proto také nemám masáže jako full time. Chodím na půldenní směny a kombinuju to s jinou prací a studiem. Kdyby člověk žil jen tímhle, riziko vyhoření je obrovské.
Jan:
Jako majitel to vidím podobně. Ta práce je fyzicky i psychicky těžká a nové masérky bývají po směnách úplně rozlámané. Nejde dělat kvalitně dlouhodobě šest směn za sebou. Potřebujete odpočinek, jinak to nejde. A právě proto je důležité mít v salonu systém, bezpečí a možnost říct stop.
Změnili se klienti za ty roky?
Tereza:
Mám pocit, že jsou dnes čistotnější a v některých ohledech i lépe orientovaní v tom, co mohou čekat. Dřív se víc stávalo, že klienti přicházeli s představou, že dostanou i služby, které do masáže nepatří.
Dnes už se to víc rozdělilo. Salony se vyprofilovaly a klienti většinou vědí, kam jdou a co tam hledají.
Jan:
Já bych řekl, že tlak na překračování hranic pořád existuje, možná i kvůli tomu, že některé jiné podniky ty hranice posouvají dál. O to víc je pro nás důležité držet si jasný rámec.
MataHari se dlouhodobě snaží stavět na profesionalitě, čistotě, prostředí a kvalitě masérek. Nechceme být něco, co se za masáže jen schovává.
V začátcích Matahari se objevovalo i jméno sexuologa Radima Uzla. Jakou roli pro značku měl?
Když jsem přebíral salon na Plzeňské a postupně se víc nořil do toho, jak erotické masáže v Česku fungují, tak jsem si velmi rychle uvědomil, jak velkou roli pro ten obor sehrál sexuolog Radim Uzel (via dřívější rozhovor – pozn. editora).
Byl to člověk, který dokázal mluvit o sexualitě otevřeně, srozumitelně a bez zbytečného moralizování. V tom byl podle mě napřed před svojí dobou. Pomohl posunout vnímání sexuality i intimních služeb směrem, který nebyl jen bulvární nebo prvoplánově senzacechtivý.
Pro nás měl význam i symbolicky. Byl určitou autoritou, která tomu tématu dávala vážnost a pomáhala ukazovat, že erotická masáž nemusí být něco špinavého nebo laciného, ale že může mít i rozměr lidského kontaktu, psychické úlevy a práce s intimitou.
Je pravda, že na webu tehdy nefigurovaly hlavně polonahé ženy, ale právě Radim Uzel?
Ano, a vlastně to bylo vtipné i odvážné zároveň. Když jsem se tehdy díval na konkurenci, většina salonů stavěla prezentaci hlavně na co nejvíc sexy fotkách žen, aby klienta nalákaly na první pohled. My jsme na hlavní stránce měli obrázek Radima Uzla. Z obchodního hlediska to možná nebyla ta nejjednodušší cesta, protože si umím představit, že někdo web otevřel a čekal úplně jiný typ vizuálu.
Na druhou stranu to přesně ukazovalo, jak jsme chtěli být vnímáni. Ne jen jako místo, kde se klient přijde rychle vzrušit, ale jako podnik, který chce mít nějakou úroveň, kontext a přesah. Dneska už je ten obor samozřejmě jinde, ale tehdy to bylo svým způsobem dost charakteristické.
U mužů si lidé často představí jasný cíl masáže. Jak je to ale u žen? Terezo, kdy pro ženu masáž vlastně „končí“?
Tohle je právě hrozně individuální a nedá se na to dát jedna univerzální odpověď. Já to nevnímám tak, že by masáž měla automaticky „končit“ orgasmem, a to ani u mužů, ani u žen. Vždycky se klientky ptám, s jakým očekáváním přichází, co od té masáže chce, co je pro ni dnes cílem. Někdy je to opravdu orgasmus, někdy hluboké uvolnění, někdy objevování vlastního těla, někdy prostě péče a kontakt.
U žen to možná ještě víc než jinde stojí na komunikaci. Je potřeba si říct, jestli je cílem orgasmus, jeden orgasmus, víc orgasmů, nebo vůbec ne. A taky co je pro tu ženu příjemné, kde má hranice a jak chce, aby ten zážitek probíhal. Nemyslím si, že existuje nějaká šablona, podle které by se to dalo měřit.
V podcastu zaznělo i to, že v salonu působil mužský masér pro ženy. Jak na něj klientky reagovaly?
Jan:
Ano, měli jsme i mužského maséra a musím říct, že to pro některé klientky byla zajímavá volba. Pořád ale platí, že většina žen v tomhle typu služeb preferuje masérku. Je to často dané tím, že se vedle ženy cítí bezpečněji, komfortněji a že od ní očekávají jiný druh naladění a porozumění.
Na druhou stranu jsme měli maséra, kterému klientky velmi věřily a který uměl pracovat jemně, citlivě a profesionálně. U některých žen právě tohle otevřelo úplně jinou zkušenost. Takže rozhodně neplatí, že mužský masér pro ženy nemá místo. Jen je to citlivější a méně častá volba.
Tereza:
Ta energie je opravdu jiná. Žena a muž se těla dotýkají jinak, i když technicky mohou dělat podobné věci. Některým klientkám vyhovuje právě ženská jemnost a intuitivnější práce, jiné mohou být naopak zvědavé na mužskou energii. Ale obecně bych řekla, že ženy jsou v tomhle výběru opatrnější.
My sami jsme v Matahari byli na párové masáži. Jak jsme ten zážitek prožívali osobně?
Aly:
Pro mě to bylo hodně silné už tím, že obecně nemám ráda cizí doteky. Ne každý na mě může jen tak sáhnout a já sama jsem předem dost řešila, jestli mi to bude příjemné, nebo naopak nepříjemné. Na začátku jsem byla strnulá, ale překvapilo mě, jak rychle to ze mě spadlo. Bavíme se fakt o prvních minutách. Pak už jsem se dokázala uvolnit a začít to vnímat jinak.
Zároveň pro mě bylo zajímavé sledovat, jak jinou energii má masérka oproti masérovi. U ženy je ten dotek jiný, pohyb je jiný, celkový prožitek je jiný. I pro heterosexuální ženu to nemusí být o tom, že chce experimentovat se ženami, ale prostě o tom, že ženský dotek nese jinou kvalitu. A tím, že jsme tam byli jako pár vedle sebe, tak jsem si zároveň všímala i Petra, jak reaguje, co se mu líbí, jak s ním masérka pracuje. V něčem to pro mě bylo i inspirativní.
Petr:
Já jsem už v tom prostoru nebyl poprvé, takže jsem nebyl nervózní za sebe, ale spíš jsem vnímal, jaké to bude pro Aly. A právě to bylo nakonec na tom strašně zajímavé. Nešlo jen o moji masáž, ale i o ten společný zážitek. Měl jsem pocit, že párová masáž (měli jsme masérky Violet a Linu) je v něčem ještě silnější než sólo návštěva, protože vedle vlastního prožitku sledujete i partnera a to, co se děje mezi vámi.
Pro mě osobně to bylo zajímavé i v tom, že to trochu otevírá téma, jak člověk reaguje na přítomnost další osoby v intimitě. Není tam citová komplikace jako v reálné trojce nebo čtyřce, protože masérka je v té situaci profesionální a drží jasný rámec. Ale přesto si člověk může otestovat, co to s ním dělá, jestli žárlí, nežárlí, jestli je v klidu, nebo ne. A právě v tom mi to přišlo hodně cenné.
Terezo, zmiňovala jsi i „tři M“ klienta: manželka, milenka, masérka. Co tím myslíš?
Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale něco to vystihuje. U některých stálých klientů opravdu vznikne vedle jejich běžného vztahového života i třetí linie, která není ani manželka, ani milenka, ale právě masérka.
Je to člověk, za kterým chodí opakovaně, který je zná, vyslechne je, dotýká se jich, vytváří s nimi bezpečný prostor a nějakou pravidelnost.
Není to partnerský vztah a není to ani klasická aféra, ale zároveň to není úplně neutrální. Je tam vazba, důvěra, určitá intimita a někdy i idealizace. A právě proto je důležité, aby masérka i klient uměli držet hranice a rozuměli tomu, co ten vztah je a co není.
V nabídce máte i vzájemnou masáž. Jaké tam platí mantinely? A co běžné neintimní doteky klienta při masáži?
Tereza:
Vzájemná masáž vznikla jako reakce na poptávku některých klientů, kteří chtěli masérce dotek nějakým způsobem vracet. Ale i tam jsou pořád jasné hranice. Není to vzájemná intimní masáž v tom smyslu, že by klient dostal volný přístup k intimním dotekům masérky. Ty zůstávají mimo.
Jan:
Obecně platí, že klient se během masáže může masérky dotknout i u běžné erotické masáže, ale musí to být neintimní, přirozené a hlavně to musí být masérce příjemné. Může to být dotek stehna, držení, nějaký blízký kontakt, který do atmosféry patří. Nesmí to ale sklouznout k sexuálnímu překračování hranic. To je jasně dané.
Samozřejmě nejde to nastavit na centimetry a milimetry. Každá masérka má trochu jiný styl, jinak cítí komfort a jinak vede kontakt. Důležité je, aby se všechno dělo v mezích, které jsou bezpečné a respektující pro obě strany.
Roste podle vás zájem o BDSM masáže?
Ano, a překvapivě dost. V poslední době vidíme, že čím dál víc klientů hledá i tenhle typ zážitku. Často nejde jen o fyzickou stránku, ale o hru s mocí, kontrolou, odevzdáním, ponížením nebo naopak vedením. Pro některé lidi je to něco, co v běžném životě nemají kde bezpečně prožít, a právě proto je to láká.
Z mého pohledu je to dnes jedna z kategorií, která roste nejvíc. Neznamená to, že by úplně vytlačovala klasické erotické nebo tantrické masáže, ale rozhodně je tam vidět vyšší zájem než dřív.
A souvisí s tím i plán nové BDSM místnosti na třetí pobočce?
Přesně tak. Když připravujeme třetí pobočku, chceme tam vytvořit i speciální místnost právě pro BDSM masáže. MataHari je jinak laděná spíš do luxusního, jemného, elegantního prostoru a to klienti znají. Ale zároveň vidíme, že část poptávky se posouvá jinam a že dává smysl nabídnout i prostředí, které bude pro tenhle typ zážitku vhodnější.
Nejde o to udělat z toho nějaký extrém nebo senzaci. Spíš chceme vytvořit profesionální a bezpečný prostor pro klienty, kteří hledají právě tuto dynamiku a chtějí ji zažít v jasných mantinelech.
V rozhovoru jste otevřeli i téma nevěry. Jak se na to díváš ty, Honzo? A proč podle tebe někteří klienti volí raději masáž než aféru?
Tohle je citlivé téma a vím, že s mým pohledem nebude každý souhlasit. Ale po letech v tomhle prostředí vidím, že realita vztahů je mnohem složitější než jednoduché soudy zvenčí. V ideálním světě by si partneři všechno řekli, pojmenovali svoje potřeby a našli společné řešení. Jenže tak to často nefunguje. Lidé spolu nemluví, stydí se, bojí se konfliktu nebo odmítnutí.
Můj pohled je takový, že někteří muži opravdu nehledají nový vztah – ani rozbití rodiny. Hledají ventil, uvolnění, pocit blízkosti, potvrzení, že ještě nejsou úplně mrtví uvnitř.
A v tom může být masáž pro někoho menší zásah než aféra. V salonu jsou jasné hranice, daný čas, daný rámec a ten příběh tam v zásadě začíná i končí. Kdežto mimomanželský vztah s sebou nese emoce, lhaní, očekávání, pnutí a často destrukci všeho kolem.
Zároveň si myslím, že muži a ženy často prožívají nevěru jinak. Neříkám, že univerzálně, ale z mé zkušenosti muži častěji oddělují sexuální akt od citové roviny, zatímco ženy do toho častěji pustí i emoce.
A právě proto může být pro některé lidi masáž paradoxně „bezpečnější“ forma úniku než něco, co se překlopí do plnohodnotné aféry. Neříkám, že je to ideální. Jen říkám, že chápu, proč to tak část klientů má.
Podle čeho poznáte dobrou masérku?
Jan:
Není to primárně o vzhledu. Samozřejmě ta žena musí být upravená, reprezentativní a musí zapadat do úrovně salonu.
Ale to, co rozhoduje, je empatie, komunikace, cit pro klienta a schopnost vytvořit bezpečnou atmosféru. Ta nejlepší masérka není nutně ta nejvýraznější na fotce. Je to ta, ke které se klient vrací, protože se u ní cítí dobře.
Když se hlásí nová zájemkyně, nemusí umět skoro nic. Důležité je, aby přišla normální, otevřená, spolehlivá a chtěla to zkusit. Zbytek se dá naučit. Máme systém zaučení, zkušebních směn i dalšího vzdělávání. A když zjistí, že to pro ni není, je to v pořádku.
Tereza:
Za mě je důležité i to, s jakým záměrem tu práci dělá. Když ji někdo dělá jen kvůli penězům a nemá v ní žádnou vlastní oporu nebo jiný život vedle ní, dlouho to většinou nevydrží.
Hodně kolegyň přichází třeba z pomáhajících profesí, školství nebo sociálních služeb. A dává to smysl – už mají vybudovanou empatii, práci s lidmi a schopnost držet prostor pro druhé.
Mluvili jste i o tom, že chcete jít dál než jen k samotným masážím. Co chystáte?
Jan:
Připravujeme projekt MataHari Educate. Vnímáme, že z masáží si za ty roky odnášíme obrovské množství zkušeností o vztazích, samotě, intimitě, studu, sexualitě i komunikaci.
A byla by škoda, aby to zůstalo jen zavřené mezi zdmi salonu. Chceme dělat menší víkendové kurzy pro muže a ženy zvlášť, protože věříme, že se lidé v odděleném prostoru otevřou víc.
Nechceme z toho dělat ezoterickou show ani přednášku plnou pouček. Chceme, aby tam byly skutečné zkušenosti z praxe, pohled masérek, psychologů, sexuologů i lidí, kteří umějí mluvit o životě normálně a bez póz. Smyslem je pomoct lidem líp rozumět sobě, vztahům i tomu, co vlastně potřebují.
Tereza:
Mně ten směr dává smysl. Za ty roky člověk vidí, kolik lidí v sobě nosí témata, o kterých se bojí mluvit s partnerem, kamarády nebo kýmkoliv dalším. A přitom právě možnost to bezpečně pojmenovat, bývá první krok ke změně.
Pokračování v podcastu
Děkujeme oběma za jejich čas a upřímnost a naše čtenáře teď rozhodně lákáme k poslechu nového dílu podcastu, kde rozebíráme ještě další množství témat. Věnovali jsme Janovi a Tereze hodinu a půl a je to neskutečně zábavná a objevná jízda! 🙂
