Pokračujeme dalším dílem našeho masturbačního seriálu… Když proletíme starým světem, kdy sexualita byla opěvována, všimneme si mnohých spojení s ne-jenom příjemnými pocity, ale i významnými událostmi.

Masturbace jako životní styl

Například Egypťané uctívali masturbací boha slunce Atuma, který dle pověsti právě tímto způsobem stvořil první dvě duše (počátek lidstva). V Mezopotámii se zas tradovalo, že voda v řece Tigris není nic jiného než ejakulát boha jménem Enki, který si samozřejmě nejdřív řádně „zamastil“

V antice se však zabývali více těmi blahými pocity. Masturbace byla natolik běžná, že si učitelé dokonce stěžovali, že jejich výklad ruší hlasité vzdychání vzrušených žáků. Některým, jako byli například Platón a Sokrates, to zas prý až tolik nevadilo, ba naopak se i rádi zapojili.

Ruce na peřinu pánové…!

Kdo s tímto začal je opět trochu mlhavé, ale uvažovalo se o špatném vlivu Masturbace na zvyšování početnosti obyvatelstva, což bylo potřeba pro úspěšné vydobytí nových území. Nejkomerčněji to opět pojala stará „dobrá“ církev (ale i např. Judaismus zastával velmi podobný postoj).

Vše, co zabraňovalo příbytku populace, jako přerušovaná soulož, anální/orální sex, homosexualita a v neposlední řadě samozřejmě masturbace, bylo považováno za hříšné smilstvo, za co také hrozilo provinilcům náležité zadostiučinění.

Na těchto tézích církev trvala, i když původní účel již pozbýval smyslu. Krom božích trestů stačily z počátku malí strašáci, jako chlupaté dlaně, impotence, nebo snížené libido apod. Postupem času se však muselo přitvrdit a škodlivostí samohany se začala zabývat i věda. To byla ta správná zbraň, kterou církev potřebovala.

Veškeré duševní poruchy byly automaticky přisuzovány právě masturbaci a pro boj s ní byly konstruovány hrůzostrašné přístroje, které se mladíkům různými způsoby instalovaly na jejich přirození (Pánové, v téhle době by jste určitě žít nechtěli). Jelikož se tyto hony na „honící“ pořádali ještě ve druhé polovině dvacátého století, není divu, že je i dnes sexualita stále částečné tabu a mnoha lidem nejdou otevřené rozhovory o sebeukájení, jak se říká, přes pusu.

No a co ženy?

Je zajímavé, že o ženách, jakožto o masturbačních hříšnicích, se ve spisech takřka nemluví. Příznačně řečeno, byly v tomto směru jaksi neuchopitelné. A dost možná měli také velké plus z hlediska plození. I když církev se přesto rozhodla to ženám vynahradit, a to hned v dobách inkvizice. Na druhou stranu měli ale na výběr z celé škály jiného smilstva.

Tak jsme si zas řekli pár nejnutnějších zajímavostí ze světa autoerotiky, zajímavé že? Buďme rádi, že v dnešní době vítězí rozum nad slepou vírou (alespoň v tomto směru). Teoretickou část bych rád zakončil větou řeckého filosofa, průkopníka Díogenése ze Sinópé (412 př.n.l.-323 př.n.l.). Poté, co na náměstí plném lidí masturboval, pravil:

„Jde o stejně přirozenou potřebu jako jsou hlad a žízeň – a ty člověk také uspokojuje hned na místě.“

Příště vám prozradím, jaké znám techniky pánské masturbace a vy mi třeba povíte ty svoje 🙂