The Girlfriend Experience, v Česku vysíláno jako Já, společnice, je americký seriál, který ukazuje svět luxusních společnic. Vysílal se v premiéře na kanálu Starz, v tuzemsku se ho chopila televizní stanice Prima LOVE. Jaký je?
Ústřední téma seriálu
Ústřední hrdinkou první sezóny seriálu je Christine Reade. Mladá dívka studuje na univerzitě a tvrdě pracuje na své kariéře. Začíná jako stážistka v prestižní právnické kanceláři Kirkland & Allen.
Pod vlivem své spolužačky se však brzy nechá okouzlit světem luxusních společnic. Kamarádka Avery jí „dohodí“ prvního klienta a Christine začíná žít dvojí život. Ke své tajné práci společnice je přitahována mocí peněz i nadvládou, kterou si tímto způsobem získává.
Hodnocení: CSFD.cz – 60 %
Paradoxem však je, že pro dívky nejsou klienti jen zdrojem peněz. Váže je k nim skutečné citové pouto, které lze označit za do jisté míry romantické. Samotná Christine brzy zažívá, jaké to je, když klienti překračují hranici a rozkrývá korupci Kirkland & Allen.
Ve druhé sérii se představují Erica, Anna aBria. Erica je finanční ředitelku re-publikánského politického akčního výboru. Anna poskytuje escort. Dvě ženy, které zdánlivě nemají nic společného, se setkají během nadcházejících voleb. Erica chce s Anninou pomocí vydírat jistého vlivného muže.
Bria je bývalá luxusní společnice, která se ve snaze vymanit se z vlivu násilnického partnera uchýlí do programu na ochranu svědků. Zároveň se však vrací ke své bývalé práci v erotickém byznysu.
Hlavní hrdinové seriálu
Riley Keough jako Christine
Riley Keough je americká herečka a modelka, která je známá především svým působením v nezávislých filmech.
První výraznější rolí, ve které dostala více prostoru, byla ta v psychologickém dramatu Dobrý doktor, kde si zahrála po boku Orlanda Blooma. Filmoví fanoušci ji znají také z postapokalyptického sci-fi Šílený Max: Zběsilá cesta nebo životopisného snímku o stejnojmenné kapele The Runaways.
Anna Friel jako Erica
Britská herečka je českému divákovi důvěrně známá, zahrála si totiž v historickém velkofilmu Bathory.
Začínala jako divadelní herečka. Výrazněji na sebe upozornila například v seriálu Brookside, za který si odnesla Národní televizní cenu. Podobně si příznivé ohlasy vysloužil i seriál Řekni, kdo tě zabil. K úspěšným filmovým počinům této herečky patří rovněž Sen noci svatojánské
Louisa Krause jako Anna
Louisa Krause je americkou filmovou, divadelní a televizní herečkou. Svou kariéru započala na divadelních prknech.
Objevila se například v inscenaci Iphigenia 2.0. Filmovým debutem se pro ni stalo drama Holky na hlídání. Mezi divácky vysoko hodnocené filmy, v nichž se mladá herečka rovněž objevila, patří například hudební komedie Zažít Woodstock.
Carmen Ejogo jako Bria
Původem anglická herečka Carmen Ejogo je také zpěvačkou. Svou kariéru zahájila jako moderátorka dětského programu Saturday Disney.
Filmoví fanoušci si ji mohou pamatovat například z komedie Policajt ze San Francisca nebo z akčního snímku Mstitelé. Od 90. let se Carmen pohybuje také v hudebním průmyslu, spolupracovala s mnoha hudebníky, jako je Alex Reece.
VIDEO trailer:
Tvůrci seriálu
Kdo je Lodge Kerrigan (režie a scénář)
Americký filmový scénárista a režisér se pozornosti dočkal především se svým snímkem Rebecca H. (Return to the Dogs). Film byl vybrán do sekce Un certain regard na filmovém festivalu v Cannes. Ta si klade za cíl upozornit na méně známé filmaře a vyzdvihnout odlišně laděné filmy, než jsou ty, jimž se dostává pozornosti na festivalu.
Kdo je Amy Seimetz (režie a scénář)
Herečka, scénáristka a producentka svou kariéru započala u nezávislých a krátkometrážních filmů. Poprvé se jí výrazněji podařilo prosadit zejména s filmem Lék na melancholii z roku 2008. Film Sun Don’t Shine, pod kterým je podepsána jako režisérka, jí vynesl ocenění na na festivalu South by South-west.
Jaký seriál je
První sezóna doslova stojí a padá s Riley Keough. Ta si ostatně za svůj výkon odnesla i nominaci na Zlatý glóbus. Odvážné scény i uvěřitelná hlavní představitelka k tomu, aby seriál táhly vpřed, nestačí. The Girlfriend Experience jako by si nedokázal vybrat, jaké poselství vlastně míní divákovi předat.
Značně roztříštěná dějová linie osciluje mezi snahou o thriller z právnického prostředí, uvěřitelným lidským příběhem o tom, že i luxusní společnice je ženou, která má city a zároveň dráždivým erotickým filmem.
A právě lechtivé scény patří k tomu, co na seriálu splnilo svůj účel a proč stojí za to se na něj podívat. Je však nutné uznat, že na (zatím) dvě série o téměř třech desítkách epizod, jsou žhavá lesbická dostaveníčka i sex ve třech zkrátka málo.
Filmaři zůstali v nesporně zajímavém tématu, které je opředené mnoha stereotypy, jen na povrchu a nepodařilo se jim z atraktivního námětu vytěžit víc. Navrstvení dalších postav a dějových odboček se po první sérii ukázalo být spíš kontraproduktivní.
Výpisky šéfredaktora – co mi z The Girlfriend Experience zůstalo v hlavě
„Na The Girlfriend Experience mě nebavilo ani tak to, že ukazuje escort svět, ale spíš to, jak chladně a skoro laboratorně sleduje moc, peníze a intimitu. Není to seriál, který by diváka sváděl k romantizaci. Spíš ho nechá nepříjemně dlouho sedět v tom, jak snadno se city, role a obchod začnou prolínat.“
„U první série mi nejvíc utkvěla Christine právě tím, jak působí klidně, skoro odtažitě, a přitom je v ní pořád cítit, že si testuje, kam až může zajít. Není to typ hrdinky, která by si získávala diváka klasickou sympatií. Spíš mě bavilo, jak je těžké ji úplně přečíst. A právě to dělá ten seriál zajímavější než běžné erotické drama.“
„Tenhle seriál podle mě funguje nejlépe ve chvíli, kdy sex neukazuje jako vyvrcholení nebo odměnu, ale jako součást širšího vyjednávání. Kdo má kontrolu, kdo platí, kdo vede konverzaci, kdo nastavuje tón, kdo se tváří silněji, než se doopravdy cítí. To je na tom pro mě mnohem víc rajcovní i znepokojivé než samotná nahota.“
„Líbilo se mi, jak první série pracuje s pocitem, že Christine neposkytuje jen sex, ale hlavně iluzi pozornosti, klidu a přijetí. Přesně to je vlastně na pojmu girlfriend experience nejzajímavější. Nejde jen o tělo. Jde o to, že si někdo na chvíli kupuje pocit blízkosti, který v běžném životě neumí nebo nemůže získat.“
„Na rozdíl od spousty jiných seriálů mi The Girlfriend Experience nepřišla vyloženě horká v klasickém smyslu. Je erotická spíš tím, jak je odměřená, chladná a napjatá. Vzrušení tam nevzniká jen z toho, co je vidět, ale z toho, co mezi lidmi visí ve vzduchu. A to mi přišlo mnohem dospělejší než obyčejné sázení na explicitní scény.“
„Zajímavé mi přišlo i to, jak moc seriál spojuje profesionální svět s intimním. V první sérii se právnická kancelář a escort byznys vlastně navzájem zrcadlí. V obou světech jde o status, výkon, transakci, čtení druhých lidí a schopnost zachovat tvář i ve chvíli, kdy se pod povrchem rozpadá jistota.“
„U tohohle seriálu mě baví, že postavy málokdy vysvětlují samy sebe tak, jak by divák čekal. Člověk si musí hodně věcí domýšlet z gest, ticha, pohledů a drobných změn v chování. Není to seriál, který by vás vodil za ruku. A právě tím může působit intenzivněji než výrazně ukecanější erotická dramata.“
„Když si z něj mám vytáhnout nejsilnější motiv, tak je to pro mě střet autenticity a performance. Co z toho, co ty ženy nabízejí, je ještě role, co už je skutečná blízkost, a jestli mezi tím vůbec jde vést čistou hranici. Seriál na to nedává snadné odpovědi, ale právě proto mi přišel zajímavý.“
Výpisky k zajímavým scénám a momentům
„Hodně mě bavily scény, kde Christine teprve zjišťuje, že klient nechce automaticky jen sex, ale i pocit výjimečnosti, pozornosti a klidně i zdání vztahu. Právě v těch chvílích seriál nejlíp ukazuje, že obchod s intimitou nestojí jen na tělesnosti, ale na velmi přesně dávkované psychologii.“
„Silné jsou pro mě i momenty, kdy Christine přenáší chladnou profesionalitu do běžného života. Najednou působí, jako by se i v civilu dívala na lidi trochu jako na vyjednávání. Ten posun, kdy role začne prosakovat do osobnosti, mi na tom přišel fascinující a vlastně i dost nepříjemný.“
„Nejzajímavější nejsou nutně samotné erotické scény, ale chvíle těsně před nimi a po nich. Jak se mění tón hlasu, jak někdo vstoupí do místnosti, jak rychle se nastaví pravidla a jak se pak člověk vrací zpět do normálu. Tam je podle mě ta skutečná síla seriálu.“
„Druhá série mě zaujala tím, že se nesnaží jen kopírovat první, ale rozbíjí perspektivu do více linek. Je tam víc manipulace, víc politického podtextu a méně jedné centrální hrdinky, o kterou se všechno opírá. Není to nutně příjemnější na sledování, ale je to zajímavé tím, jak jinak pracuje s mocí a rizikem.“
„A kdybych měl vypíchnout jednu věc, kterou ten seriál dělá fakt dobře, tak je to atmosféra. Je v něm něco sterilního, hladkého a současně lehce nebezpečného. Člověk má pocit, že všechno je pod kontrolou, dokud najednou není.“
Slova závěrem od šéfredaktora
„Na TGE mě asi nejvíc bavilo to, že se nesnaží být lacině skandální. Jasně, nese v sobě erotické napětí a pracuje se světem luxusních společnic, což samo o sobě přitahuje pozornost. Jenže ve finále mě na tom nejvíc držela jiná věc. Ten seriál je strašně přesný v tom, jak ukazuje intimitu jako formu transakce, vyjednávání a výkonu.
U první série mi přišlo nejsilnější, že Christine není napsaná tak, aby si ji divák zamiloval na první dobrou. Je uzavřená, kontrolovaná a místy až nepříjemně odtažitá. Jenže přesně to funguje. Člověk ji sleduje skoro se stejnou zvědavostí, s jakou ji asi sledují i muži kolem ní. Pořád čeká, kdy se v ní něco zlomí, co je ještě kalkul a co už skutečná potřeba moci nebo blízkosti.
A právě v tom mě TGE baví víc než běžné erotické seriály. Nehraje jen na tělo. Hraje na moc, na ticho, na odstup, na pocit, že všechno je přesně spočítané, a přitom se to může kdykoliv rozpadnout. Není to seriál, který bych doporučil kvůli horkým scénám. Doporučil bych ho spíš lidem, které zajímá, co se stane, když se sex, peníze, status a emoce smíchají do jedné dost nebezpečné směsi.“
Přítelkyně jako služebnice = i jako film? :))
Aby vás to dostatečně mátlo, tak stejnojmený film od režiséra STEVEN SODERBERGH byl vydaný před 17 let
Výpisky redaktorky Natálie – recenzentky naší redakce 🙂
„Na TGE mě od začátku přitahovalo to zvláštní napětí, že se v ní skoro všechno tváří elegantně, uhlazeně a pod kontrolou, ale pod tím je cítit něco chladného, prázdného a trochu nebezpečného. Není to seriál, který by mě vzrušoval prvoplánově. Spíš mě fascinoval tím, jak nepříjemně přesně ukazuje, že blízkost může být také výkon.“
„Christine na mě působila jako žena, která si velmi pečlivě hlídá, co ze sebe pustí ven. A právě tím mě bavila. Není snadno čitelná, nesnaží se být roztomilá ani automaticky sympatická. Spíš jsem měla pocit, že ji sleduju s podobnou zvědavostí jako lidé, kteří si ji platí. Pořád jsem si říkala, co z ní je skutečné a co už je jen dokonale zvládnutá role.“
„Na seriálu mě baví, že erotiku neukazuje jako něco hřejivého a romantického, ale spíš jako součást hry o moc, pozornost a iluzi výjimečnosti. Přesně to mi na něm přišlo nejzajímavější. Že nejde jen o sex, ale o to, jak moc lidé touží po pocitu, že jsou viděni, chtěni a aspoň na chvíli důležití.“
„Hodně silně na mě fungovaly momenty, kdy je vidět, že girlfriend experience není jen služba, ale skoro pečlivě vystavěná fantazie o bezpečné blízkosti. Někdo si vlastně nekupuje jen společnici, ale způsob, jak si na chvíli půjčit jinou realitu. A právě to mi přišlo mnohem silnější než jakákoli explicitní scéna.“
„Líbilo se mi, že seriál pracuje s tichem a odstupem. Spousta scén není silná tím, co se v nich řekne, ale tím, co visí mezi lidmi. Pohledy, malé změny v tónu hlasu, chvíle, kdy někdo zůstane až moc klidný. Právě tohle ve mně zůstávalo nejdéle.“
„Na první sérii mě možná nejvíc bavilo to postupné rozostřování hranic. Kdy už je člověk ještě v roli a kdy už mu ta role začíná přerůstat přes hlavu. Právě tenhle moment mi přišel na seriálu nejvíc znepokojivý i přitažlivý zároveň.“
„The Girlfriend Experience na mě působila jako erotické drama pro lidi, které víc než samotná nahota zajímá psychologie, mocenská dynamika a to, jak se dá intimita proměnit v něco skoro až obchodně čistého. A právě v tom je pro mě ten seriál jiný než většina podobně laděných titulů.“
Výpisky k atmosféře, scénám a detailům
„Nejvíc mi v hlavě zůstaly scény, které na papíře vlastně nejsou nijak hlasité. Někdo sedí naproti někomu, mluví klidně, všechno vypadá zdvořile a elegantně, ale přitom je cítit, že se tam odehrává mnohem víc než běžná konverzace. Tenhle druh tichého napětí mi přišel strašně silný.“
„Zaujalo mě, jak seriál ukazuje luxus a krásu skoro až sterilně. Není to hřejivý svět přepychu, ale spíš dokonale naleštěné prostředí, ve kterém se člověk může velmi snadno ztratit sám sobě. Právě to na mě fungovalo víc než jakákoli snaha být vyloženě sexy.“
„Silné mi přišly chvíle, kdy Christine působí naprosto klidně, ale člověk má pocit, že pod tím klidem běží úplně jiný, mnohem tvrdší proces. Mám ráda postavy, které nejsou snadno přečitelné, a ona přesně taková je.“
„U tohohle seriálu jsem si víc než jinde uvědomovala, jak důležité je, kdo v místnosti nastavuje tón. Kdo mluví první, kdo čeká, kdo se usměje a kdo si nechá odstup. Není to seriál jen o erotice, ale i o jemných posunech moci. A to mě bavilo snad nejvíc.“
„Líbilo se mi, že některé scény působí skoro až chladně neosobně, a přitom ve mně vyvolaly mnohem větší neklid než něco explicitního. TGE jako seriál podle mě nejvíc funguje právě v tomhle prostoru mezi touhou a odpojením.“
A osobní její hodnocení závěrem
„Na The Girlfriend Experience mě asi nejvíc bavilo to, že mě ani na chvíli nenechala sklouznout k jednoduchému čtení. Není to seriál, který by člověku servíroval jasné emoce, velká vysvětlení nebo snadno oblíbitelné postavy. Spíš mě držel v takovém zvláštním napětí, kdy jsem měla pocit, že sleduju něco velmi krásného, elegantního a současně i dost chladného.
Christine mě zaujala právě tím, jak moc si hlídá samu sebe. Nepůsobí jako žena, která by se chtěla otevřít divákovi nebo si ho získat. A možná právě proto jsem ji sledovala tak soustředěně. U ní mě bavilo přemýšlet, co je ještě strategie, co už zvyk a co možná opravdová potřeba mít nad sebou a nad ostatními kontrolu.
Pro mě ten seriál nestojí na erotice v běžném smyslu. Stojí spíš na tom, že ukazuje blízkost jako něco, co může být velmi přesně dávkované, téměř profesionálně vystavěné a přitom pořád lidsky zneklidňující. A právě to mi na něm přišlo silné. Nechtěl se mi zalíbit. Chtěl ve mně zůstat. A to se mu povedlo.“
