Nevybíravost. Sexuální přitažlivost jak k osobě druhého pohlaví, tak k osobě stejného pohlaví, tedy přitažlivost k mužům i k ženám. V odborném výkladu se jedná o emocionální, romantickou nebo sexuální náklonnost jedince k osobám bez rozdílu pohlaví.

Co je bisexualita

Poprvé se termín bisexualita objevil v 19. století. V minulosti byla bisexualita chápána jako ztráta lidské identity nebo pouhá provokace společnosti. Ve svém původu byl využíván ve smyslu biologického hermafroditismu (tj. u osob s ženskými i mužskými pohlavními znaky), dnes se za účelem hermadroditismu lidé přeoperovávají, aby po všech pohlavních stránkách vyhověli svému bisexuálnímu partnerovi.

Bisexualitu je možné chápat ve dvou rovinách. V první rovině se jedná o svébytnou sexuální orientaci (např. jako homosexualita nebo heterosexualita).

Naopak ve druhém pojetí vnímáme bisexualitu jako specifický projev sexuální aktivity homosexuálně a heterosexuálně orientovaných osob.

Bisexuální chování není typické jen pro člověka. Naopak, v přírodě byla bisexualita zaznamenána také například u šimpanzů, kosatek, delfínů, antilop nebo tučňáků.

Dvojí orientace a historie

V minulosti byla bisexualita chápána jako ztráta lidské identity nebo pouhá provokace společnosti, původně byl tento termín užíván u hermafrofitismu (dnes se za účelem hermadroditismu lidé přeoperovávájí, aby po všech pohlavních stránkách vyhověli svému bisexuálnímu partnerovi).

Postupem času a i s příchodem feminismu, se došlo naopak k tezi, že všichni jsme od přírody bisexuální, že v každém z nás je něco ženského i mužského (ostatně i ženský klitoris je zakrnělým penisem), a že bychom mezi sebou neměli v ničem nedělat rozdíly a milovat se takoví, jací jsme.

Bisexuálové = dají se léčit?

Pohlavní hranice se tak setřela co do všeho – do sexuálních omezení, do mužských contra ženských prací, samozřejmě do možnosti vzdělání, a především také co do módy. Dnes bisexualita není nemocí.

Mnoho sexuologů v současné době neuznává bisexualitu jako samostatnou sexuální orientaci, i přesto, že existuje bisexuální hnutí s vlastními vlajkami a vyčleňuje se z LGBT komunity jako samostatná a svébytná skupina. Mnoho odborníků vysvětluje bisexualitu jako tendenci vyvarovat se homofobním projevům většinové společnosti, nebo také jako projevy zvědavosti a tendence k erotickým experimentům.

LGBT komunita

Ovšem i v rámci LGBT komunity to nemají bisexuálové úplně jednoduché. Bývá na ně nahlíženo jako na osoby, které odmítají svůj coming out a svou orientaci schovávají za sexuálně romantické experimenty s opačným pohlavím. Jako jedni z prvních hovoří o tomto odborníci v San Franciscu, kteří představili čtyřfázové schéma rozvoje identity a coming out. Jedná se o počáteční zmatení, hledání se a aplikování „nálepky“ bisexuála, zvykání si na identitu a pokračující nejistotu.

Velký průlom v oblasti bisexuality přinesly tzv. Kinseyho zprávy, ze kterých dokonce vznikla Kinseyho stupnice sexuální orientace znázorňující existenci různých poloh sexuální orientace mezi čistě heterosexuálním a homosexuálním chováním.

Bisexualita v České republice

Analýza z roku 2007 uvádí, že v České republice fakticky není možné mluvit o existenci bisexuální komunity. Mnoho bisexuálních žen se integruje do lesbické komunity bez jakýchkoliv potřeb upozorňovat na svoji odlišnost. Výskyt bisexuálních mužů je ještě mnohem menší.