Že existují organizace Lékaři bez hranic a Reportéři bez hranic ví z médií asi každý. Ale málokdo tuší, že má naše hlavní město bez hranic i divadlo. A divadlo ne ledajaké. Jeho sál se sto místy vypadá sice poněkud skromněji ve srovnání s jinými zavedenými divadly, nicméně si tato scéna získává stále větší přízeň diváků díky netradičnímu repertoáru. Většina her DIVADLA BEZ HRANIC má totiž EROTICKÉ pozadí.

Vzpomeňme MANDRAGORU od Machiavelliho, slavnou klasickou renesanční komedii s vtipnými dialogy a rafinovanými zápletkami, která položila jeden ze základů moderní veselohry. Smilník Kalimach touží po milostných pletkách s mladou a překrásnou Lukrécií, jež je však bohužel ženou postaršího manžílka Mikuly, který sní o synovi a dědicovi. Sluha Ligur namluví Kalimachovi, aby se přestrojil za lékaře a namluvil Mikulovi lež, a sice že zaručeným prostředkem zvýšení plodnosti je výtažek z kořene mandragory, který však údajně zároveň zahubí prvního muže, jenž se bude s dotyčnou ženou milovat. Mikula Kalimachovi uvěří a přijme i jeho návrh, že pro první milování s Lukrécií najde náhodného hlupáka…

Dalším zajímavým projektem je RACAJDA, která vychází z knihy a následně divadelní hry E. E Kische Tonka Šibenice. Hra upravena Milošem Macourkem vypráví příběh o Antonii Havlové, několikrát soudně trestané služebnici lásky, která strávila noc s krutým vrahem Prokůpkem před jeho oběšením, aby splnila jeho poslední přání.

Jde o komorní veseloherní příběh založený na pozadí skutečné postavy pražské galerky tehdejší doby. Kouzlo představení tkví v tom, že se se diváci v sále stanou nebeským tribunálem, který zemřelou Tonku buď přijme do nebe, nebo odsoudí do pekla. Herečka Milena Kleinerová byla za výkon v roli Antonie Havlové v tomto představení zařazena do širší nominace na cenu THÁLIE 2016.

Za právě nastudovanou inscenaci se dá považovat VRAŽDA SEXEM od Joan Shirleyové. Jde o skvěle napsanou anglickou komedii o muži, kterému činí problém najít sám sebe. Bernie se rozhodne praštit se zaměstnáním a věnovat se výtvarnému kumštu – bohužel jediným produktem je ale zatím pouze nepovedený autoportrét.

Jeho žena, lékařka Nikol, zase musí kvůli rekonstrukčním pracím přemístit svou ordinaci domů. A aby toho nebylo málo, v domě žije také popletená a krátkozraká teta Dot, do toho všeho ještě přijde hysterická a dotěrná pacientka Val žádat Nikol, svoji lékařku, aby mohla porodit své již sedmé dítě v provizorní ordinaci do vany. Kromě porodu se postavy musí vypořádat i s ukrytím mrtvoly a nečekanou návštěvou milenky…

Velkým dramaturgickým počinem se zdá být uvedení hry od Piny Ammendoly NA VÁNOCE BUDU GAY, kterou jsem osobně zhlédl. Učitel Peppino je nevěrný muž středního věku, který má hodně žárlivou přítelkyni. Není zrovna při penězích, ale spoléhá na svého strýce, který v Americe vlastní řetězec pizzerií Puci Puci. Ten se totiž chystá odejít do důchodu a zmíněný podnik předat právě synovci.

Má to však jeden zádrhel – strýc je zapřisáhlý gay a vyžaduje, aby i Peppino byl „na kluky“!!! Co teď? Vánoční návštěva je ohlášena. Synovec má tudíž velice krátkou dobu na to přesvědčit a přemluvit svého dobrého kamaráda, aby společně předstírali zamilovanou dvojici. Jejich „námluvy“ a společná příprava na strýcův příjezd vyvolává pochopitelně celou řadu veselých scén, které vyústí ve velmi překvapivý a nečekaný závěr…

Jde o hru pro pět herců. Napsal ji před třemi roky známý italský herec a dramatik, již sám zrežíroval a poměrně dlouho v ní i vystupoval. Možná proto, že je scénář dopilován do poslední věty, sklízí představení v Itálii velký ohlas dodnes.

Co se týče výkonů pražského nastudování, je k popukání sledovat Jana Bartošku (role Peppina) a Radka Fejtu (role Ercole), jak si s pomocí instruktážní videokazety osvojují pohyby a grimasy homosexuálního jedince, zvláště když jsou instrukce podávány Václavem Luksem (role instruktora). Neméně zajímavá je následná výuka tance na hudbu z Labutího jezera v baletních úborech, jakož i na Vánoční odrhovačku v dámském kostýmu Santa Clause.

Známý film Klec bláznů připomíná jevištní scéna, která dozná proměny, jen s tím rozdílem, že v případě inscenace ženské akty a doplňky se vymění za mužské… Milým zpestřením je hudební doprovod v italském rytmu; divák se tak vrací do časů melodické kantilény, která měla ještě donedávna v českých rádiích zelenou. Nechybí ženská něha v polonahém provedení Michaely Marečkové (role milenky Margherity) a Petry Arnautové (role milenky Luany), které se naopak s dobou sžívají velmi dobře právě dnes, vzpomenu-li BDSM praktiky.

A konečně přichází čas na zhodnocení výkonu Jiřího Pivrnce (role strýce Frankieho). Tady musím bohužel přiznat, že se mi dost přesvědčivý nezdá, alespoň v porovnání s dynamickými výkony ostatních členů souboru, nicméně i přesto dovede pošimrat bránice svými přeněžnělými gesty. Bránice pošimrá i samotné finále, kdy se celý soubor loučí s publikem svéráznou choreografií na hit skupiny Village People YMCA, často hraný v gay klubech. O scénu a režii se postaral Petr Míka, kostýmy navrhla Lucie Albrecht. Nenechte si ujít! Vřele doporučuji.

DIVADLO BEZ HRANIC má sice stálý profesionální soubor, nicméně jeho prostory jsou k dispozici i souborům poloprofesionálním, jako jsou Maškara, Improvizace a další, které mají rovněž co nabízet. Navíc je živým důkazem, že i s malým souborem se dá dělat velké umění. A pobavit dnes publikum není snadné!!! Divadlo, které se nachází v pražské čtvrti Nusle (nedaleko Fidlovačky), má rovněž intimně zbudovaný bar, kde se pořádají zajímavé výstavy. Více o programu a repertoáru se dozvíte na jeho odkazu.

Zdroj fotografií ze hry Na Vánoce budu gay: internetové stránky divadla