Odborně řečeno jde o hypersexualitu u žen. U mužů je hypersexualita označována termínem satyriáza.

Termín nymfomanie označuje chorobnou touhu ženy po sexu, její zvýšenou nenasytnost a vzrušivost. Pojem nymfomanie pochází z řečtiny (nymphe = mladá žena; nymfy byly dcery boha Dia – lesní nebo vodní bohyně). Pro ženy trpící nymfomanií je jejich intimní život neustále zcela nedostačující. První záznamy o nymfomanii pocházejí z 19. století.

Na rozdíl od jiných závislostí není možné hypersexualita vysvětlit biologicky. Problém je psychický.

Člověk, který je postižený hypersexualitou, nevyhledává sex kvůli tomu, že ba to vyžadovalo jeho tělo, ale proto, že to vyžaduje jeho mysl.

Běžně řečeno je za nymfomanku považována žena, která potřebuje častěji sex. Jenže pravá nymfomanie je lékařský problém související s psychickými problémy, či onemocněními mozku.

Mezi nejčastější symptomy nymfomanie patří:

  • nutkavá potřeba sexuální aktivity (hlavním cílem je snížení psychického napětí);
  • pociťování frustrace z nedostatečného sexuální uspokojení;
  • impulzivní chování;
  • zvýšená iniciace pohlavních styků s partnerem;
  • žena je sexem fascinována;
  • sexuální touhy ženy se mohou vymykat kontrole.

U nymfomanek je téměř nemožné jejich sexuální pud uspokojit, frekvence pohlavních styků je pro jejich partnery dlouhodobě neúnosná. Z tohoto důvodu nymfomanky často střídají partnery a hledají jakoukoli příležitost se milovat.

Diagnostika nymfomanie není jednoduchá. Pro každého jedince je frekvence pohlavních styků individuální, nelze jasně říci, od jaké četnosti pohlavních styků se jedná o nymfomanii. Nymfomanii lze léčit úpravou hladiny hormonů či pomocí psychoterapie.