Sexualita je zvláštní věc. Pro někoho extrémně důležitá součást života, pro jiného spíš příjemný bonus. A pak jsou lidé, kteří sexuální přitažlivost prakticky necítí vůbec. A právě tomu se říká asexualita.
Jenže kolem tohohle tématu existuje obrovské množství mýtů, zmatků a nepochopení. Protože společnost pořád tak nějak automaticky počítá s tím, že každý:
- chce sex,
- touží po sexu,
- myslí na sex,
- a hledá partnera hlavně skrze sexuální přitažlivost.
Jenže ne každý to tak má.
Když člověk necítí sexuální přitažlivost, a přesto může milovat, toužit po blízkosti i žít intimně
Asexualita není „rozbitost“. Není to automaticky trauma ani prudérnost. A rozhodně to není jen internetová nálepka pro lidi, kteří „ještě nepotkali toho pravého“. Je to reálný způsob prožívání sexuality a vztahů.
Co je vlastně asexualita?
Asexualita je sexuální orientace, při které člověk nepociťuje sexuální přitažlivost k ostatním lidem, případně ji prožívá jen velmi omezeně. To ale neznamená, že:
- nemá emoce,
- nechce vztah,
- neumí milovat,
- nebo že je mu intimita nepříjemná.
A právě tady vzniká největší nedorozumění. Spousta lidí si totiž myslí:
„Když nechce sex, nechce ani vztah.“
Jenže sexuální přitažlivost a romantická přitažlivost nejsou totéž. Člověk může být asexuální a zároveň:
- chtít partnera,
- zamilovat se,
- toužit po blízkosti,
- mazlení,
- dotecích,
- vztahu,
- společném životě,
- nebo emoční intimitě.
Jen nepotřebuje nebo neprožívá sex stejným způsobem jako většina společnosti.
Neznamená nenávist k sexu
Tohle je důležité pochopit. Asexuální člověk nemusí sex nenávidět. Někteří ho nevyhledávají, jiní ho tolerují, někteří si ho dokonce užívají v určitém kontextu = třeba kvůli blízkosti s partnerem, fyzickým pocitům nebo intimitě.
Stejně tak může:
- masturbovat,
- číst erotické povídky,
- sledovat porno,
- používat erotické hračky,
- nebo mít své fantazie.
Protože libido a sexuální přitažlivost nejsou automaticky jedna a ta samá věc. A to je něco, co většina lidí vůbec netuší.
Sex není povinnost ani univerzální potřeba
Společnost často vytváří dojem, že sexuální život je povinný znak „správné dospělosti“. Že kdo nechce sex, je:
- divný,
- zaseklý,
- nemocný,
- nebo něco skrývá.
Asexuální lidé pak často slýchají:
„To tě přejde.“
„Jen jsi nepotkal správného člověka.“
„Máš nízké hormony.“
„Jen se bojíš sexu.“
Jenže realita bývá mnohem jednodušší – prostě necítí sexuální přitažlivost tak, jak ji prožívá většina lidí. A to samo o sobě není problém.
Existuje celé spektrum
Ani asexualita není černobílá. Někteří lidé necítí sexuální přitažlivost vůbec. Jiní jen velmi vzácně, nebo až po silném emočním spojení. Odtud vznikají pojmy jako:
- demisexualita,
- greysexualita,
- nebo ace spektrum.
Ale upřímně? Pro běžného člověka je důležitější pochopit princip než si pamatovat deset nových nálepek. Sexualita prostě není univerzální tabulka. Každý ji prožívá trochu jinak.
Asexualita a vztahy
Tohle je možná nejzajímavější část celého tématu. Protože asexuální lidé normálně vstupují do vztahů. Jen je pro ně často mnohem důležitější:
- důvěra,
- bezpečí,
- komunikace,
- společné fungování,
- humor,
- emoční blízkost.
A právě komunikace bývá klíčová. Hlavně pokud má partner jiné sexuální potřeby.
Některé páry sex mají. Jiné minimálně. Některé vůbec. A některé hledají vlastní kompromisy.
A to je vlastně stejné jako u většiny vztahů. Jen se tady víc otevřeně řeší hranice a očekávání.
Jak do toho zapadají erotické hračky?
Možná překvapivě docela dobře.
Protože erotické pomůcky nejsou jen o „nahrazení partnera“. Mohou být:
- cestou k poznávání vlastního těla,
- zdrojem příjemných pocitů,
- formou relaxace,
- nebo součástí intimity bez klasického sexu.
Asexualita tedy automaticky neznamená: „žádná erotika“.
Jen může mít jinou podobu. Někdo preferuje:
- doteky,
- vibrace,
- senzace,
- mazlení,
- nebo solo intimitu bez potřeby sexuálního kontaktu s druhým člověkem.
A i to je naprosto validní způsob prožívání sexuality.
Kdy je dobré řešit i zdravotní stránku?
Tady je potřeba citlivost. Asexualita sama o sobě není nemoc. Pokud ale někdo dříve sexuální přitažlivost běžně cítil a náhle zmizela, může být dobré podívat se i na:
- hormony,
- psychiku,
- stres,
- deprese,
- traumata,
- nebo vedlejší účinky léků.
To ale není totéž jako celoživotní asexualita.
Proč je důležité o asexualitě mluvit?
Protože spousta lidí celý život vyrůstá s pocitem, že jsou „rozbití“. Jen proto, že neprožívají sexualitu stejně jako většina okolí. A přitom sexualita není závod ani povinnost. Někdo chce sex každý den. Někdo občas. Někdo vůbec.
A všichni ti lidé mohou být úplně v pořádku.
Možná je právě tohle nejdůležitější pochopit = že intimita, láska a blízkost nemusí vždy vypadat stejně. A že člověk nemusí toužit po sexu, aby mohl prožívat hluboké vztahy, emoce i vlastní erotický svět.
