Pro napodobeninu své chlouby oslovil jednoho z nejlepších sochařů – ROZHOVOR s pornohercem, sexkoučem a trenérem Robertem Rosenbergem

Rozhovor s pornohercem Robertem Rosenbergem Potkali jsme se v boxérně, jak ROBERT ROSENBERG přezdívá tělocvičnu boxu, která se krátce z Černého Mostu přestěhovala na jednu z rušných ulic Žižkova. Cvičenci se utužovali dřepy, kliky, sprintem, aby pak nasadili rukavice a začali mezi sebou zápasit… To byl čas, kdy mě nekompromisní trenér slavného jména doprovodil k baru, ideálního místa pro zapnutí záznamníku.

Na erotickém veletrhu jste představoval svoje dildo… Svých náhradních pětadvacet centimetrů :o) Odkud vzešel nápad k jeho výrobě?

Od přítelkyně. Chtěli jsme ho vyrobit doma, ale nedařilo se. Přizvali jsme proto jednoho z našich nejlepších sochařů, který ho vytvaroval do nejmenšího detailu. Nato následoval odlitek (viz naše recenze), který jsme nechali odsouhlasit přáteli. Těm se zalíbil, proto jsme přidali varlata, ty samozřejmě neodlijete :o). Nakonec došlo na vyztužení, aby dobře stál.

Mělo jít jen o limitovanou edici. Z plánu však sešlo. Proč?

Mysleli jsme si, že s tím na zahraniční trh nepůjdeme, že bude k dispozici jen českému a slovenskému trhu. Když se ale nechala vyrobit první várka v počtu pěti set kusů, překvapila nás jeho vysoká prodejnost. Producent mě proto požádal o souhlas s navýšením výroby a já rád souhlasil. Stačilo se jen domluvit na nových podmínkách. Dokonce mě oslovila zahraniční firma, že by to zkusila distribuovat po světě, čemuž jsem se také nebránil. Každá koruna se přece hodí, zejména v dnešní době.

Magazín Lascivní.cz se věnuje testování erotických pomůcek. Vlastníte nějaké?

No jéje! Máme doma od všeho něco, od robertků po venušiny kuličky. Vlastně moje Péťa patří k nejlepším českým fotografkám, takže jsme fotili i nějaké reklamní věci. Dokonce i spodní prádlo, což si myslím, že se částečně, zejména to erotické, dá považovat také za erotickou pomůcku. „Hračkám“ se nebráníme, naopak, když vidíme sami něco zajímavého, snažíme se si to ošahat, vyzkoušet, zkrátka poznat, jestli to funguje, jak má.

Říkáte: „Moje Péťa“. Hovoříte o nové partnerce?

Ano, o nové. S manželkou Žanetou se rozvádím, i když ona je proti. Dostali jsme se do stadia, že už to tak nechci, že buď přistoupí na moje požadavky, nebo že půjdeme od sebe. Nepřistoupila, šli jsme od sebe…

S manželkou jste budovali nejen vztah, ale i byznys. Troufám si říct: velký byznys. Všude vás bylo slyšet a vidět v její společnosti… Nevím ani, zda je vhodné na tohle citlivé téma hovořit?

Ale proč ne? Já to jako problém nevidím. Naopak si myslím, že je to přesně o urovnání vztahů. Jako ve filmu Vratné láhve, kde Svěrák říká coby učitel ve škole: „Já už tady nejsem rád.“ A to je ono, když už člověk není ve vztahu šťastný, tak nemá cenu ho lepit. Ano, můžete namítnout, že jsou tady děti, ale i pro ně může mít nový partner kouzlo, mohou si s ním rozumět. Je to o volbě, co chceme, co nechceme.

Když hovoříte o dětech, vzpomněl jsem si na nedávný dokument o otci, který pomáhá postiženému synovi s masturbací. Vaše děti jsou zdravé, podobnou zkušenost nebudou vyžadovat, přesto se ale nabízí otázka, jak vy sám se stavíte k tématu sexuální asistence hendikepovaných a seniorů?

Uhodil jste hřebíček na hlavičku. Na dané téma jsem diskutoval už před patnácti lety a myslím si, že je správné se postarat o takové jedince, třebaže se většina obyvatel bude na tuhle službu koukat přes prsty. Zrovna dnes jsem měl tady v tělocvičně kluka, který je vítězem paralympiády. Přestože je upoutaný na vozík, žije se zdravou přítelkyní, vztah jim báječně klape. Je to jen o nalezení kompromisu, objevení nové cesty… Taky jsem se znal s pornoherečkou, která po dopravní nehodě rovněž ochrnula a sama mi navrhovala, abychom společně vyrobili video, kde bychom hendikepované „povzbudili“.

To zní zajímavě. Jak to dopadlo?

Probírali jsme to se širokou veřejností, každý nás ale od toho odrazoval. Že prý Češi na to nejsou připravení, neumějí s tímhle faktem zacházet… A něco na tom bylo, je a bude… Většina v tom vidí perverzi, přitom spousta těch postižených jsou normální lidé. Proč nefungovat i na poli sexu? Jen se musí nalézt ta správná „metoda“… A hlavně se jich přestat – řeknu to hnusně – štítit, což je velký blok.

Zmiňovaný veletrh erotiky představil speciální pornobrýle, šokoval vibrátorem ovládaným na dálku, respektive skutečností, že si můžete vibrace nechat řídit na dálku partnerem. Jak se vám letošní ročník zamlouval?

Už jsem na tohle téma hovořil s organizátory, vyloženě jsem je pochválil. Dokonce sama Ivana Mattei, se kterou jsem ve spojení, a která pořádala dřívější ročníky, byla překvapena, že se ten letošní moc povedl. Nebyl vulgární, každý si tam našel to svoje. Samozřejmě jsme národ, který není nikdy s ničím spokojený. Zavítáte-li ale mimo republiku směrem na západ, zjistíte, že se už máme s čím pomalu srovnávat.

Když o něm tak hezky mluvíte, vybavíte si, co vás na něm příjemně překvapilo?

Asi to, že tam bylo konečně hodně mladých návštěvníků. Nikoliv jen od pětačtyřicítky nahoru, jak bývalo zvykem. A tak by to mělo zůstat, sex nesmí být tabu. Čím víc se o něm bude mluvit, jak o kladných, tak i o záporných stránkách, stane se pro veřejnost přijatelnější a přitažlivější.

Přejděme ke kariéře. Většinou když někdo točí péčko, stává se později z něho režisér, producent… Proč se to tak podobně nevyvíjelo u vás?

To není pravda, byl jsem na tom stejně. Pracoval jsem jako režisér i producent, dokonce moje weby patří stále k nejnavštěvovanějším, mám nejvíce nápadů, které jsou kopírovány po celém světě. Jednoho dne jsem se ale probudil a rozhodl, že je čas s tímhle oborem skončit, třebaže přinášel pěkné peníze. Nerozhodoval jsem se náhle, už nějakou dobu jsem pociťoval, že nejsem spokojený. Zejména mě nebavilo bojovat „s větrnými mlýny“, pořád se někde ohánět tezí, že porno je seriózní práce a tak dále.

Stejně na tom jsou i novináři, kteří píší o erotice… Když chtějí napsat článek na mimo erotické téma, veřejnost ho nepřijme, nedůvěřuje mu…

No vidíte. Zajímavé je, že pak následně za mnou přicházeli známí a svěřovali se, že co jsem opustil „byznys“, porno v Česku umřelo. Viděl jsem to i na veletrhu a chápu to. Spousta firem si například najme holku jako hostesku, ale přitom se chová drze, navíc se neumí prodat, míněno všeobecně…

Tomu rozumím, šlo o brigádu, navíc v ne zrovna uctívaném oboru…

Vezměme si třeba moji kolegyni Wicky Angel, která se veletrhu zúčastnila také. To je jedna z mála holek, která sice není můj šálek kávy, co se vzhledu týče, je ale extrémně sympatická, umí komunikovat s lidmi, baví se tím pornem, ví jak udělat show, a možná právě proto má velkou komunitu lidí, která za ní jde, sleduje její weby i sociální sítě a rozmlouvá s ní. Je to zkrátka showmenka, umí se prodat, že se opakuji. Zatímco u jiných holek, které jsou daleko hezčí než ona, mohly by tedy snáze vyniknout, se tak nestane, protože – s prominutím – nejsou osobnosti. Nemají tu auru kolem sebe.

Co se týče aury, vy ji máte. Dokonce i pro gay komunitu, která kupuje hetero videa s vámi…

To mě těší. Kdysi jsem fotil pro gay časopis, videa jsem ale nikdy netočil. Mám gaye rád, jen mi není vhod, když na mě chtějí šahat. Na druhou stranu, od nich se může člověk hodně naučit. Pečují o sebe, což je většině „normálních“ chlapů cizí.

A co kdyby měli zájem o vaše kurzy boxu? Vadila by vám v tělocvičně jejich přítomnost?

Byl jsem překvapený, kolik gayů dělá box. Protože jsem k nim otevřený, dávají mi to vědět. Vždycky říkám, není to o barvě kůže, není to ani o názorech… Jde o to, aby člověk uměl na sobě makat. Když nechce makat, tak ho prostě vyrazím. Shodou okolností mi sem pár gayů chodí, s některými si i zaběhám. Jsou to bezva kluci, spíš mi vadí, že spousta z nich se za homosexualitu stydí.

A co zaučovat lesbičky?

Ty o to nestojí. Je to zvláštní sorta lidí, která má ráda pohodlí, kreativitu, ale sport ne. O tělo moc nedbají, což si myslím, že je velká škoda.

Jak jste už zmínil, sám jste otcem. Co říkáte na adopci dětí gay dvojicí?

Zrovna nedávno jsem četl článek, proč je dneska homosexuálů více než dříve. Je to údajně tím, co jíme, pijeme, že se už tím ovlivňuje plod matky, respektive hormony. Je jasné, že narodí-li se dítě „takové“, nelze už to ovlivnit nebo zakazovat. To je špatně. Jinak co se týče registrovaného partnerství a výchovy dítěte, tvrdím, že je přece jedno, zda ho vychovávají rodiče, dědeček s babičkou, dva muži, dvě ženy, důležité je, jak ho vychovají. To je podstatné. Je úplně jedno, kdo vychovává, spíš jde o to, jak vychovává.

Zůstaňme u spojitých nádob – sexu a sportu. Říká se, že sexuální aktivita před sportovním výkonem není vhodná. Co si o tom myslíte vy – po pětadvaceti letech aktivního boxu?

Myslím si, že to je největší kravina, kterou kdo řekl. Sám Teddy Atlas, který trénoval mistry světa a shodou okolností mu novináři podali tu samou otázku, pronesl, že nikdy nic hloupého neslyšel. Sportovci jsou zvyklí před výkonem souložit, samozřejmě asi ne patnáct minut, ale jsou zvyklí provozovat normální sex. To je to samé, jako když někdo tvrdí, že po sexu těžknou nohy…

Tvrdí se také, že pravidelný sex zvyšuje vylučování testosteronu, ale co se týče zvyšování výkonnosti, je to spíše na škodu. Jak to tedy je?

Tvrdí se to, ale zase málokdo ví, že si tělo testosteron umí vytvořit samo. Nemluvě o tom, že většina vrcholových sportovců bere doplňky výživy, které ten testosteron zvyšují. Ať je to tribulus nebo jiné. Některé holky se nechávají před olympiádou schválně oplodnit, protože sportovní výkon potlačuje estrogen. Osobně si myslím, že jde o malé množství, které takový vliv nemá.

Poznal jste mezi sportovci někoho, kdo sahá po steroidech, aby zažíval euforii? Ta je sice bezva, ale má za následek, že přestává produkovat méně spermií, libido se vytrácí a výkonnost opadne…

Znám hodně takových, co si píchalo čistý testosteron nebo brali jiné anabolické steroidy, které pomáhaly. Ale problém je, jak uvádíte, že spermie jsou pak nekvalitní. Hůře se plodí děti a dlouho, opravdu dlouho trvá, než se to zase srovná.

Jste prototyp manekýna. Vysoký, usměvavý, chrup bez jediného kazu, samý sval. Jaký je ten váš nejlepší?

Před časem jsem si nechal dělat diagnostiku celého těla a zjistilo se, že všechny jsou skvělé. Ale, upřímně řečeno, nebuduji svalovou hmotu, spíš posiluji výdrž. Kombinuji sílu s vytrvalostí. A ještě prozradím, že totéž platí i o mém přirození:) Zkrátka není na co si stěžovat…

Zmínili jsme nový vztah s Petrou, jaké svaly obdivujete na ní?

Břišní, když cvičí. A potom hýžďový, což je nejhezčí sval, který ženská může mít.

Vedle moderování akcí a sexkoučinku pobýváte většinu času v tělocvičně. Jak jste se dostal k boxu?

Na učňáku, ale ještě před tím jsem dělal chvíli karate. Průběžně celý život jsem boxoval rekreačně, tedy do doby, kdy jsem měl těžkou dopravní nehodu. Paradoxem je, že tahle rána osudu mě vyprovokovala k profesionalitě. Nemohl jsem točit péčko, proto jsem se zotavoval tím, že jsem začal zápasit, což mě „hodilo“ jiným směrem…

A výsledek je, že jste si nakonec otevřel svou vlastní školu…

Ano, nějak tak. Nejdříve jsem začal s tréninky v tělocvičně na Černém Mostě, posléze se zájem rozrostl tak, že bylo nutné vyhledat větší prostory. Ty jsme našli zde na Žižkově, ale jak vidíte sám, i ty začínají být těsné…

Rozmlouváme u baru, jste navlečen do tepláků a na rukou máte rukavice. I když se mi naplno věnujete, jedním okem sledujete, co se děje na žíněnkách. Zkrátka jste pro práci trenéra zapálený…

Už jsem to mnohokrát vysvětloval. Beru to jako dar, poslání. Jsem rád, že mohu někomu předat to, co jsem se za celá ta léta naučil. Je to také o zranění, potu, bolesti… To všechno cvičenec musí prožít. Není to jen o rozdávání ran, je třeba zvyšovat fyzičku sprintem, dřepy, kliky, skoky přes švihadlo… To vše zpevňuje tělo, zkvalitňuje svalovou hmotu a samozřejmě spaluje tuk.

Přiznal jste, že do tělocvičny lesbičky nezavítají. Nicméně mezi cvičenci jsou údajně i ženy…

Na to je jednoduchá odpověď: Kdyby nebyli psychopati, kteří přepadávají ženy, asi bych je sem nedostal. V rámci lekcí se je snažím naučit sebejistotě pro případ, že by se dostaly do fyzického konfliktu. Nejenže se seznámí s modelovými situacemi, ale také shodí nějaké to kilo. To uvítá každá žena, zvláště chce-li být sexy.

Dnes tu ale vidím spíše drobotinu…

I ta tu má svoje místo. Není tajemstvím, že mnoho dnes vynikajících sportovců začalo se sportem v dětství. Co když se tady rodí podobný talent? Navíc pro děcka je takováhle tělocvična „požehnáním“, chceme-li je odradit od drogování, vysedávání u počítače, navíc se přiučí, jak se ubránit šikaně, která ve školách vládne. Samozřejmě rodiče mohou mít obavy z mé profesní minulosti, ale to je brzy přejde, když vidí výsledky.

Napadlo mě, dá se nějak porovnat fyzická náročnost mezi zápasem v boxu a točením erotické scény?

Porovnat? Spíše je rozdíl ve výdrži. Když boxujete, tak takový zápas trvá zhruba půl hodiny, když točíte péčko měl byste vydržet šest až osm hodin v kuse. Když boxujete špatně, padáte k zemi, zatímco když je problém s točením, dá se záběr přerušit, abyste se třeba občerstvil a mohl jít znovu před kameru.

Kdo dnes nemá tetování, jakoby ani neexistoval. Co symbolizuje to vaše na obličeji?

To samé co u mého idola Tysona. Jde o symboliku, obraz, který má zahánět zlé duchy a odrazovat ode mne špatné lidi. Zatímco si to nechal Mike udělat v Africe, já se spokojil se salónem v Čechách.

S vámi se dobře diskutuje. Nedivím se, že se vedle trenérství profilujete také jako moderátor. Předurčuje to kvalitní dikce, dostatečná slovní zásoba. Když si vás objedná firma, případně jiná instituce na besedu, volíte nějakou dramaturgii?

Nabízím tříhodinový program, který je rozdělen na tři části. V té první přednáším na téma Sex a partnerská věrnost, Natáčení pornofilmů jako umělecká činnost a Začlenění pornoscén do současných klasických filmů. Druhá část je věnovaná diskuzi, třetí focení a autogramiádě. Akci dovedu rovněž zmedializovat prostřednictvím profilu na Facebooku, kde mám toho času padesát tisíc přátel. Organizátora přijde taková beseda na pět tisíc korun. Moderuji i na maturitních večerech, sportovních a jiných soutěžních akcích.

Děkuji za rozhovor.

Chcete-li i vy být osobně trénován Robertem Rosenbergem, není problém. Vytřepe z vás přebytečný tuk, napumpuje svaly, změní váš look k nepoznání. Kde? Na pražské Koněvově ulici 57, kam se snadno dopravíte autobusem MHD 133, 207 (zastávka Černínova) ze stanice metra Florenc. Jeho REBEL GYM je otevřen denně od pondělí do pátku od 7 do 21 hodin.

Permanentka na deset vstupů přijde na tři a půl tisíce korun (platná 2 měsíce), pokud chcete být trénován Robertem. Spokojíte-li se s hromadným tréninkem a jste dospělý, měsíční zápisné vyjde na pouhou tisícovku. Na pět stovek za to samé období vychází trénink dětí.

Ale pozor! Robert je trenér přísný. Pozdní příchod je tolerován do desíti minut s pokutou třiceti korun a uděláním třiceti angličáků (kliky s výskokem). Dovede být i vstřícný. Prvních pět tréninků nabízí zapůjčení rukavic bezplatně, po šesti vyhraných zápasech v řadě pod BC Rebel umožňuje vstup na hromadné tréninky zdarma.

Fotografie: z archívu Roberta Rosenberga, Petra Šebestová, viz ZDE.

Krest
Krest
Na poněkud chouloustivé téma jsem začal psát v devadesátých letech, a nebylo to lehké. Dneska se vše vyvíjí tím správným směrem. Jsem rád, že u toho mohu být. Pro tipy na nové akce mě kontaktujte na: krest@lascivni.cz
Krest
[supsystic-social-sharing id="1"]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *