Obyčejně bych si dildo pro recenzi nejspíš nevybral. Jednak je to pro mě „Vanilka“, druhak mám radši nápaditější hračky.

Avšak Robert Rosenberg ve mně vyvolal čirý chtíč a zvědavost povrchní čubky. Musel jsem ho mít, podržet v ruce, pomačkat… a zdolat ho! Navíc jde o limitovanou edici! To o jak moc limitovanou jsem nezjistil, ale ať už je Robertů sto nebo milión, je to dobře odvedená práce.

Jak se stavil sen

Robert R. se v pornoprůmyslu pohybuje, co já vím, už mnoho let. Přesněji většinu svého profesního života. Pro svou sexuální bezprostřednost a řadu skandálů je oblíbeným rebelem i v mém erotickém povědomí. Dnes se tento porno guru věnuje svému povolání především coby Sexkouč.

Což z této úctyhodné upomínky rázem činí didaktickou pomůckou pro terapeutické účely:) Výroba odlitku Robertovo „Bivoje“ trvala asi tři hodiny. Následně jej dopiloval sochař k dokonalosti tak, aby ani sebemenší detail nechyběl. Na to si ráčila dohlídnout sama Robertova manželka, od které celý nápad s dildem vlastně vzešel. Tak se mu jdem mrknout na žilku.

Dnes NE, Roberte!

Musím se přiznat, že nejsem až takový hrdina, jak se možná zdá. Když jsem TO vybalil, ztuhl mi úsměv na tváři a zorničky šly do smyku. Je to opravdu MACEK, na kterým si snadno „vylámete zuby“. Řeknu vám, dlouho jsem kolem něj chodil a sbíral odvahu popadnout těch 26,5 cm (celkem i s přísavkou). Ale jasně, kdo se bojí, nesmí do lesa, nýbrž na návštěvu. Dobrý společník a podpůrná atmosféra s předehrou se ukázali býti pro začátek tou správnou volbou…

On ŽIJÉ!!!

Ani na materiálu se zde nešetřilo, což mě potěšilo. Tvůrcům šlo opravdu o všestrannou spokojenost, jak tomu né vždy bývá, pokud jde spíš o propagační materiál s cílem hodně vydělat. Dvouvrstvý silikon s pevným jádrem činí penis realistickým, pevným a zároveň příjemným na dotek.

Přísavka vám budiž velmi nápomocna, potřebujete-li dildo někam ukotvit. Detaily jsou opravdu propracované a pinďa je tak hezký nejenom na omak, ale i na pohled. Kdyby měl doktor Frankenstein tehdy stejné možnosti, jistě by se jeho dílu neříkalo monstrum, ale třeba spíš Franta Klátička🙂

Zavři oči brouku….a FIK!

…po přivítání jsem šel směle dál, dnes možná víc směle než obvykle. Spiklenecký úsměv a Robert v batohu byli zárukou zajímavého večera. Začalo to jako obvykle. Fajn předehra, něžnosti, energie… vše nasvědčovalo tomu, že je ta pravá chvíle přizvat hosta.

„Šššš“ zjemnil jsem napětí a dál už jsem si užíval, jak mizí v jeho zadečku… Večer plynul směle dál. Žár vášně sálal dostatečně silně a já věděl, že ho uhasím jen tak, že se sám svezu po té „požární tyči“ přímo do velkého finále…

Doplněno 18. 5. 2018 na četné žádosti čtenářů

Už v předchozí části článku jsem zmínil, že dilda nejsou pro mne nikterak zajímavá oblast pro recenze. Nevěřil bych tedy tomu, že budu psát návazný díl, natož pak to, že mi bude činit upřímnou radost vylíčit vám své „hluboké“ zážitky.

„Budiž lynčovány líné lemry a velebeni ti, co se uměj otáčet!“

Když to vezmu od začátku, to jsem začínal žít svůj sexuální život, kolem se tradičně mluvilo o tom, jak se nikdo nemá spokojit s průměrem. „Když to nemá aspoň dvacet, pusť ho zpátky do vody“ říkali mi. Blbost. K mému (ne)štěstí většina mých partnerů plnila kýžené míry nad očekávání. Samozřejmě, jako mladý a všemi směry ohebný, jsem se točil jako korouhvička. No jedna radost.

Ovšem s věkem jsem si začal cenit spíš techniky než výbavy. Rychle jsem pochopil, že šikovný průměr je mnohdy víc než namyšlený plnokrevník. Některé velké věci mě tedy začaly děsit a ne-těšit. Dovolím si pro vysvětlení jedno moudro, které mě právě napadlo.

„Máš-li velký bourák a neumíš parkovat, pak tě nikdo nepochválí, žes mu zrasil kufr“.

I proto jsem zřejmě toliko otálel, než jsem si po letech pustil k tělu, nebo lépe do těla, něco takového jako je „Robidick“. Jsem prostě ten typ voříška, co má špatnou zkušenost (Chcete mě?). Možná jsem právě zbořil zase jeden mýtus a třeba i přispěl trochou k veřejnému sebevědomí, ale popojedem.

Vrátím se zpět k „velkým“ událostem, které jsem si naopak užil. Protože když to dobře sedne, zvládnu i brněnský Orloj. Vzpomínám si na své první rodeo…vlastně s úsměvem i na všechna ta ostatní. Celé mně to nutí zamyslet se, proč jsem si některá z nich užil víc a jiná zase docela nanic. Odpověď je jasná.

Někoho rajcuje už jenom to pomyšlení, že je plný. A mě vlastně taky, ale plný jím celým, celým člověkem… Ta vůně, ta chemie…všudypřítomná energie. Jsem hold romantik, zvykejte si. A není rozdíl, jestli se mazlím, nebo rovnou fistím. Stěžejní je pro mne celá ta alchymie pocitů, emocí a tužeb. Proto jsem ani nedoufal, že bych s mrtvým klackem zažil něco tomu podobného. A přesto se stalo cosi překvapivého.

Ano, bylo pár momentů, které jsem musel rozdýchat. Zhruba v polovině cesty, kde je dildo nejširší, jsem čekal, že se snad roztrhnu vejpůl. Hlavou se mi honily myšlenky na odpískání zápasu. Ale jak jsem se tak rožnil směle dál, začala nastupovat úleva. Už nebylo kam pokračovat, Robert byl ve mně celý. Byl to každopádně nevšední pocit, jako když nasednete na kůl a jen čekáte, kdy vám projede břichem. Mocná prostata však vyslala signál, že je vše tam, kde má být.

Popustil jsem uzdu svým fantaziím a duch velké Psyché začal pracovat za mě. Náhle už to nebyl jenom velký kus „gumy“. Bylo to péro, co má jméno. Myšlenky na bolest a zkřivený úsměv se vytratily. Zavřel jsem oči. Tvář milence, který byl v tu chvíli se mnou, se pomalu měnila. Tělo se rýsovalo. Už to nebyl on, kdo dál přirážel. Záhy se celá věc s dildem stala osobní. Čím hlouběji byl ve mně, tím dál mne prostata posílala do nebes.

Byl jsem hlavním hrdinou filmu pro dospělé. Erekce jako kámen. Robert mě drtil, byl jsem jím plný. Sténal jsem jako prvnička a to se mu líbilo. Chtěl jsem na chvíli přestat, abych oddálil orgasmus. „Ještě ne, ještě chvíli…“ vyhekal jsem ze sebe. Jakmile se však lavina jednou urve, už jí nelze zastavit. Čím víc jsem žadonil o milost, tím víc do mě Robert šel.

Nešlo to udržet. V očích se mi zrcadlil jeho rajcovní úškleb. Udělal jsem se. Bylo vymalováno. Ještě nějakou dobu jsem jen tak ležel, abych zpracoval, co se právě událo. Pomalu jsem otevřel oči, svět se rozjasnil a já byl zpět. Teď a tady. Udýchaný úsměv plynule přešel ve spokojený smích. Jako když ještě sedíte v soupravě horské dráhy, po zábavné „jízdě smrti“.

Byl to sice krátký výlet po dlouhé cestě, pro mne však znamenal víc než hluboký zážitek. Připomněl jsem si jednu známou věc. Když máte to správné prostředí, chápavého parťáka, vhodné rozpoložení a dostatečnou motivaci, zvládnete i zdánlivě nemožné. Třeba celého Rosenberga.

Jsem si jistý, že tato hračka nepatří do šuplete zapomnění.

Klady

  • Kvalitní a realistické zpracování

  • Příjemný materiál

  • Dobrá velikost pro posouvání hranic

  • Přísavka pro snadné ukotvení

Zápory

  • Vyšší pořizovací náklady

  • Nejde s ním moc tajně cestovat

Aktuální cenu a možnost objednat si prohlédněte zde:

DO OBCHODU